Podcast na Dějiny literatury a literární teorie

Kapitoly

Úvod do literatury

Ústní lidová slovesnost

Eposy starověku

Středověká evropská literatura

Evropské národní eposy

České kroniky a legendy

Antická literatura

Znovuzrození antiky

Italští mistři slova

Španělský rytíř

Křesťanství a Bible

Příběh Ježíše

Závěr

Přepis

Kristýna: Přemýšleli jste někdy, proč se v Pánovi prstenů objevují draci, hrdinští válečníci a epické bitvy? Nebo proč Hra o trůny tak moc připomíná staré příběhy o králích a rodech? Všechny tyhle moderní fantasy pecky mají kořeny v něčem mnohem, mnohem starším.

Petr: Přesně tak. Ta DNA moderních příběhů pochází ze starověkých a středověkých eposů. Inspirace pro Tolkiena? To byl třeba Beowulf, epos z 8. století!

Kristýna: A o tom všem si dnes budeme povídat. Posloucháte Studyfi Podcast.

Petr: Začneme úplnými základy. Literatura se dělí na tři základní formy. Poezie, to jsou veršované texty. Próza, to je klasický text v odstavcích, jako v románu. A drama, to je v podstatě scénář pro divadlo.

Kristýna: Jasně. A pak jsou tu literární druhy. Lyrika, epika a drama. Jaký je v tom rozdíl?

Petr: Je to jednoduché. Lyrika nemá děj, popisuje pocity, nálady, myšlenky. Představ si báseň o západu slunce. Epika naopak děj má – je to vyprávění příběhu. A drama je příběh určený pro jeviště.

Kristýna: A do toho všeho zapadají žánry, že? Jako komedie, tragédie, balada...

Petr: Přesně. Třeba lyrickoepické žánry stojí na pomezí. Mají děj, ale zároveň velký důraz na pocity. Typickým příkladem je balada. To je takový ten smutný, často temný příběh.

Kristýna: Než se ale vůbec začalo psát, příběhy si lidé jenom vyprávěli. Tomu se říká ústní lidová slovesnost, že?

Petr: Ano, a je to fascinující. Vznikala od nejstarších dob a existuje dodnes. Jsou to díla, která si lidé předávali z generace na generaci. Nikdo neví, kdo je jako první vymyslel.

Kristýna: Takže autor je anonymní a příběh je tak trochu kolektivním dílem všech, kdo ho kdy vyprávěli.

Petr: Přesně. Proto taky existuje spousta různých verzí jedné pohádky nebo pověsti. Každý vypravěč si k tomu něco přidal. Říkáme tomu variabilita.

Kristýna: A jakou to mělo funkci? Jenom pro zábavu?

Petr: To určitě taky, ale nejen to. Mělo to i funkci poučnou, třeba v pohádkách, kde dobro vítězí nad zlem. A taky to udržovalo tradice a soudržnost komunity.

Kristýna: To dává smysl. A co sem patří za žánry?

Petr: Všechno možné! Pohádky, legendy, pověsti... ale taky přísloví, pranostiky, hádanky nebo třeba zaříkávání.

Kristýna: Takže když řeknu „Bez práce nejsou koláče“, je to vlastně lidová slovesnost?

Petr: Přesně tak! To je přísloví, ustálená věta s nějakým moudrem. Nebo pranostika, třeba „Únor bílý, pole sílí“, ta se zase týká počasí a ročních období.

Kristýna: Pojďme se posunout v čase. Kdy se příběhy začaly zapisovat? Kde najdeme ty úplně nejstarší?

Petr: Musíme do Mezopotámie, na území dnešního Iráku. Tam, mezi řekami Eufrat a Tigris, vzniklo klínové písmo. A právě odtamtud máme nejstarší dochovaný epos na světě.

Kristýna: Epos o Gilgamešovi?

Petr: Přesně ten. Je to neuvěřitelné, ten příběh je starý asi 4000 let. Vypráví o sumerském králi Gilgamešovi, takovém superhrdinovi své doby, který hledá nesmrtelnost.

Kristýna: A najde ji?

Petr: To právě ne. Zjistí, že nesmrtelnost nespočívá v tom žít věčně, ale v hrdinských skutcích, které člověka přežijí. Hluboká myšlenka na tak staré dílo, co?

Kristýna: To rozhodně. A když mluvíme o starověkých textech, nemůžeme vynechat Bibli.

Petr: Rozhodně ne. Bible je nejprodávanější a nejpřekládanější kniha historie. Je to soubor textů, které jsou posvátné pro křesťanství a částečně i pro judaismus a islám.

Kristýna: A dělí se na Starý a Nový zákon. Starý zákon je společný pro židy i křesťany.

