Podcast na Chov a zdraví psů

Kapitoly

Mýty o chovatelství

Březost a porod feny

První týdny života štěněte

Dědičnost a zdraví v chovu

Závěrečné rychlovky

Vylučující vady z chovu

Skryté hrozby a testování

Když vzhled bolí

Srst jako věda

Mýty v legislativě

Bonitace a chovnost

Pravidla a zdraví v chovu

Péče o první týdny

Dospělost a chovnost

Genetická rozmanitost

Konstituce versus kondice

Cyklus feny a optimální krytí

Březost a porod

Základní zdravotní údaje

Pravidla chovnosti

Zákon na ochranu zvířat

Kynologické organizace

Od štěněte k dospělosti

Jména a kluby

Přepis

Tereza: Většina lidí si myslí, že každá fena by měla mít alespoň jednou za život štěňata, aby byla „kompletní“ a zdravá. Ale ve skutečnosti je to obrovský mýtus.

Matěj: Přesně tak! Zdraví feny to nijak neprospěje, naopak. A právě o tom, jak vypadá zodpovědný chov, si dnes budeme povídat.

Tereza: Skvělé. Tohle je Studyfi Podcast.

Matěj: Tak pojďme na to. Co vlastně znamená být „chovatel“? Není to jen tak někdo, komu se narodí štěňata, že?

Tereza: To doufám, že ne!

Matěj: Rozhodně ne. Podle řádů je chovatel v Česku fyzická osoba, která má řádně zaregistrovanou mezinárodní chovatelskou stanici FCI. To je ten oficiální a jediný správný začátek.

Tereza: Dobře, takže máme chovatele. Jak se vlastně s jistotou zjistí, že fena čeká štěňata? Asi to není jen těhotenský test z lékárny, že?

Matěj: To opravdu není. Nejběžnější a nejspolehlivější metodou v ordinacích je sonografické vyšetření, tedy ultrazvuk. Ideální je ho dělat tak mezi 23. a 28. dnem po krytí.

Tereza: A když přijde ten velký den... porod. To může být někdy drama. Co je ještě normální a kdy už volat veterináře?

Matěj: Normální interval mezi narozením jednotlivých štěňat je od pěti minut až do dvou hodin. Pokud fena silně tlačí a nic se neděje, nebo pokud pauza přesáhne dvě hodiny, je čas volat o pomoc. Tomu se odborně říká dystokie.

Tereza: A jsou nějaká plemena, která jsou k obtížným porodům náchylnější?

Matěj: Ano, typickým příkladem jsou plemena s velkou hlavou a úzkou pánví, jako třeba anglický buldok. Tam je to skoro pravidlo.

Tereza: A když jsou malí chlupáči na světě... jsou úplně bezmocní. Kdy začnou vnímat svět?

Matěj: Je to rychlé. Oči se jim otevírají zhruba mezi 12. a 13. dnem. A co je fascinující, při správné péči zdvojnásobí svou porodní hmotnost už za první týden!

Tereza: Wow! A kdy začnou jíst něco jiného než mléko od mámy?

Matěj: S přikrmováním pevnou stravou se začíná opatrně od 21. dne věku. Do nových domovů pak mohou odcházet nejdříve po dovršení 50. dne. Dřív je to proti předpisům a hlavně proti blahu štěněte.

Tereza: Pojďme k tomu možná nejdůležitějšímu – zdraví. Hodně se mluví o dědičných nemocech. Co si pod tím představit? Třeba epilepsie?

Matěj: Přesně. U takzvané idiopatické epilepsie například vůbec neznáme přesnou příčinu. Prostě se objeví. Proto je tak důležitý výběr zdravých rodičů.

Tereza: A kdo na to dohlíží? Kdo je tím garantem kvality?

Matěj: Vždy je to chovatelský klub, který dané plemeno v Česku zastřešuje. Stanovuje podmínky pro chovnost, doporučuje vyšetření, jako třeba na dysplazii kyčelních kloubů, a snaží se tak zdraví plemene udržet a zlepšovat.

