Podcast na Dějiny evropského osídlení a demografie

Kapitoly

Jak se zaplnila Evropa

Co je to vlastně Evropa?

Evropa ve světě

První Evropané

Neandertálci a naši přímí předci

Klimatický šok a zrod zemědělství

Farmáři dobývají kontinent

Doba kovů a jazyků

Vzestupy a pády doby bronzové

Na prahu Říma

Shrnutí na závěr

Přepis

Petr: Představte si studentku, třeba Annu, jak se dívá na časovou osu dějepisu. Starověký Řím, středověcí rytíři, průmyslová revoluce... Všechno to vypadá jako série oddělených fotek. Jak to všechno spojit do jednoho příběhu?

Tereza: Jednoduše. Podíváme se na lidi. Na to, kolik jich bylo, kde žili a jak se jejich počet měnil. To je klíč ke všemu.

Petr: A přesně o tom to dnes bude. Posloucháte Studyfi Podcast.

Tereza: Vítejte. Dnes se ponoříme do fascinující historie evropské populace. Je to příběh plný zvratů, revolucí a překvapení, opřený o práce skvělých historiků jako Massimo Livi-Bacci nebo Pavla Horská.

Petr: Dobře, úplně od základů. Než se vrhneme na obyvatele, co to vlastně je ta Evropa? Zní to jako hloupá otázka, ale je to tak jasné?

Tereza: Vůbec ne! Je to skvělá otázka, protože odpověď je... je to vlastně jen dohoda. Jméno Evropě dali staří Řekové, ale původně tím mysleli jen území na sever od Peloponésu.

Petr: Takže ne ten kontinent, jak ho známe dnes?

Tereza: Přesně tak. Ten moderní význam se začal používat až s rozvojem geografie a map od 15. století. A i dnes je to vymezení smluvní. Podle toho, jestli počítáme Rusko po Ural, nebo až po Kamčatku, může mít Evropa pět, deset, nebo klidně i přes dvacet milionů kilometrů čtverečních.

Petr: Páni, to je docela rozdíl. A jak Evropu dělí historici, když zkoumají právě populaci?

Tereza: To je praktičtější. Dělíme ji na velké regiony s podobným vývojem. Máme tu jih a jihozápad, tedy oblasti staré Římské říše. Pak severozápadní Evropu, jako Skandinávii a Britské ostrovy.

Petr: Chápu, spojuje je historie.

Tereza: Ano. Dále střední Evropu, kam patříme i my, Balkán, který byl dlouho pod vlivem Osmanské říše, a východní Evropu, kde je méně pramenů a vývoj byl často závislý na událostech mimo kontinent.

Petr: A jaký byl podíl Evropy na světové populaci? Byli jsme vždycky takový velký hráč?

Tereza: Vůbec ne. Náš vývoj byl podobný jako jinde – populace rostla ve skocích, vždycky po nějaké „revoluci“.

Petr: Myslíš třeba neolitickou a průmyslovou revoluci?

Tereza: Přesně ty. Neolitická, tedy zemědělská, nastartovala první velký růst. A ta průmyslová... ta způsobila populační explozi. Ale abychom si to uměli představit: zhruba před deseti tisíci lety, po konci doby ledové, se mluví asi o 10 milionech lidí na celém světě.

Petr: Na celé planetě? To je méně než dnes v České republice.

Tereza: Přesně. V době narození Krista už to bylo asi 200 milionů. První miliarda přišla až v roce 1804. Ale pak se to zrychlilo. Druhá miliarda trvala 123 let, třetí 33 let, a šestá a sedmá už jen 12 let. To je neuvěřitelné tempo.

Petr: Pojďme úplně na začátek. Kdo byli ti úplně první obyvatelé Evropy?

Tereza: Musíme se vrátit o víc než dva miliony let zpátky. K druhu Homo habilis, člověk zručný. Jeho nástroje jsme našli po celé Evropě – ve Francii, Španělsku, Chorvatsku, a dokonce i u nás v Přezleticích nebo na Stránské skále u Brna.

Petr: Takže už tehdy tu někdo byl! Ale asi jich nebylo moc, že?

Tereza: To rozhodně ne. Hustota zalidnění se odhaduje na 0,0025 obyvatele na kilometr čtvereční. To znamená v celé Evropě asi 25 000 jedinců. Najít místo k parkování asi nebyl problém.

