Podcast na Daniel Defoe

Kapitoly

Lež, nebo dobrý příběh?

Z řezníka šlechticem

Podnikatel, aktivista a špion

Zrod realistického románu

Nesmrtelný Robinson Crusoe

Ženy, zloději a mor

Defoeův odkaz

Život jako na houpačce

Poslední léta

Překvapivě moderní myšlenky

Satira a reportáž

Závěr a rozloučení

Přepis

Klára: Přemýšleli jste někdy, jaký je rozdíl mezi lží a... dobrým příběhem? Kde je ta hranice, kdy se fikce stane tak přesvědčivou, že ji lidé přijmou jako holou realitu?

Vojtěch: To je skvělá otázka, Kláro. A náš dnešní autor byl v mazání této hranice absolutní mistr. Napsal příběh, o kterém si téměř celý svět po vydání myslel, že je skutečný deník trosečníka.

Klára: Vítejte u Studyfi Podcastu, kde společně odhalujeme fascinující příběhy z literatury a historie. Já jsem Klára.

Vojtěch: A já Vojtěch. A dnes se ponoříme do života muže, který byl obchodník, špion, novinář a nakonec... otec anglického románu. Řeč je o Danielu Defoeovi.

Klára: Většina lidí ho zná jen díky Robinsonu Crusoe, ale jeho život byl možná ještě dobrodružnější než život jeho nejslavnější postavy.

Vojtěch: Naprosto. Začněme od začátku. Narodil se kolem roku 1660 v Londýně jako Daniel Foe. Prostě Foe. Žádné „De“.

Klára: A jeho otec byl řezník a svíčkař. To nezní moc aristokraticky, že?

Vojtěch: Právě! A mladý Daniel na svůj původ asi nebyl úplně pyšný. Později si ke jménu přidal to šlechticky znějící „De“, aby to vypadalo lépe. Dokonce tvrdil, že je spřízněný s nějakým šlechtickým rodem De Beau Faux.

Klára: Takže takový malý self-branding už v 17. století. Co jeho vzdělání? Mířil od začátku k literatuře?

Vojtěch: Vůbec ne. Jeho rodina patřila k puritánům a otec chtěl, aby se stal knězem. Poslali ho na presbyteriánskou akademii, kde získal skvělé vzdělání – teologii, jazyky, historii, geografii...

Klára: Ale církevní kariéra ho očividně nelákala.

Vojtěch: Přesně tak. Mnohem víc ho fascinoval svět obchodu a peněz. Takže místo kázání se vrhl na podnikání. V roce 1683 si otevřel obchod s textilem.

Klára: A dařilo se mu? Byl stejně dobrý obchodník jako později spisovatel?

Vojtěch: Ze začátku ano. Brzy své aktivity rozšířil, investoval do stavby lodí a dalších věcí. Ale taky se hodně pletl do politiky, což se mu několikrát vymstilo.

Klára: Jak to myslíš? Do jaké politiky?

Vojtěch: V Anglii tehdy zuřil boj mezi katolíky a protestanty. Defoe stál pevně na protestantské straně a podporoval Viléma Oranžského. Psal politické pamflety a letáky.

Klára: A to se mu stalo osudným?

Vojtěch: Přesně. Po smrti krále Viléma se politická situace změnila. Defoe napsal ironický pamflet „Krátký proces s odpadlíky“, kde si dělal legraci z anglikánské církve. Jenže oni tu ironii nepochopili...

Klára: To se stává. A co následovalo?

Vojtěch: Skončil ve vězení a dokonce byl odsouzen na pranýř. Což byla tehdy obrovská veřejná potupa.

Klára: To zní jako konec kariéry.

Vojtěch: Mohl být. Ale tady přichází ten neuvěřitelný zvrat. Z vězení ho dostal vlivný politik Robert Harley... ale ne zadarmo.

Klára: Něco za něco, že?

Vojtěch: Přesně. Defoe pro něj začal pracovat jako tajný agent! Měl za úkol připravit sjednocení anglického a skotského parlamentu. Jezdil po zemi, sbíral informace a podával hlášení.

Klára: Páni, takže autor Robinsona Crusoe byl vlastně takový James Bond své doby?

Vojtěch: Dalo by se to tak říct. Souběžně s tím si založil i časopis The Review, kde využíval svou obrovskou síť kontaktů a psal o všem možném. Dělal to skoro deset let.