Tereza: Super. Mám tu na závěr pár rychlých otázek. Co když psovi chybí nějaké zuby?

Matěj: Tomu se říká chudozubost, neboli oligodoncie. Nejčastěji chybí první premoláry P1 nebo poslední stoličky M3.

Tereza: Jak se pojmenovávají vrhy?

Matěj: Všechna štěňata z jednoho vrhu musí mít jména začínající na stejné písmeno. První vrh v chovatelské stanici začíná na A, druhý na B a tak dále.

Tereza: Takže žádné kreativní volnosti! A poslední – jak dlouho může být pes-samec v chovu?

Matěj: Pokud klub neurčí jinak, jeho chovnost není věkově omezena. Může být tátou klidně v deseti letech, pokud je zdravý a ve formě!

Tereza: Takže desetiletý psí táta! Ale říkal jsi, pokud je zdravý. To je asi klíčové, že? Jaké zdravotní problémy můžou psa nebo fenu z chovu úplně vyřadit?

Matěj: Přesně tak. Zdraví je na prvním místě. Chovatelský řád jasně říká, že jedinci s prokázanou dědičnou vadou se chovat nesmí. Stejně tak jedinci, kteří jsou bázliví nebo agresivní.

Tereza: A co je taková typická dědičná vada? Něco, co se často kontroluje?

Matěj: Dobrý příklad je kryptorchismus. Zní to složitě, ale znamená to, že psovi nesestoupilo jedno nebo obě varlata do šourku. A to je automatická stopka pro chov.

Tereza: Rozumím. Takže existují jasně daná pravidla. Ale co nemoci, které nejsou na první pohled vidět?

Matěj: Výborná otázka! Právě proto existuje genetické testování. Chovatelé posílají vzorky třeba do laboratoří jako je Genomia a zjistí, jestli jejich pes nenese gen pro nějakou nemoc.

Tereza: Takže se dá předejít tomu, aby se narodila nemocná štěňata?

Matěj: Přesně. Třeba mutace genu MDR1. Zní to jako kód pro tajného agenta, co?

Tereza: Přesně tak! Agent MDR1 ve službách Jejího Veličenstva. Co to tedy znamená?

Matěj: Je to mutace typická pro kolie, šeltie nebo australské ovčáky. Způsobuje přecitlivělost na některé léky, třeba i na odčervovací pasty. Pro psa to může být fatální, pokud o tom nevíš.

Tereza: Páni. A co vady spojené s konkrétním vzhledem plemene? Vždycky mi přišlo, že třeba takoví ti malí psíci musí mít nějaké problémy.

Matěj: Bohužel ano. U malých plemen jako je jorkšír nebo čivava je častá takzvaná luxace pately. Jednoduše řečeno, vyklubuje se jim čéška v koleni. Pes pak třeba na jednu nohu kulhá.

Tereza: A ještě něco?

Matěj: U těchto plemen se vyskytuje i perzistující fontanela. To je v podstatě dírka v lebce, která nikdy nesroste. Je to jako měkké místečko u miminek, jenže u nich zůstane napořád.

Tereza: To je strašidelné! Vede mě to k otázce... Není tohle někdy důsledek toho, že chceme, aby psi vypadali určitým způsobem?

Matěj: Naprosto. Tomu se říká "týrání chovem". Nejlepší příklad je anglický buldok. Ten zmáčknutý čumák způsobuje obrovské dýchací potíže, mají problémy s kůží a porody jsou často možné jen císařským řezem. Všechno kvůli vzhledu.

Tereza: Takže klíčový poznatek je, že dobrý chovatel upřednostňuje zdraví před módními trendy. To je fakt důležité si pamatovat.

Matěj: Přesně tak. Zdraví a povaha jsou základ. Bez toho to nejde.

