Podcast na Chráněná území České republiky

Kapitoly

Víkend v přírodě

Proč a jak chráníme?

Velké klenoty: NP a CHKO

Malé, ale cenné poklady

Natura 2000: Evropská spolupráce

V terénu: Značky a stezky

Celková bilance a rozloučení

Přepis

Klára: Byli jste teď o víkendu někde na výletě? Třeba v Českém ráji nebo na Šumavě? Když se rozhlédnete po té nádherné krajině, napadlo vás někdy, proč je tak výjimečná a kdo se stará o to, aby taková zůstala?

Tomáš: To je skvělá otázka, Kláro. A nejsi sama, koho to zajímá. Posloucháte Studyfi Podcast. Dnes se podíváme na to, jak Česko chrání své přírodní poklady.

Klára: Takže, zajímá nás to vůbec jako národ? Nebo je to jen téma pro pár nadšenců?

Tomáš: Rozhodně zajímá! Podle průzkumů si 71 % obyvatel myslí, že je potřeba divočinu chránit. To je obrovská většina. A skoro třetina lidí, přesně 29 procent, se dokonce v posledních pěti letech do nějaké ochrany přírody aktivně zapojila.

Klára: Páni, to je víc, než jsem čekala. Jak ten systém ochrany tedy funguje? Kde začít?

Tomáš: Nejlepší je začít u dělení. Máme dvě hlavní kategorie: velkoplošná a maloplošná zvláště chráněná území. Představ si to jako rodinné klenoty.

Klára: Rodinné klenoty? Tak dobře, jaké jsou ty největší a nejvzácnější?

Tomáš: To jsou národní parky, zkráceně NP. Máme čtyři: Krkonošský národní park, Šumavu, Podyjí a České Švýcarsko. Jsou to území s přírodou tak unikátní a člověkem málo pozměněnou, že ji jinde v Česku nenajdeš.

Klára: A hned vedle nich jsou v té pomyslné šperkovnici Chráněné krajinné oblasti, neboli CHKO?

Tomáš: Přesně tak. CHKO jsou taky rozlehlá a krásná území, ale často je utvářel i člověk. Mají harmonickou krajinu, ale o něco mírnější stupeň ochrany než národní parky.

Klára: Dobře, to dává smysl. A co ta maloplošná území? To jsou ty malé cedulky, co občas potkám v lese?

Tomáš: Jo, přesně ty. Tam patří třeba národní přírodní rezervace a přírodní rezervace, které chrání cenné ekosystémy. A pak národní přírodní památky a přírodní památky, které se zaměřují na něco konkrétního.

Klára: Jako třeba co konkrétně?

Tomáš: Třeba unikátní skálu, naleziště vzácných nerostů nebo louku, kde roste ohrožená květina. Takže Národní přírodní památka může chránit klidně jen jeden jediný, ale fakt důležitý kámen.

Klára: Tak doufám, že ten kámen to nebere jako samozřejmost!

Tomáš: Měl by si toho vážit! A my jako společnost si toho taky ceníme. Jen mezi lety 1997 a 2017 šlo na péči o chráněná území přes 20 miliard korun ze státních a evropských peněz a dalších skoro 19 miliard z rozpočtů krajů a obcí.

Klára: Wow. Takže od majestátní Šumavy až po jeden vzácný kámen, ten systém je opravdu propracovaný. A taky pěkně drahý!

Tomáš: Přesně tak. A tyhle peníze nejdou jen do našich lokálních projektů. Příroda přece nezná hranice států, takže ji musíme chránit v co největším měřítku. Proto se Česko v roce 2004 připojilo k celoevropské soustavě chráněných území Natura 2000.

Klára: Natura 2000... to zní jako nějaký vesmírný program. O co přesně jde?

Tomáš: Skoro! Je to síť chráněných území napříč celou Evropskou unií. Financuje se z národních i evropských peněz. Jen u nás na to šly asi 3 miliardy korun. Má to dva hlavní pilíře.

Klára: Dobře, jsem napjatá. Jaké to jsou?

Tomáš: Zaprvé máme Evropsky významné lokality. To jsou místa, kde chráníme vzácné druhy rostlin, živočichů a celá stanoviště z evropského pohledu.

Klára: A ten druhý pilíř?

Tomáš: Tím jsou Ptačí oblasti. Ty poskytují útočiště jak stálým, tak stěhovavým druhům ptáků. Často tam najdeš i ptačí pozorovatelny. Je to skvělá příležitost vidět ptáky v jejich přirozeném prostředí.

Klára: Takže máme takový VIP klub pro kytky a zvířata... a pak speciální letovisko pro ptáky.

Tomáš: Přesně tak jsi to vystihla! A ten systém se neustále rozrůstá. V roce 2004, když jsme začínali, měla Natura 2000 u nás rozlohu necelých 700 tisíc hektarů. V roce 2017 už to bylo přes 1,1 milionu hektarů.

Klára: Páni, to je obrovský nárůst. Ale jak já jako turista vlastně poznám, že jsem v takovém chráněném území?

Tomáš: Je to jednoduché. Vstup je obvykle označený zelenou cedulí se státním znakem, která ti řekne, do jakého typu území vstupuješ. Mimo cesty pak můžeš vidět červené pruhy na stromech.

Klára: A když už tam jsem, jak se mám orientovat? Abych nelezla, kam nemám.

Tomáš: O to se stará Klub českých turistů se svým barevným značením. A kromě toho existují naučné stezky, které tě provedou těmi nejzajímavějšími místy. Navíc se myslí i na vozíčkáře.

Klára: To je skvělé! Takže i lidé s omezením pohybu se mohou dostat do přírody?

Tomáš: Ano, postupně přibývají bezbariérové trasy. Třeba v Železných horách je krásná 4,5 kilometrová trasa a na Šumavě najdeš dokonce desetikilometrovou.

Klára: Dobře, pojďme si to sečíst. Když vezmeme všechna ta zvláště chráněná území a k tomu přičteme soustavu Natura 2000, jak velkou část Česka vlastně chráníme?

Tomáš: Tady je to trochu záludné. Kdybys jen sečetla rozlohy, dojdeš k číslu 36 %. Ale spousta těch území se překrývá. Takže reálné číslo, tedy celková plocha pod ochranou, je 22 % území České republiky.

Klára: Aha! Takže jeden a ten samý les může být zároveň národní přírodní rezervací i součástí Ptačí oblasti. Chápu.

Tomáš: Přesně tak. Ale i tak je 22 % úžasné číslo. Klíčové je, abychom se v těch oblastech chovali zodpovědně. Nerozdělávat ohně, nejezdit autem mimo silnice a v těch nejpřísnějších zónách se držet vyznačených cest.

Klára: Takže abychom si to shrnuli. Od národních parků přes chráněné krajinné oblasti až po celoevropskou síť Natura 2000, máme propracovaný a vlastně i docela robustní systém ochrany přírody. Děkuji, Tomáši, za skvělý přehled.

Tomáš: Já děkuji za pozvání, Kláro. A doufám, že jsme posluchače inspirovali k výletu do některého z našich krásných chráněných území.

Klára: To rozhodně! Mějte se hezky a u dalšího dílu Studyfi Podcastu zase na slyšenou.

Tomáš: Na slyšenou.