Podcast na Dějiny evropského obyvatelstva

Kapitoly

Co je vlastně Evropa?

Evropa a zbytek světa

První Evropané

Revoluce jménem zemědělství

Doba kovů a první velká čísla

První Evropané: Neandrtálci

Příchod moderního člověka

Život v tlupách a rychlá evoluce

Prudká změna klimatu

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Martin: Představte si studentku, třeba Annu. Sedí nad mapou Evropy a připravuje se na zkoušku. A najednou ji napadne... kde ta Evropa vlastně končí? Tady u Uralu? Nebo dál? A proč zrovna tam?

Karolína: To je skvělá otázka, Martine. Protože odpověď je... je to vlastně jenom dohoda. Není to žádná pevně daná přírodní hranice.

Martin: Dohoda? Takže jsme si prostě řekli: „Tady končíme“?

Karolína: V podstatě ano. Posloucháte Studyfi Podcast.

Martin: Takže, Karolíno, jaké jsou ty možnosti? Jak velká nebo malá může Evropa podle těch „dohod“ být?

Karolína: Máme v zásadě tři hlavní varianty. Ta nejmenší počítá Evropu bez Ruska, to je asi pět milionů kilometrů čtverečních. Druhá, nejběžnější, je s Ruskem po pohoří Ural, což je zhruba deset milionů.

Martin: A ta třetí?

Karolína: A ta třetí je trochu divoká – s celým Ruskem až po Kamčatku! To už jsme na nějakých 22 až 23 milionech kilometrů čtverečních.

Martin: Páni. Takže když mluvíme o demografii Evropy, musíme si nejdřív říct, o které Evropě se vlastně bavíme.

Karolína: Přesně tak. Pro historický výzkum si to ještě dělíme na menší regiony. Třeba na jižní Evropu, která byla kdysi součástí Římské říše, nebo na severozápadní, jako je Skandinávie.

Martin: A my, tady v Česku, jsme kde?

Karolína: My patříme do západní a východní střední Evropy, spolu s Německem, Polskem a Maďarskem. Pak je tu samozřejmě Balkán, ovlivněný Osmanskou říší, a východní Evropa, kde je často méně historických pramenů.

Martin: Dobře, to dává smysl. A jak si Evropa stojí v porovnání se zbytkem světa, co se týče počtu obyvatel?

Karolína: Vývoj byl zpočátku podobný jako jinde. Ale pak přišly takzvané „revoluce“, které všechno zrychlily. Třeba neolitická revoluce před deseti tisíci lety a samozřejmě průmyslová před dvěma sty lety.

Martin: A to byl ten moment, kdy populace začala explodovat, že?

Karolína: Přesně. Jen si to představte. Před osmi tisíci lety bylo na celém světě asi jen deset milionů lidí. V roce nula už to bylo 200 milionů. Ale pak... první miliarda přišla až v roce 1804.

Martin: A potom to šlo ráz na ráz. Vím, že se ta doba pořád zkracovala.

Karolína: Ano! Na dvě miliardy to trvalo 123 let. Na tři už jen 33 let. Na sedm miliard v roce 2021 to bylo pouhých 12 let. Ten růst je neuvěřitelný.

Martin: To je šílené tempo. A Evropa byla součástí toho všeho od samého začátku. Kdo tu ale byl úplně první?

Karolína: Úplně první osídlení je opravdu hodně staré. Mluvíme o druhu Homo habilis, člověk zručný, a to už před skoro dvěma a půl miliony let. Nálezy máme z Francie, Španělska, a dokonce i od nás – z Přezletic u Prahy nebo ze Stránské skály u Brna.

Martin: A kolik jich tehdy bylo? Pár desítek?

Karolína: Odhaduje se, že hustota osídlení byla asi 0,0025 obyvatele na kilometr čtvereční. To znamená, že v celé Evropě žilo dohromady asi 25 000 lidí.

Martin: Počkat, 25 tisíc? To je dneska menší okresní město! Takže když si tehdy někdo stěžoval na hlučné sousedy, musel za nimi jít asi pět dní pěšky, aby jim to řekl.