Tereza: Super. Teď když víme všechno o zdraví... pojďme se podívat na tu byrokracii. Co to vlastně je ten slavný průkaz původu?

Matěj: Jasně, ten slavný "průkaz původu". Představ si ho jako rodný list a občanku psa v jednom. Potvrzuje, že pes patří k určitému plemeni a že jeho předci splňovali daný standard.

Tereza: Standard? Tedy soubor pravidel, jak má pes přesně vypadat a jakou má mít povahu?

Matěj: Přesně tak. Tyhle standardy a plemena celosvětově spravuje Mezinárodní kynologická federace, známá pod zkratkou FCI. A ta dělí psy do deseti skupin podle jejich původu a využití. Například dobrman patří do druhé skupiny – pinčové, knírači a dogovití psi.

Tereza: Deset skupin! To je docela přehledné. Zní to skoro jako Harry Potter a jeho koleje.

Matěj: To je skvělé přirovnání! A stejně jako v Bradavicích, každá skupina má svá specifika. Třeba v páté skupině najdeš špice a takzvaná primitivní plemena, jako je čau-čau nebo sibiřský husky.

Tereza: To dává smysl. A co nějaké fyzické zvláštnosti, které jsou pro některá plemena typické? Napadá mě třeba srst, ta se liší dramaticky.

Matěj: Výborná otázka! Srst je obrovské téma. Věděla jsi třeba, že některá plemena vůbec nemají podsadu, tedy tu hustou izolační spodní srst? Patří sem třeba pudl, bišonek nebo portugalský vodní pes.

Tereza: Vážně? Takže skoro nelínají? To je sen každého majitele vysavače!

Matěj: Přesně tak. A pak máme druhý extrém. Plemena úplně bez srsti. Určitě znáš mexického naháče, čínského chocholatého psa nebo peruánského naháče.

Tereza: Jasně, ti jsou nezaměnitelní. Těm asi v zimě musíme plést svetříky, že?

Matěj: To se přímo nabízí. Je fascinující, jak se psi přizpůsobili různým prostředím. Třeba takoví dlouhosrstí a hrubosrstí chrti, jako afgánský chrt nebo barzoj, byli původně domestikováni v drsných stepích střední Asie. Jejich srst je chránila před extrémním počasím.

Tereza: Páni. Takže srst není jen na okrasu, ale je to klíčová funkční adaptace. To je skvělá informace. A co když se posuneme od srsti k tomu, co je pod ní... tedy k výživě a krmivům?

Matěj: Přesně tak. Výživa je obrovské téma, ale než se do něj pustíme, musíme se podívat na samotné chovatelství. Protože tam číhá spousta pravidel a, upřímně, i mýtů.

Tereza: Mýtů? Tak to mě zajímá. Sem s nimi!

Matěj: Dobře, tak tady je ten největší. Spousta lidí si myslí, že chov psů se musí řídit Zákonem o šlechtění a plemenitbě hospodářských zvířat. Zní to logicky, že?

Tereza: No jasně, pes je zvíře...

Matěj: A tady je ten háček – tenhle zákon se chovatelů psů vůbec netýká. Vůbec. Pes je podle legislativy zvíře v zájmovém chovu a má úplně jiná pravidla. Takže žádné složité paragrafy pro hospodářská zvířata.

Tereza: Páni, to je docela úleva. Už jsem se bála, že budu muset studovat právo, abych si pořídila štěně s průkazem původu.

Matěj: To naštěstí ne. Ale co musíš sledovat, je takzvaná bonitace. To pořádají jednotlivé chovatelské kluby.

Tereza: Bonitace... to zní jako nějaká soutěž krásy. Je to tak?

Matěj: To právě není. I když exteriér se taky posuzuje. Hlavním účelem bonitace je výběr vhodných jedinců do dalšího chovu. Zkoumá se povaha, zdraví, jestli pes odpovídá standardu plemene... Je to vlastně taková zkouška dospělosti pro budoucí psí rodiče.