Petr: To asi ne. A co následovalo po Homo habilis?

Tereza: Přišel Homo erectus, člověk vzpřímený. Jeho nejstarší ostatky v Evropě jsou staré asi 1,8 milionu let. Ale počet lidí se dramaticky nezvýšil, dokud nezačali používat oheň, což bylo asi před 400 000 lety. I tak se jejich počet pohyboval jen mezi 15 a 40 tisíci.

Petr: Dobře, a teď ti slavní – neandertálci. Kdy se objevili na scéně?

Tereza: Homo sapiens neandertalis tu byl zhruba před 250 000 lety. Byli rozšíření po celé Evropě a v teplejších obdobích mezi dobami ledovými jich mohlo být i čtvrt milionu.

Petr: To už je slušné číslo. Ale pak přišla další doba ledová, ne?

Tereza: Ano, a ta je donutila stáhnout se na jih. Počet klesl třeba na 50 až 70 tisíc. Byli to nomádi, žili v malých skupinách a polovina jejich dětí se nedožila deseti let. Poslední zmizeli asi před 28 000 lety.

Petr: A to je doba, kdy přicházíme my? Homo sapiens sapiens?

Tereza: Přesně tak! Asi před 43 000 lety, když končila jedna z fází doby ledové, se z Blízkého východu přes Balkán začaly šířit malé skupinky moderních lidí. Známe je jako kromaňonce.

Petr: A těch už bylo víc?

Tereza: Postupně ano. Jejich populace mohla ke konci paleolitu dosáhnout až čtvrt milionu. Byli to lovci a sběrači, žili v malých, dynamických skupinách. A tady se stala zajímavá věc...

Petr: Povídej.

Tereza: Pokud se nějaká skupina na delší dobu izolovala, třeba kvůli horám nebo ledovci, během několika generací se od ostatních geneticky i kulturně odlišila. Právě takhle se v severní Evropě pravděpodobně vyvinula populace se světlými vlasy a modrýma očima.

Petr: Zmínila jsi doby ledové. Zdá se, že klima bylo pro tehdejší lidi naprosto klíčové.

Tereza: Bylo to alfa a omega všeho. A kolem roku 8700 před naším letopočtem přišel naprostý šok. Během pouhých padesáti let stoupla průměrná teplota v západní Evropě o neuvěřitelných 13 stupňů Celsia.

Petr: Za padesát let? To je šílené. Co to udělalo s lidmi?

Tereza: Mělo to drastické dopady. Na jihu, kde byla dřív stáda velkých zvířat, vyrostl hustý les a zvěř zmizela. To vedlo k úbytku obyvatel. Naopak na severu tundra ustoupila lesům plným zvěře, takže tam se lidem dařilo lépe.

Petr: Takže jih si pohoršil, sever polepšil.

Tereza: Přesně. Celkově populace klesla asi na 180 tisíc. Ale lidé se adaptovali. A právě z této krize se zrodil největší vynález v dějinách lidstva – zemědělství. Kolem roku 7000 před naším letopočtem se v Anatolii a Řecku objevují první neolitické vesnice.

Petr: Zemědělství všechno změnilo. Jak se tenhle nový způsob života rozšířil po Evropě? Přišla nějaká masivní invaze farmářů?

Tereza: To se dlouho myslelo, ale dnes víme, že to bylo jinak. Neolit se šířil dvěma hlavními cestami, ale spíš jako myšlenka, jako kulturní vlna.

Petr: Jako když se dnes šíří nějaký trend na sociálních sítích?

Tereza: V podstatě ano, jen to trvalo tisíce let! První cesta vedla podél pobřeží Středozemního moře. Nové techniky se dostaly až do Británie kolem roku 4200 před naším letopočtem.

Petr: A ta druhá cesta?

Tereza: Ta vedla vnitrozemím přes Balkán a střední Evropu. To je takzvaná kultura s lineární keramikou, která se dostala až k nám, do Německa a Polska. Ale nešlo o to, že by noví lidé vytlačili ty staré. Spíš původní lovci a sběrači viděli, že zemědělství funguje, a začali ho přejímat.

Petr: A máme pro to nějaký důkaz?