Karolína: Přesně tak! A s příchodem Homo erectus, člověka vzpřímeného, se to číslo moc nezměnilo. Počet obyvatel se pohyboval mezi 15 a 40 tisíci, dokud se nezačal masivně používat oheň.

Martin: Oheň určitě změnil pravidla hry. Ale ten největší skok přišel asi se zemědělstvím, ne?

Karolína: Jednoznačně. To byla neolitická revoluce. Kolem roku 8000 před naším letopočtem tu bylo asi 180 tisíc lidí. Ale s příchodem zemědělství z Anatolie, dnešního Turecka, se všechno změnilo.

Martin: Takže přišli noví lidé a osídlili Evropu?

Karolína: Tady je ta zajímavá část. Dlouho jsme si mysleli, že šlo o masivní migraci. Ale moderní analýza DNA ukazuje něco jiného. Nově příchozí tvořili jen asi 10 až 15 procent populace.

Martin: Takže se nejednalo o kolonizaci, ale spíš... o šíření nápadu?

Karolína: Přesně! Bylo to spíš jako kulturní expanze. Místní lovci a sběrači prostě přijali nový, efektivnější způsob života. Jako když se dneska šíří nějaký trend na sociálních sítích. Šířilo se to dvěma hlavními směry.

Martin: A kudy vedly?

Karolína: První cesta vedla podél pobřeží Středozemního moře – přes Itálii, Francii, Španělsko až do Británie. A druhá šla vnitrozemím, přes Balkán, Maďarsko a střední Evropu, tedy i k nám. Tyto dva proudy se pak potkaly zhruba ve Francii.

Martin: Fascinující. A s novými technikami, jako byla orba, se počet lidí musel zase zvýšit.

Karolína: Určitě. Použití zvířecí síly znamenalo víc jídla a víc lidí. Odhaduje se, že kolem roku 4000 před naším letopočtem už v Evropě žily asi 1 až 2 miliony lidí. Tehdy se také začaly šířit indoevropské jazyky z jihoruských stepí. V podstatě probíhala „europeizace“ Evropy.

Martin: Takže máme oheň, zemědělství, orbu... a pak přišly kovy.

Karolína: Ano, doba měděná a hlavně bronzová. Bronz umožnil výrobu mnohem lepších nástrojů i zbraní. Během čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem se počet obyvatel Evropy zvýšil asi pětkrát, na zhruba 13 milionů.

Martin: To je obrovský skok. Ale nebylo to pořád jenom růžové, že?

Karolína: Nebylo. Na začátku doby bronzové přišlo ochlazení a vlhké klima, což snížilo úrodu. To vedlo k migracím, stagnaci a dokonce i k úbytku obyvatel. A s přesunem lidí se také mohly šířit nemoci.

Martin: Takže taková první globální krize?

Karolína: Dalo by se to tak říct. Kolem roku 1600 před naším letopočtem se odhaduje pokles na 15 milionů. A na této úrovni to nějakou dobu stagnovalo, i na začátku doby železné.

Martin: A kdy se to zase zlomilo a začali jsme opět růst?

Karolína: Ten trvalý a silný růst nastal až v posledním tisíciletí před naším letopočtem. A díky Římanům a jejich sčítání lidu už máme mnohem konkrétnější data. Kolem roku 50 před naším letopočtem byla situace zhruba taková...

Martin: Sem s nimi!

Karolína: Tak třeba Galie, tedy dnešní Francie a okolí, měla skoro 8 milionů obyvatel. Itálie asi 7 milionů, Pyrenejský poloostrov 4,5 milionu. Celá Evropa dohromady měla v té době odhadem 33 až 37 milionů lidí.

Martin: Páni. Z těch pár desítek tisíc na desítky milionů. To je neuvěřitelná cesta. A to jsme teprve na začátku našeho letopočtu.

Karolína: Přesně tak. Je to jen první kapitola dlouhého a dramatického příběhu evropské populace. Ale o tom, co se dělo dál, si povíme zase příště.