Klára: Takže máme obchodníka, politického aktivistu a špiona. Kdy se z něj proboha stal spisovatel románů?

Vojtěch: Až mnohem později! To je na tom to nejzajímavější. Své nejslavnější knihy začal psát až na prahu šedesátky.

Klára: V šedesáti? V době, kdy jiní přemýšlí o důchodu?

Vojtěch: Ano. Využil všech svých životních zkušeností a informací. A přišel na geniální věc: pokud chce, aby mu psaní vydělávalo, musí suchá fakta zabalit do strhujících příběhů.

Klára: A to je vlastně základ moderního románu, ne? Vzít reálné události a převyprávět je tak, aby to bylo čtivé, ale zároveň autentické.

Vojtěch: Jsi to trefila. Stal se jedním ze zakladatelů „literární realistické fikce“. A aby tomu dodal na důvěryhodnosti, dělal jednu fintu. Své knihy nevydával pod svým jménem.

Klára: Jak to myslíš?

Vojtěch: Tvrdil, že on je jen editor nebo redaktor, který našel a upravil skutečný deník nebo paměti. Knihy tak vycházely pod jmény hlavních postav, třeba jako „autobiografie“ Moll Flandersové.

Klára: To je geniální marketingový tah! Takže čtenáři si mysleli, že čtou skutečné příběhy.

Vojtěch: Přesně. A aby to bylo ještě zamotanější, během života použil nejméně 198 různých pseudonymů.

Klára: Sto devadesát osm?! To aby si na to vedl excelovou tabulku, ne? „Dnes jsem Andrew Morton, zítra Kupec, a o víkendu Heliostrapolis, sekretář císaře Měsíce.“

Vojtěch: Přesně tak. Byl to mistr převleků, v životě i na papíře.

Klára: Pojďme se teď podívat na jeho nejslavnější dílo, které vyšlo v roce 1719 – Robinson Crusoe.

Vojtěch: Příběh určitě všichni znají. Mladík z kupecké rodiny uteče na moře, ztroskotá a stráví desítky let sám na pustém ostrově.

Klára: Ale co možná ne každý ví, je, že ten příběh není úplná fikce. Má reálný základ.

Vojtěch: Ano. Inspirací byl skutečný příběh skotského námořníka Alexandra Selkirka, který strávil čtyři roky sám na ostrově v Pacifiku.

Klára: Defoe si jeho příběh vzal a přetvořil ho. Co bylo to jeho hlavní téma? Bylo to jen dobrodružství?

Vojtěch: Vůbec ne. Tady je ten klíč. Pro Defoea to byl hlavně příběh o hledání cesty k Bohu. Robinson na ostrově prochází morální a duchovní proměnou.

Klára: Takže je to vlastně taková alegorie. Robinson představuje ideálního jedince západní civilizace, který si díky práci, víře a rozumu dokáže podmanit přírodu a najít smysl života.

Vojtěch: Přesně. A zase – knihu vydal jako „autentické vyprávění skutečného námořníka“. Úspěch byl naprosto fenomenální. Okamžitě se muselo psát pokračování a z Defoea se stala literární hvězda.

Klára: Ale Robinson nebyl jeho jediné velké dílo. Napsal toho mnohem víc, a některé knihy byly dost... odvážné.

Vojtěch: To rozhodně. Například v roce 1722 vydal román Moll Flandersová. To je příběh mravně narušené ženy, která jde z náruče jednoho muže do druhé a nakonec se stane úspěšnou zlodějkou a podvodnicí.

Klára: To muselo být na začátku 18. století docela šokující čtení.

Vojtěch: Bylo. A ve stejném roce vydal další majstrštyk: Deník morového roku.

Klára: To je ta neuvěřitelně realistická kronika velké morové rány v Londýně.

Vojtěch: Přesně. Je to napsané formou reportáže, jako by to psal očitý svědek. Je to tak sugestivní, že máte pocit, že jste přímo tam. Přitom Defoeovi bylo v době moru jen asi pět let.

Klára: Znovu ta jeho metoda – vzít historická data a fakta a zabalit je do osobního, fiktivního příběhu. Zmínil bys ještě nějaké další dílo?