Tereza: Aha, takže spíš taková „přijímačka“ do chovu, aby se rodila zdravá a typická štěňata.

Matěj: Přesně tak jsi to vystihla. A když pes úspěšně projde, stane se z něj chovný jedinec. A jeho majitel si může založit chovatelskou stanici s mezinárodně chráněným názvem.

Tereza: A to může kdokoliv?

Matěj: V podstatě ano. Stačí být plnoletý a splnit podmínky, které má Českomoravská kynologická unie, tedy ČMKU.

Tereza: Fascinující. A co když někdo nemá chovnou stanici, ale má skvělou fenu? Může ji třeba někomu „půjčit“?

Matěj: Může. Tomu se říká smluvní zapůjčení. Ale pozor, Zápisní řád ČMKU to omezuje. Fenu lze takto zapůjčit pouze na jeden jediný vrh.

Tereza: Jenom jeden? To je docela přísné.

Matěj: Je to hlavně pro ochranu té feny. A když už mluvíme o zdraví, chovatelé musí bedlivě sledovat různé genetické nemoci. Slyšela jsi třeba o zkratce PRA?

Tereza: Ne, to mi nic neříká.

Matěj: Je to progresivní retinální atrofie. Zní to složitě, ale v podstatě jde o dědičné onemocnění sítnice, které postupně vede ke slepotě. Proto jsou testy na tyhle nemoci tak důležité.

Tereza: Rozumím. Takže zodpovědný chov je vlastně detektivní práce, která má předejít budoucím problémům. A když už máme zdravé rodiče a všechna razítka, narodí se štěňátka. Co se děje potom?

Matěj: Potom začíná ta nejhezčí, ale i nejnáročnější část. První dva týdny je to hlavně o spánku a pití mléka od mámy. Ale už ve čtrnácti dnech přichází první velká událost – odčervení.

Tereza: Už takhle brzy? To mě překvapuje.

Matěj: Přesně tak. Je to hlavně proti škrkavkám, které můžou dostat od matky. A hned týden na to, od třetího týdne věku, začínáme s přikrmováním. Do té doby jsou plně kojená.

Tereza: Takže takoví malí jedlíci. A kolikrát denně takové štěně jí?

Matěj: Zpočátku klidně pětkrát denně. A je důležité, aby jejich strava, třeba nějaká kaše, měla správnou, vlažnou teplotu. Ani horká, ani studená.

Tereza: Dobře, takže štěňátka rostou jako z vody. Kdy se z nich vlastně můžou stát rodiče? Kdy je pes oficiálně „chovný“?

Matěj: To je skvělá otázka, protože to není jen tak. Záleží na velikosti plemene. Malá plemena jsou chovná od 15 měsíců, ta velká až od 18 měsíců.

Tereza: A je tam i nějaký horní věkový limit? Dokdy můžou mít štěňata?

Matěj: U fen ano. Chovnost jim končí v osmi letech. Ale psi, tedy samci, jsou jako rockové hvězdy na nekonečném turné. Jejich chovnost není věkem omezená.

Tereza: To je trochu nespravedlivé! Takže pes může mít potomky klidně v deseti nebo i více letech?

Matěj: Teoreticky ano, pokud je zdravý a v dobré kondici. Což nás přivádí k další důležité věci…

Tereza: Předpokládám, že se zase vracíme ke genetice a k tomu, aby si psi nebyli moc příbuzní.

Matěj: Přesně tak. Aby populace nebyla příliš uzavřená, používají chovatelé dvě hlavní metody. První je takzvané „osvěžení krve“.

Tereza: To zní… trochu dramaticky.

Matěj: Je to jednodušší, než to zní. Prostě se pro krytí použije pes stejného plemene, ale z úplně jiné, nepříbuzné linie. Často třeba ze zahraničí. Tím se do chovu dostanou nové, čerstvé geny.