Petr: Ano. A je zajímavé, že existují i takzvané apokryfy. To jsou texty, které se z různých důvodů nedostaly do oficiální, církví uznané verze, které se říká kánon.

Kristýna: Přesouváme se do středověku, tedy zhruba od 5. do 15. století. Co bylo hlavním tématem literatury tehdy?

Petr: Středobodem všeho byla víra a Bible. Ideálem a hlavním hrdinou byl buď světec a mučedník, nebo ctnostný rytíř, který bojuje za víru a svého krále.

Kristýna: To zní jako doba velkých hrdinských příběhů.

Petr: A taky byla. Vzniká takzvaná hrdinská epika. Příběhy přednášeli trubadúři a potulní pěvci. Ale psala se i milostná poezie, takzvaná dvorská lyrika.

Kristýna: Z téhle doby pochází třeba slavný příběh Tristana a Isoldy?

Petr: Ano, to je keltská pověst o lásce, která je doslova silnější než smrt. Tenhle motiv se pak stal obrovskou inspirací pro romantiky v 19. století.

Kristýna: A co ten příběh o Alexandrovi Velikém?

Petr: To je Alexandreis, rytířský epos, který byl populární po celé Evropě. Zajímavé je, že v české verzi ze 13. století Alexandr tak trochu splývá s postavou českého krále Přemysla Otakara II.

Kristýna: Každý velký národ měl ve středověku asi svůj velký epos, že?

Petr: Dá se to tak říct. Francouzi mají Píseň o Rolandovi z 11. století. To je příběh o statečném rytíři Rolandovi, který padne v boji proti Arabům, když kryje ústup vojska Karla Velikého.

Kristýna: A Němci?

Petr: Němci mají Píseň o Nibelunzích ze 13. století. Je to temný a krvavý příběh plný germánské mytologie. Bohužel, ve 20. století byl tenhle epos zneužit nacistickou propagandou.

Kristýna: A co Anglie? Tam se vracíme k tomu Beowulfovi, kterého jsi zmínil na začátku.

Petr: Přesně! Beowulf je anglosaský epos z 8. století. Hlavní hrdina, Beowulf, bojuje s nestvůrou Grendelem a později i s drakem. Je to plné fantasy prvků, ale zároveň se tam objevují skutečné historické postavy.

Kristýna: Takže tady Tolkien bral inspiraci pro Hobbita a Pána prstenů!

Petr: Přesně tak. Draci, hrdinové, starodávné poklady... to všechno najdeš už v Beowulfovi. Je to přímá linka od středověku k moderní fantasy.

Kristýna: A co my tady v Čechách? Máme taky nějaké velké středověké příběhy?

Petr: Samozřejmě. Pro nás jsou klíčové kroniky. Nejstarší je Kosmova kronika, psaná latinsky na začátku 12. století. Kosmas v ní zaznamenal staré báje a pověsti, takže historicky není moc spolehlivá, ale je to základ naší mytologie.

Kristýna: A pak je tu Dalimilova kronika.

Petr: Ano, ta je nejstarší česky psaná kronika. Je veršovaná a velmi vlastenecká. A nesmíme zapomenout na vlastní životopis Karla IV., Vita Caroli. To je na svou dobu unikátní dílo.

Kristýna: Kromě kronik vznikaly i legendy, že?

Petr: Přesně. Legenda je žánr, který vypráví o životě a zázracích nějakého světce. U nás jsou nejznámější legendy o svatém Václavu a jeho babičce svaté Ludmile.

Kristýna: Václav je tam zobrazován jako mírumilovný a zbožný panovník.

Petr: Ze začátku ano. Později se v legendách začínají objevovat i zázraky, aby se podpořil jeho kult. To je pro legendy typické.

Kristýna: Úplně jsme přeskočili antiku! Pojďme se na chvíli vrátit do starověkého Řecka a Říma.

Petr: Dobrý postřeh. Bez antiky by evropská literatura neexistovala. V Řecku je naprostým základem Homér a jeho dva eposy, Ilias a Odyssea.

Kristýna: Ilias je o Trojské válce a Odyssea o dlouhé cestě hrdiny Odyssea domů.

Petr: Ano. A z řecké mytologie nám v jazyce zůstalo spoustu frazémů. Třeba Achillova pata jako slabé místo, Sisyfovská práce jako marná dřina nebo otevřít Pandořinu skříňku.

Kristýna: A co divadlo? Řecká tragédie je pojem.

Petr: To rozhodně. Dramatici jako Sofoklés nebo Euripidés zpracovávali staré mýty, ale zaměřovali se na psychologii postav. Jejich hry, jako Antigona nebo Král Oidipus, se hrají dodnes.

Kristýna: A co Římané? Ti od Řeků hodně přebírali, ne?