Martin: Karolíno, minule jsme skončili u milionů lidí v Římské říši. Ale co bylo předtím? Hodně, hodně předtím. Kdo obýval Evropu v dobách, kdy byla jen divočinou?

Karolína: Skvělá otázka, Martine. Musíme se vrátit o statisíce let zpět, do doby neandrtálců, tedy Homo sapiens neandertalis.

Martin: Naši slavní bratranci. Víme vůbec, kolik jich tu tak mohlo žít?

Karolína: To je samozřejmě jen odhad. Ale vědci to přirovnávají k hustotě obyvatelstva na Tasmánii nebo v Austrálii před příchodem Evropanů. V době relativně mírného klimatu, asi před 100 tisíci lety, mohlo v Evropě žít zhruba 250 až 350 tisíc neandrtálců.

Martin: To je... docela málo. Celý kontinent pro pár set tisíc lidí. To muselo být ticho.

Karolína: To ano. Jenže pak přišla další doba ledová. Lidé se museli stáhnout na jih a populace drasticky klesla. Odhady se pohybují mezi 50 a 70 tisíci. Byla to neustálá bitva o přežití.

Martin: A neandrtálci nakonec zmizeli kolem 28 tisíc let před naším letopočtem. Kdo je nahradil?

Karolína: Tehdy už do Evropy přicházely nové skupiny lidí. Homo sapiens sapiens, tedy člověk dnešního typu. Přišli z Blízkého východu přes Balkán. My je známe jako kromaňonce.

Martin: Naši přímí předci. A jak si vedli oni? Bylo jich víc?

Karolína: Ano, postupně jejich populace rostla. Během svrchního paleolitu, tedy asi před 30 tisíci lety, jich mohlo být kolem 150 tisíc. A na konci doby ledové, před 10 tisíci lety, už možná až čtvrt milionu.

Martin: Jak si mám představit jejich společnost? Žili v nějakých vesnicích?

Karolína: Vůbec ne. Byli to nomádi, lovci a sběrači. Žili v malých, většinou rodinných skupinách. Obvykle tak 10 až 50 lidí. Větší tábory s pár sty lidmi byly jen dočasné, třeba na jednu loveckou sezónu.

Martin: Taková věčná rodinná výprava. A co se stalo, když se jedna skupina oddělila a... ztratila?

Karolína: To je fascinující! Pokud se skupina izolovala, už po dvanácti generacích byly rozdíly tak obrovské – geneticky, kulturně i jazykově – že kdyby se znovu potkali, byli by si navzájem cizinci.

Martin: Páni. Takže takhle mohly vzniknout třeba různé lidské rysy?

Karolína: Přesně tak. Třeba populace vysokých, modrookých a světlovlasých lidí u Baltu se pravděpodobně vyvinula právě takhle, v relativní izolaci po ústupu ledovců.

Martin: Dobře, doba ledová skončila... a co dál? Předpokládám, že se jim začalo dařit lépe.

Karolína: Paradoxně ne všude. Kolem roku 8700 před naším letopočtem přišla extrémně rychlá změna. Průměrná teplota v západní Evropě stoupla o 13 stupňů během pouhých padesáti let!

Martin: Třináct stupňů za padesát let? To je neuvěřitelné. Jak na to reagovali?

Karolína: Pro lidi na jihu to byla katastrofa. Louky se stády velkých savců zarostly hustým lesem. Zvěře ubylo a populace klesla. Ale na severu to bylo naopak. Tundra se změnila v les plný turů a bizonů, takže počet obyvatel tam začal stoupat.

Martin: Páni. Takže od prvních neandrtálců, přes příchod našich předků až po dramatické klimatické změny... Dnešní díl byl opravdu skok do hluboké minulosti. Děkuji ti za to, Karolíno.

Karolína: I já děkuji, Martine. Je úžasné vidět, jak křehká a zároveň odolná lidská populace v Evropě byla.

Martin: Přesně tak. Doufáme, že se vám to líbilo stejně jako nám. Pro dnešek je to od nás vše. U slyšenou u dalšího dílu Studyfi Podcastu.

Karolína: Na slyšenou.