Dadaismus a umění meziválečného období: Průvodce pro studenty
Délka: 1 minut
Otázka, na které se chybuje
Svět v troskách
Zrození absurdity
Umění, nebo pisoár?
Ondřej: Představte si tu situaci. Sedíte u maturity a dostanete otázku na dadaismus. Co vás napadne jako první? Že je to jen náhodný nesmysl? Právě tahle myšlenka vás může stát lepší známku.
Eliška: Přesně. A my vám teď ukážeme, proč to byl ve skutečnosti geniální a promyšlený protest. Posloucháte Studyfi Podcast.
Ondřej: Takže, Eliško, jsme v období po první světové válce. Jaká byla nálada?
Eliška: Naprosto zdrcující. Válka zničila všechny staré hodnoty. Vládla deziluze a zoufalství. A umělci na to museli nějak reagovat.
Ondřej: A tou reakcí byl dadaismus?
Eliška: Přesně tak! Vznikl v neutrálním Švýcarsku. Umělci jako Tristan Tzara chtěli lidi šokovat a vytrhnout je z apatie. Jejich hlavními zbraněmi byly provokace, absurdita a uplatnění náhody.
Ondřej: A kdo byli ti hlavní provokatéři?
Eliška: Jednoznačně Marcel Duchamp! Ten proslul svými „ready-mades“. Vzal obyčejný předmět, jako sušák na lahve nebo porcelánový pisoár, a prostě ho vystavil v galerii.
Ondřej: Počkat, takže on doslova vystavil pisoár a řekl, že je to umění?
Eliška: A jaký to byl skandál! Ale přesně o to mu šlo — zpochybnit samotnou definici umění. Pak tu byl třeba Francis Picabia nebo fotograf Man Ray.
Ondřej: Takže klíčem je, že to nebyl chaos, ale cílená provokace. To je ta finta!