Tereza: A ta druhá metoda?

Matěj: Ta se jmenuje „přilití krve“. To už je vzácnější. Jde o jednorázové, samozřejmě řízené, použití plemeníka úplně jiného plemene k vylepšení určitých vlastností. To se ale dělá jen výjimečně.

Tereza: Chápu. A existuje na to nějaké měřítko? Jak moc si dva psi můžou být příbuzní?

Matěj: Ano, počítá se takzvaný Wrightův koeficient příbuzenské plemenitby, značí se Fx. Je to procento, které nám říká, jak moc jsou si dva jedinci příbuzní. Jako taková hraniční hodnota se doporučuje 12,5 procenta. Cokoliv nad už je rizikovější.

Tereza: Takže kromě genetického zdraví a nepříbuznosti, co ještě dělá dobrého chovného psa?

Matěj: Určitě musíme rozlišovat dvě věci: konstituci a kondici. Konstituce je to, co pes zdědil. Je to soubor jeho vrozených vlastností – třeba habitus nebo temperament.

Tereza: Co si mám představit pod pojmem habitus?

Matěj: Představ si třeba chrta. To je typický respirační, neboli dýchací typ. Štíhlé tělo, oválný hrudník. A proti němu si postav třeba mastifa. To je digestivní, žírný typ. Zavalité tělo, hrubá kůže, kulatý hrudník. To je habitus.

Tereza: Rozumím. A kondice?

Matěj: Kondice je jeho momentální stav. Může být chovná, výstavní, pracovní... nebo bohužel i hladová. Je to něco, co můžeme ovlivnit péčí a krmením.

Tereza: Aha, takže konstituce je tak trochu hardware a kondice je software, který na něm běží. Nebo spíš... stav baterie?

Matěj: To je vlastně docela trefné přirovnání! A právě o tom, jak ten hardware správně „nabíjet“, tedy o výživě, si můžeme říct zase příště.

Tereza: Skvělé přirovnání. Než se tedy příště vrhneme na to „nabíjení“, pojďme se podívat, jak ten hardware vůbec vzniká. Mám na mysli reprodukci. Jak vlastně vypadá cyklus u feny?

Matěj: Přesně tak. Cyklus má čtyři fáze: proestrus, estrus, metestrus a anestrus. Zjednodušeně řečeno, je to přípravná fáze, samotné hárání, fáze po hárání a pak klidové období.

Tereza: A jak často to feny mají? Vždycky slyším, že dvakrát do roka.

Matěj: U většiny takzvaných kulturních plemen ano, je to dvakrát ročně. Ale pozor, třeba českoslovenští vlčáci nebo severská a primitivní plemena hárají jen jednou za rok.

Tereza: To je zajímavé. A kdy je ten správný čas na krytí? Je na to nějaké pravidlo?

Matěj: Takové to lidové pravidlo je kolem desátého dne od začátku hárání. Ale to je hodně nepřesné. Pro chovatele, kteří chtějí mít jistotu, existují přesnější metody.

Tereza: Jako nějaký test psí ovulace?

Matěj: Vlastně ano! Dělá se poševní cytologie nebo progesteronový test. Právě ten progesteronový test je nejpřesnější. To je naprostá nutnost, pokud třeba jedete krýt fenu do zahraničí a nechcete jet zbytečně.

Tereza: Takže máme úspěšně nakryto. Jak dlouho trvá březost?

Matěj: Březost u feny trvá průměrně 62 až 63 dní. A hezká zajímavost je, že graviditu můžeme potvrdit už docela brzy.

Tereza: A jak?

Matěj: Nejčastěji sonograficky, a to už od 21. dne. Pak se samozřejmě používá i rentgen nebo pohmat, ale to sono je takový ten první, rychlý důkaz.

Tereza: A když přijde den D, tedy porod, na co si dát pozor? Existují plemena, kde je to rizikovější?