Vojtěch: Určitě Roxana. To je další román o ženě, která se bez morálních zábran dere za bohatstvím a postavením, až se stane milenkou krále. Defoe se nebál kontroverzních témat a ženských hrdinek, což bylo velmi neobvyklé.

Klára: Takže když to shrneme, v čem spočívá hlavní odkaz Daniela Defoea? Proč je tak důležitý?

Vojtěch: Je to jeden z otců moderního románu. Ukázal, jak spojit realitu s fikcí a vytvořit tak svět, kterému čtenář uvěří. Byl to mistr detailu a psychologie.

Klára: A taky dokonale vystihl ducha své doby. Ten nástup kapitalismu, důraz na jednotlivce, jeho podnikavost a morální volby. To všechno v jeho knihách najdeme.

Vojtěch: Přesně tak. Jeho díla nejsou jen dobrodružné příběhy. Jsou to sondy do lidské duše a do společnosti, která se rychle měnila.

Klára: Muž mnoha tváří a talentů. Od svíček přes špionáž až k nesmrtelné literatuře. To je Daniel Defoe.

Vojtěch: Ano, ale jak to tak bývá, ten jeho hvězdný vzestup netrval věčně. Pád z výšin přišel poměrně záhy a byl docela tvrdý.

Klára: To je pravda. Během několika málo let se mu v podnikání přestalo dařit, takže musel vyhlásit bankrot. To musela být pro tak ambiciózního muže obrovská rána.

Vojtěch: Obrovská. Najednou ho stíhali věřitelé a reálně mu hrozilo vězení pro dlužníky. Aby získal peníze, začal dělat to, co uměl nejlépe – psát.

Klára: Přesně. Začal psát politické články a letáky na podporu tehdejšího krále Viléma III. a nové vlády. Z nouze ctnost, dalo by se říct.

Vojtěch: Přesně tak. A právě z této doby pochází jeho slavný veršovaný pamflet *Čistokrevný Angličan*. Ten vzbudil takový ohlas, že vyšel v několika vydáních.

Klára: Takže se zase na chvíli dostal na vrchol. Ale jak říkáš, jeho život byl skutečně jako na houpačce...

Vojtěch: Přesně. Na sklonku života, po změně politických poměrů, se opět ocitl v nemilosti. Musel opustit svůj dům ve Stoke Newingtonu a zase se ukrývat.

Klára: Zase před věřiteli? Tenhle problém se ho asi držel celý život, co?

Vojtěch: S největší pravděpodobností ano. Nakonec zemřel 24. dubna 1731 a byl pohřben v Bunhill Fields, což je dnešní londýnská čtvrť Islington.

Klára: A tam na jeho památku v roce 1870 postavili pomník. Takže i přes všechny ty vzestupy a pády si ho historie pamatuje hlavně jako toho velkého spisovatele.

Vojtěch: Přesně tak. A jeho odkaz není jen Robinson Crusoe. Napsal přes pět set děl a některé jeho rané práce jsou až překvapivě moderní. Například jeho *Esej o projektech* z roku 1697.

Klára: A o čem byla? Zní to dost... technicky.

Vojtěch: Naopak. Zamýšlel se v ní nad pojištěním pro lidi v pracovní neschopnosti, ochranou dlužníků a dokonce navrhoval vzdělání i pro dívky, což bylo na tu dobu revoluční.

Klára: Páni, to zní spíš jako politický program pro 21. století. Ne něco z konce sedmnáctého.

Vojtěch: Přesně. A to nebylo všechno. Psal i ostrou satiru, jako třeba *Hymnus na pranýř* v roce 1703, což byla jeho reakce na vlastní trest. Zkrátka si z toho dělal legraci.

Klára: Takže měl i smysl pro humor, i když mu šlo o krk. Co dál?

Vojtěch: Vytvořil i dílo, které bychom dnes asi nazvali reportáží. V knize *Bouře* z roku 1704 podrobně popsal ničivý cyklón, který zasáhl Anglii. Je to fascinující svědectví.

Klára: Takže abychom to shrnuli, Daniel Defoe nebyl jen otec románu, ale i vizionářský esejista a tak trochu první investigativní novinář.

Vojtěch: Přesně tak. Obchodník, špion, vězeň a nakonec literární legenda. Děkujeme, že jste s námi dnes byli.

Klára: Mějte se krásně a u dalšího dílu Studyfi Podcastu zase na slyšenou.