Podcast na Dějiny videoartu

Kapitoly

Úvod do videoartu

Průkopník Nam June Paik

Od televize k projekci

Současné podoby videoartu

Průkopníci a ikony

Manželé Vasulkovi

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Tomáš: Byli jste někdy na Signal Festivalu? Nebo jste viděli na koncertě obří projekci, která se hýbala do rytmu hudby a úplně měnila vzhled pódia? Ten pocit, kdy se celá budova před vámi vlní a rozpadá... no, přesně to je moderní podoba umění, o kterém si dnes budeme povídat.

Natálie: Přesně tak. Ta touha rozpohybovat obraz je stará jako umění samo, ale teprve technologie jí daly skutečnou sílu. Posloucháte Studyfi Podcast.

Tomáš: Takže, Natálie, co to vlastně ten videoart je? Je to prostě jen video, které se promítá v galerii?

Natálie: V zásadě ano, ale je to mnohem víc. Videoart je umělecký směr, který používá pohyblivý obraz jako svůj hlavní nástroj. A celé to odstartoval jeden konkrétní vynález v šedesátých letech.

Tomáš: Jaký vynález? Počkej, neříkej… první přenosná videokamera?

Natálie: Trefa! Konkrétně Sony Portapak. A legendou je umělec Nam June Paik, který si v roce 1965 koupil úplně první model a ještě ten den s ním natočil své první video. Prostě šel a natočil dopravní zácpu při návštěvě papeže.

Tomáš: Takže v podstatě první vlogger v historii!

Natálie: Dalo by se to tak říct! Ale on byl průkopníkem i dřív. Už v roce 1963 měl výstavu, kde různě upravoval a deformoval obraz na obyčejných televizorech. Chtěl se vymanit z nudného, statického obrazu.

Tomáš: Chápu, malba v té době došla na hranici abstrakce a umělci hledali něco úplně nového.

Natálie: Přesně. A video jim dalo nekonečné možnosti. Hned od začátku obraz upravovali, stříhali, doplňovali... Vznikla tak vlastně postprodukce, jak ji známe dnes.

Tomáš: Dobře, takže začalo to s televizními obrazovkami. Jak jsme se ale dostali k těm obřím projekcím na budovy?

Natálie: To byl postupný vývoj. V osmdesátých letech začal třeba Tony Oursler promítat obličeje na kulaté objekty. Najednou na tebe v galerii promluvila jakási prostorová hlava. Bylo to úplně jiné než koukat na plochou televizi.

Tomáš: To zní trochu děsivě, ale zároveň fakt dobře! A co dál?

Natálie: Pak přišly dataprojektory. A s nimi umělkyně jako Švýcarka Pipilotti Rist. Ta byla jedna z prvních, kdo začal promítat video třeba na podlahu galerie, mezi lidi. Najednou jsi nebyl jen divák, ale stal ses součástí toho díla.

Tomáš: A dneska už je to úplně všude. Zmiňoval jsem Signal Festival. V Praze máme třeba skupinu The Macula, která dělala slavnou projekci na Orloj.

Natálie: Ano! Tomu se říká videomapping a je to dnes obrovský fenomén. Ale videoart proniká i do virtuální reality. Třeba s Google Tilt Brush si můžeš malovat pohyblivým světlem ve 3D prostoru kolem sebe.

Tomáš: Nebo rozšířená realita, jako Microsoft Hololens, kde se ti digitální objekty promítají do reálného světa. Je neuvěřitelné, kam se to od té jedné kamery v roce 1965 posunulo.

Natálie: Přesně tak. Videoart je živý a neustále se měnící obor. A to je na něm to nejzajímavější.

Tomáš: Dobře, pojďme na jména. Kdo jsou ty klíčové postavy, které bychom měli znát? Takové rockové hvězdy videoartu.

Natálie: Skvělé přirovnání! Absolutní základ je "otec videoartu" Nam June Paik. Jeho TV Buddha, kde socha sleduje samu sebe v televizi, je geniální komentář k médiím. Pak tu máme Američana Billa Violu, mistra zpomalených, super emotivních scén.

Tomáš: Ano, jeho 'The Greeting' je slavné. Prý je to inspirováno renesančním obrazem.

Natálie: Přesně tak, od malíře Pontorma. Ze žen musíme zmínit Švýcarku Pipilotti Rist. Její video 'Ever is Over All', kde s úsměvem rozbíjí květinou okna aut, je naprosto osvobozující. Nebo Woody a Steina Vasulkovi, průkopníci elektronické manipulace obrazu.

Tomáš: A co česká a slovenská scéna? Držíme krok se světem?

Natálie: Rozhodně! Máme skvělé průkopníky jako je Tomáš Ruller. A ze současných umělců musím zmínit Jakuba Nepraše, jehož video-sochy připomínají pulzující organismy. Nebo Zbyňka Baladrána, který zase kombinuje video s textem a archivními materiály.

Tomáš: To zní jako obrovské pole možností. Díky za tenhle rychlý přehled! Co nás čeká dál?

Natálie: Dál nás čeká pohled na naprosté legendy. Konkrétně na manžele Woodyho a Steinu Vasulkovy. Jsou to skuteční zakladatelé oboru.

Tomáš: Vasulkovi... To jméno mi něco říká. Steina je původem z Česka, že ano?

Natálie: Přesně tak! Tahle česko-americká dvojice pracuje s videem už od konce šedesátých let. V roce 1971 založili v New Yorku studio nazvané The Kitchen.

Tomáš: The Kitchen? Jako kuchyně? To tam jako vařili umění?

Natálie: Dalo by se to tak říct! Bylo to studio zaměřené na divadlo a elektronické umění. Stalo se z něj naprosto zásadní místo pro celou scénu.

Tomáš: Chápu. Takže dnes už jsou to takové rockové hvězdy videoartu?

Natálie: Přesně! Mají mezinárodní uznání. A aby sis představil jejich význam – jejich tvorba je součástí stálé expozice v ZKM v německém Karlsruhe. To je hlavní evropské muzeum pro elektronická média.

Tomáš: Páni. Takže od prvních experimentů až po české průkopníky a celosvětové legendy jako Vasulkovi... Prošli jsme dnes opravdu velký kus cesty.

Natálie: To ano. Doufám, že jsme posluchačům ukázali, jak je videoart neuvěřitelně pestrý a že má co nabídnout i dnes.

Tomáš: Myslím, že se ti to povedlo skvěle. Díky moc, Natálie, že jsi nám to všechno přiblížila.

Natálie: Já děkuji za pozvání. Bylo to fajn.

Tomáš: A děkujeme i vám, že jste poslouchali. Mějte se hezky a slyšíme se zase příště u Studyfi Podcastu. Na shledanou!