Matěj: Rozhodně. Třeba takový anglický buldok má kvůli své stavbě těla a velké hlavě štěňat porody často velmi problematické a končí císařským řezem. Obecně je klíčové hlídat interval mezi štěňaty—neměl by přesáhnout dvě hodiny.

Tereza: Dobře, to jsou klíčové informace pro chovatele. Ale co by měl znát každý majitel psa o jeho zdraví? Nějaké základní hodnoty?

Matěj: Určitě. Mluvíme o takzvaném TRIASu. To jsou tři základní ukazatele: tělesná teplota, tep a dech.

Tereza: A jaké jsou normální hodnoty?

Matěj: Teplota je mezi 37 a 39 stupni. Tep se liší—malá plemena mají kolem 120 tepů za minutu, velká nad 15 kilo spíš 60 až 80. A klidová dechová frekvence je asi 14 až 16 dechů za minutu.

Tereza: Super, to si zapíšu. A ještě jedna praktická věc... Jak je to s legislativou? Co musím jako majitel splnit?

Matěj: Nejdůležitější je povinné čipování. Od ledna 2020 musí být všichni psi v Česku označení mikročipem. Je to navíc podmínka pro platné očkování proti vzteklině.

Tereza: Takže bez čipu jako by pes nebyl očkovaný, i když vakcínu dostal?

Matěj: Přesně tak. Bez čipu je očkování neplatné. A o vakcinacích si toho povíme víc hned vzápětí.

Tereza: Dobře, takže vakcinace a čipování jsou základ. Ale to mě přivádí k dalšímu tématu – chov psů s průkazem původu. To asi taky není jen tak, že? Tam musí být spousta pravidel.

Matěj: Přesně tak. Jedno z nejdůležitějších pravidel se týká věku. Chovnost, tedy způsobilost k chovu, je časově omezená. U fen končí dovršením osmého roku věku.

Tereza: A u psů-samců?

Matěj: U psů je to jednodušší. Jejich chovnost je v podstatě doživotní.

Tereza: Tak to je docela rozdíl! Takže osmiletá fena už nemůže mít štěňata?

Matěj: Může, ale je to výjimečné. Chovatelský klub to musí schválit a veterinář musí na začátku hárání potvrdit, že je fena naprosto zdravá a březost pro ni nebude nadměrným rizikem. I tak je to možné jen na jedno krytí do devíti let.

Tereza: To dává smysl, zdraví feny je na prvním místě. Existuje nějaký zastřešující zákon, který tohle všechno řeší? Třeba i věci jako týrání?

Matěj: Ano, naprosto klíčový je Zákon na ochranu zvířat proti týrání. Je to zákon číslo 246 z roku 1992. A ten je dost přísný.

Tereza: Co například zakazuje? Něco, co se týká přímo psů?

Matěj: Tak třeba zakazuje chirurgické zákroky pro změnu vzhledu. Typickým příkladem je kupírování uší, které se dřív u některých plemen dělalo běžně. Dnes je to nelegální.

Tereza: A co třeba výcvik k agresivitě? To se taky nesmí?

Matěj: Většinou ne. Zákon ale myslí na výjimky. Například u služebních psů pro policii nebo armádu, nebo při sportovním výcviku na figuranta, tedy zákus do ochranného oděvu. Tam je to samozřejmě povolené.

Tereza: Dobře. A kdo na tohle všechno v rámci chovu dohlíží? Kdo vede ty slavné plemenné knihy?

Matěj: V Česku máme tři hlavní organizace. Je to Českomoravská kynologická unie, neboli ČMKU, pak Český kynologický svaz, ČKS, a do třetice Českomoravská kynologická jednota, ČMKJ.

Tereza: Páni, ČMKU, ČKS, ČMKJ... To je víc zkratek než v testu z chemie! Která je ta nejdůležitější?

