Podcast na Český surrealismus: Jindřich Štýrský a Toyen

Kapitoly

Mozek českého surrealismu

Tajemná rebelka Toyen

Erotika a podvědomí

Obrazy plné symbolů

Symbolická slova

Závěr a shrnutí

Přepis

Martin: Představ si ten nejdivnější sen, co jsi kdy měl. Věci, co k sobě vůbec nepatří, najednou dávají smysl. Přesně tenhle pocit zkoumali umělci, o kterých si dnes budeme povídat. Posloucháte Studyfi Podcast.

Karolína: Začneme rovnou u mozku celé operace, Jindřicha Štýrského. On ale nebyl jen malíř, že?

Martin: Vůbec ne. Byl to i skvělý fotograf, básník a teoretik. Člen slavného Devětsilu. V Paříži pak spolu se svou celoživotní partnerkou Toyen založili vlastní směr – artificialismus.

Karolína: Artificialismus... to zní jako něco umělého. O co šlo?

Martin: Přesně! Byl to takový most mezi realitou a abstrakcí, přemostění mezi vnějším světem a vnitřními pocity. V roce 1934 pak spolu s Nezvalem a Teigem založili Skupinu surrealistů přímo v Praze.

Karolína: Takže v jeho dílech najdeme hlavně sny, fantazii a možná trochu provokace?

Martin: Přesně tak. Sny, erotika, imaginace a taky černý humor. To bylo jeho.

Karolína: A teď k té záhadné Toyen. Vlastním jménem Marie Čermínová, jediná žena v Devětsilu, která si od mužů nenechala nic líbit.

Martin: V čem byla taková rebelka?

Karolína: Mluvila o sobě v mužském rodě, nosila pánská saka a neustále kouřila. Chtěla šokovat a bořit společenské normy. Říkalo se o ní, že měla lesbické sklony, ale mohla to být jen další póza.

Martin: Takže taková punkerka své doby, která si dělala, co chtěla. Skvělé.

Karolína: Přesně. A tahle touha bořit konvence se naplno projevila hlavně v jeho surrealistické tvorbě. Třeba v jeho slavné knize *Emilie ke mně přichází ve snu*.

Martin: To je ta s těmi… odvážnými ilustracemi, že?

Karolína: Přesně tak. Je to vlastně báseň v próze s hodně erotickým textem i ilustracemi. V tehdejší společnosti to bylo něco naprosto skandálního. Chtěl provokovat.

Martin: A kdo vlastně byla ta Emilie? Byla to reálná žena, nebo jen fantazie?

Karolína: To je právě to zajímavé. Spekuluje se, že mohla být inspirovaná jeho nevlastní sestrou Marií. Zemřela v pouhých jednadvaceti letech, což Štýrského hluboce zasáhlo.

Martin: Počkat, takže ta erotická múza ve snu mohla být jeho zesnulá sestra? To je docela síla.

Karolína: Je to tak. Surrealisté zkoumali hlubiny podvědomí, sny a potlačené touhy. A tohle je učebnicový příklad. Je to taková jeho osobní psychoanalýza.

Martin: Takže terapie uměním, ale ve velmi… syrové podobě.

Karolína: Přesně. Žádné filtry. A tenhle znepokojivý, snový pocit přenesl i do svých obrazů.

Martin: Máš na mysli třeba obrazy jako *Cigareta u mrtvé* nebo *Smrt Orfeova*?

Karolína: Ano, přesně ty. Jsou plné symbolů, často morbidních. Třeba v *Cigaretě u mrtvé* vidíme ruku s cigaretou vedle ženského torza. Je to šokující a nutí tě to přemýšlet.

Martin: A co ten Orfeus? To je ten z řecké mytologie, co šel do podsvětí pro svou lásku?

Karolína: Správně. Ale u Štýrského je jeho smrt zobrazená brutálně a nesentimentálně. Ukazuje tím rozpad a křehkost lidského těla i mýtů. No a právě o tomhle rozpadu si povíme víc...

Martin: Takže tenhle rozpad a zkoumání podvědomí se odráží i v názvech jeho děl? Některé zní fakt... zvláštně. Skoro jako náhodné generátory slov.

Karolína: To je skvělé přirovnání! A máš pravdu, ta slova jsou klíčová. Třeba *Stisk ruky* nebo *Touha* jsou o základních lidských citech a spojení.

Martin: Jasně, to dává smysl. Ale co třeba *Larva*? To už tak poeticky nezní.

Karolína: Vůbec ne. A to je ten záměr. Larva symbolizuje přeměnu, něco skrytého, možná až odpudivého, co se dere na povrch. Je to ten snový, někdy až hororový prvek.

Martin: Rozumím. A co *Magnetová žena* nebo *Hlas lesa*? To zní zase tajemně.

Karolína: Přesně. *Magnetová žena* je o nevědomé přitažlivosti, o silách, které si neuvědomujeme, ale které nás ovlivňují. A *Hlas lesa*? To je hlas našeho podvědomí, přírody, instinktů.

Martin: Takže abychom to shrnuli, surrealismus není jen o divných obrazech. Je to hlavně o prozkoumávání snů, tužeb a strachů, které máme hluboko v sobě. Díky moc, Karolíno, tohle bylo skvělé.

Karolína: Já taky děkuju, Martine. Bylo to fajn.

Martin: No a vám děkujeme, že jste poslouchali Studyfi Podcast. U maturity přejeme hodně štěstí a slyšíme se příště!