Tereza: Ano, a je naprosto přesvědčivý – DNA. Dnešní Evropané mají v sobě jen asi 10 až 15 % genů od původních neolitických zemědělců z Blízkého východu. Zbytek je od původních kromaňonských lovců. Jsme tedy potomky obou skupin.

Petr: Takže máme osídlenou Evropu plnou farmářů. Jaký byl další velký skok?

Tereza: Byly dva. Za prvé, vynález orby se zvířecím potahem. To dramaticky zvýšilo efektivitu. A za druhé, kovy. Nejdřív měď a pak, kolem roku 3200 před naším letopočtem, bronz.

Petr: A bronz znamenal lepší nástroje a zbraně.

Tereza: Přesně. Umožnilo to obrovský populační růst. Během čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem se počet obyvatel Evropy zpětinásobil! Kolem roku 3000 jsme na zhruba 13 milionech.

Petr: To je obrovský skok. A v téhle době se také začaly formovat jazyky, které známe dnes?

Tereza: Ano, s touto vlnou inovací se pravděpodobně šířily i indoevropské jazyky z jihoruských stepí. Postupně nahradily starší jazyky po celé Evropě. Jednou z mála výjimek jsou Baskové, jejichž jazyk je pozůstatkem z doby před touto vlnou.

Petr: Takže od teď už to byl jen stálý růst až do současnosti?

Tereza: Kéž by byla historie tak jednoduchá. Vůbec ne. Začátek doby bronzové provázelo chladné a vlhké klima, což znamenalo špatné úrody, migrace a populační stagnaci.

Petr: Takže zase to klima.

Tereza: Zase. Pak se to zlepšilo a kolem roku 2300 před naším letopočtem dosáhla populace Evropy asi 20-23 milionů. Tehdy bylo nejhustěji osídlené Řecko... než přišel masivní výbuch sopky na ostrově Théra, dnešním Santorini.

Petr: To musela být katastrofa.

Tereza: Obrovská. A následovala další krize, která postihla celou Evropu. Mezi lety 2000 a 1500 před naším letopočtem počet obyvatel opět klesl, a to asi na 15 milionů. Způsobilo to nejen horší klima, ale pravděpodobně i epidemie šířené migrujícími skupinami.

Petr: Takže Evropa zažila vrchol a pak hluboký pád. Kdy se z toho vzpamatovala?

Tereza: Trvalo to dlouho. Následovalo období stagnace, kdy se začalo pomalu šířit používání železa. Ale skutečný a trvalý růst nastal až po roce 1000 před naším letopočtem.

Petr: A ten už byl stabilní?

Tereza: Ano, a velmi silný. Díky výsledkům římských sčítání lidu máme docela dobrou představu o situaci kolem roku 50 před naším letopočtem.

Petr: Tak schválně, kolik nás bylo?

Tereza: Připrav se. V Galii, tedy zhruba dnešní Francii, žilo skoro 8 milionů lidí. V Itálii 7 milionů, na Pyrenejském poloostrově 4,5 milionu. Dokonce i v Anglii už byl milion obyvatel.

Petr: A celá Evropa?

Tereza: Celá Evropa měla v té době mezi 33 a 37 miliony obyvatel. Obrovský skok z těch 15 milionů během krize doby bronzové.

Petr: Takže když to shrnu, příběh osídlení Evropy není žádná přímá cesta vzhůru. Je to spíš série obrovských skoků, které odstartovaly revoluční vynálezy jako zemědělství nebo zpracování kovů...

Tereza: ...přerušovaná propady způsobenými klimatickými změnami, katastrofami nebo epidemiemi. Je to příběh neustálé adaptace a odolnosti.

Petr: Od pár desítek tisíc jedinců Homo erectus až po desítky milionů lidí v době, kdy se na scéně objevil Julius Caesar. To je neuvěřitelná cesta.

Tereza: Přesně tak. A ukazuje to, jak hluboce jsme propojeni s prostředím a jak klíčové inovace dokážou změnit osud celého kontinentu.

Petr: Terezo, moc děkuji za tenhle fascinující vhled do naší nejstarší historie.

Tereza: Rádo se stalo.

Petr: A vám děkujeme za poslech. Uslyšíme se zase příště u dalšího dílu Studyfi Podcastu.