Matěj: To máš pravdu. Tou zastřešující, která jedná s Mezinárodní kynologickou federací, známou jako FCI, je právě Českomoravská kynologická unie, tedy ČMKU.

Tereza: A ta FCI, to je co přesně? Nějaká celosvětová autorita?

Matěj: Přesně tak. Byla založena už v roce 1911 v Belgii a sdružuje kynologické organizace z celého světa. ČMKU je naším zástupcem v tomto mezinárodním klubu.

Tereza: Pojďme se teď podívat na samotný začátek života psa. Jak se rodí štěňata? Mají hned po porodu všechny smysly?

Matěj: To je skvělá otázka. Hned po porodu funguje hlavně čich a instinkt pro vyhledávání tepla u matky. Štěňata jsou slepá a hluchá. Oční štěrbiny a zvukovody se jim otevírají až tak mezi dvanáctým a patnáctým dnem života.

Tereza: To je fascinující. A co základní životní funkce zdravého psa? Existuje něco jako u lidí měření tlaku?

Matěj: V kynologii používáme takzvaný TRIAS. To jsou tři základní hodnoty: tělesná teplota, která je mezi 37 a 39 stupni Celsia. Pak tep, který je u malých plemen kolem 120 úderů za minutu, u velkých méně. A nakonec dechová frekvence, v klidu asi 14 až 16 dechů za minutu.

Tereza: TRIAS, to si budu pamatovat. A když už mluvíme o zdraví a správném vývoji... Co takové štěně vlastně potřebuje jíst? Předpokládám, že granule pro čivavu a pro německou dogu nebudou stejné.

Matěj: Přesně tak. Rozdíly jsou obrovské. A to se netýká jen krmení, ale i celé té administrativy kolem chovu. Každý chovatel s průkazem původu musí mít registrovanou chovatelskou stanici, zkráceně CHS.

Tereza: Chovatelská stanice… to zní hrozně oficiálně. To je jako firma na psy?

Matěj: Skoro. Je to vlastně mezinárodně chráněný název, který ponesou všechna tvá odchovaná štěňata. A teď to nejlepší – ten název si registruješ na celý život. Nejde změnit ani zrušit.

Tereza: Cože? Na celý život? To je horší než špatné tetování!

Matěj: Přesně! Proto je potřeba název dobře promyslet. Nesmí být vulgární, hanlivý a nesmí obsahovat ani název plemene. A musí mít maximálně 40 znaků.

Tereza: Dobře, to dává smysl.

Matěj: A pak přichází na řadu pojmenovávání štěňat. Tady platí taky pravidla. Jména všech štěňat v jednom vrhu musí začínat na stejné písmeno. První vrh na A, druhý na B a tak dále.

Tereza: A jede se celá abeceda? I písmena jako Q nebo W?

Matěj: Dobrá otázka! Písmena Ch, Q, W, X a Y se většinou vynechávají, aby to nebylo tak složité. A co je zajímavé, pro jedno plemeno může v Česku existovat víc chovatelských klubů.

Tereza: Počkat, takže víc klubů pro bígly?

Matěj: Ano, klidně. Ty jako chovatel můžeš být členem ve všech, ale štěňata smíš zapisovat jen pod jedním z nich. A ten klub ti pak často pomáhá, například s výběrem krycího psa. Tomu se říká řízený chov.

Tereza: Aha, takže to není jen tak, že si vyberu psa od sousedů. Klub dohlíží na kvalitu.

Matěj: Přesně tak. Takže když to shrneme, registrace chovatelské stanice je doživotní závazek. Vše se řídí řády od národních klubů až po mezinárodní federaci FCI. Cílem je chránit plemena a zajistit zdravé a standardní odchovy. Děkuji, že jsi mě pozvala.

Tereza: Já děkuji tobě, Matěji, za všechny tyhle informace. Bylo to skvělé. A s vámi, milí posluchači, se těšíme zase příště u dalšího dílu Studyfi Podcastu.