Petr: Přesně tak. Ale měli i své skvělé autory. Třeba řečníka Cicerona, filozofa na trůně Marca Aurelia nebo básníky Vergilia a Ovidia.

Kristýna: Ovidius napsal Umění milovat. To zní dost moderně.

Petr: Byla to v podstatě parodie na tehdejší naučné básně. Dával tam rady chlapcům a dívkám, jak si najít a udržet lásku. Kvůli tomuhle dílu a dalším milostným básním ho císař Augustus poslal do vyhnanství. Zjevně byl až moc moderní.

Kristýna: Mluvíš o modernosti... to mě přivádí k renesanci. Ta se taky chtěla oprostit od starých pravidel, že?

Petr: Přesně tak. Renesance znamená znovuzrození. Šlo o obnovu antické kultury, umění a vědy. Začala v Itálii, hlavně ve městech jako Florencie nebo Benátky.

Kristýna: A co to znamenalo v praxi? Od čeho se odvraceli?

Petr: Hlavně od středověkých dogmat. To byla tvrzení, o kterých se prostě nediskutovalo. Renesance řekla: „Pojďme věci zkoumat sami.“

Kristýna: A kdo byli hlavní autoři? Zase nějací Italové?

Petr: Samozřejmě. Itálie byla tehdy centrum dění. Úplným předchůdcem byl Dante Alighieri s jeho Božskou komedií, kde ho peklem a očistcem provází antický básník Vergilius.

Kristýna: Takže propojil antiku a křesťanství. Chytré. Kdo dál?

Petr: Pak určitě Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron. To je soubor sta novel, které si vypráví deset lidí, co utekli z Florencie před morem.

Kristýna: Sto příběhů, to je skoro jako seriál na Netflixu.

Petr: V podstatě ano. A nesmíme zapomenout na Francesca Petrarcu. Ten je považován za tvůrce sonetu. Své lásce Lauře jich napsal celou sbírku.

Kristýna: Dobře, opusťme na chvíli Itálii. Co zbytek Evropy?

Petr: Výborná otázka. Ve Španělsku se objevil Miguel de Cervantes. Zchudlý šlechtic, voják, byl i v otroctví... Měl opravdu divoký život.

Kristýna: A to se určitě projevilo v jeho díle, že?

Petr: Stoprocentně. Napsal slavný román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Je to o snílkovi, který je trochu odtržený od reality, a jeho praktickém sluhovi Sancho Panzovi.

Kristýna: To zní jako skvělá komická dvojka. Jeden s hlavou v oblacích, druhý pevně na zemi.

Petr: Přesně tak. Ten kontrast je na tom to geniální. A právě o kontrastech a nových myšlenkách bude i naše další téma – baroko.

Kristýna: A právě náboženství, konkrétně křesťanství, bylo pro baroko naprosto klíčové. Takže je to skvělý oslí můstek k našemu poslednímu tématu.

Petr: Stoprocentně. Základem křesťanství je Bible, která se dělí na Starý a Nový zákon. Starý zákon vychází z hebrejské bible, takzvaného Tanachu.

Kristýna: A Nový zákon? Ten už je čistě křesťanský, že?

Petr: Přesně tak. Popisuje život a učení Ježíše Krista. Skládá se ze čtyř evangelií – Matoušova, Markova, Lukášova a Janova – a dalších spisů. Zajímavost: první tištěnou knihou na světě byla právě bible od Gutenberga v roce 1452.

Kristýna: Takže ten příběh, který asi většina zná... narození v Betlémě, dvanáct apoštolů...

Petr: Ano. A taky zrada od Jidáše Iškariotského za 30 stříbrných. To se mu fakt vyplatilo.

Kristýna: To asi ne. Pak přišlo zatčení a soud, že?

Petr: Soud vedl Pilát Pontský. Ten si nad Ježíšovým osudem symbolicky umyl ruce, aby se zbavil odpovědnosti. Ježíš byl nakonec ukřižován na hoře Golgota.

Kristýna: Ale tím to nekončí. To nejdůležitější přichází až po smrti.

Petr: Přesně. Třetí den došlo k jeho vzkříšení. A to je ústřední bod celé křesťanské víry.

Kristýna: A tím jsme probrali vše! Páni, od renesance, přes baroko, až po samotné kořeny křesťanství.

Petr: Byla to jízda. Doufám, že jsme vám pomohli si to trochu utřídit. Klíčové je pamatovat si ty kontrasty a návaznosti.

Kristýna: Přesně tak! Díky moc, Petře, za skvělé shrnutí. A díky i vám, že jste poslouchali.

Petr: Mějte se krásně a u dalšího dílu Studyfi Podcastu zase na slyšenou!