Tento článek je komplexním průvodcem českým pravopisem, nezbytným pro studenty k zvládnutí českého pravopisu. Probíráme klíčové principy (fonologický, etymologický, historický, tradiční), které formují psanou češtinu. Do hloubky se věnujeme lexikálnímu pravopisu, včetně detailních pravidel pro psaní Y/I a Ú/Ů, používání velkých a malých písmen, zdvojených souhlásek a dělení slov. Dále se zabýváme morfologickým pravopisem se zaměřením na koncovky podstatných a přídavných jmen a sloves. Klíčovou částí je syntaktický pravopis, kde vysvětlujeme shodu přísudku s podmětem a komplexní pravidla psaní čárek v souvětí a větných členech. Cílem je poskytnout ucelené shrnutí českého pravopisu pro maturitu a každodenní použití.nn## Úvod: Proč je český pravopis klíčový pro studenty?nnČeský jazyk je krásný, ale jeho pravopis může být pro mnohé studenty výzvou. Správné principy a pravidla českého pravopisu jsou základem pro úspěšné studium, maturitní zkoušku i každodenní komunikaci. Tento článek vám pomůže pochopit a osvojit si klíčové aspekty českého pravopisu, od základních principů po detailní pravidla pro psaní Y/I, Ú/Ů, velkých písmen a interpunkce. Pojďme se ponořit do světa správného psaní!nnPravopis, neboli ortografie, je způsob, jakým se písemně zaznamenávají projevy spisovného jazyka pomocí písmen a znamének. České příručky pravopisu, jako jsou Pravidla českého pravopisu nebo Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český AV ČR, jsou pro nás základními vodítky.nn## Základní Principy Českého Pravopisu: Hlubší PohlednnČeský pravopis je založen na několika principech, které určují, jak slova zapisujeme. Znalost těchto principů vám pomůže lépe pochopit logiku pravopisných pravidel.nn### Fonologický Princip: Co píšeme a co slyšíme?nnTento princip je základem českého pravopisu a říká, že píšeme pouze ty hlásky, které jsou důležité pro dorozumění, nikoli všechny vyslovené a slyšené podoby.nn* Příklady: Slova pes nebo voda se vyslovují i píšou stejně.nnNěkteré hlásky se sice mohou vyslovovat různě, ale píšeme je vždy stejně, protože rozdíl ve výslovnosti neovlivňuje význam:nn* Písmeno ř vždy píšeme stejně, bez ohledu na to, zda je znělé (jako v keře) nebo neznělé (jako v keř).n* Písmeno n – podle psaní nerozlišíme, zda je vysloveno jako zubodásňové (v rána) nebo velární (v ranka).nn### Etymologický Princip: Historie v každém slověnnEtymologický princip se zaměřuje na původ a stavbu slova. Slova píšeme tak, jak vznikla, i když se jejich výslovnost mohla v průběhu času změnit.nn* Příklady: Píšeme panna se dvěma N, bez ohledu na výslovnost. Slovo vítězství píšeme se Z, ačkoli vyslovujeme [víťeství]. Píšeme tužka se Ž, ale vyslovujeme [tuška].nn### Historický Princip: Tradice v pravopisu Y/I a Ú/ŮnnNěkterá písmena se píšou podle starého pravopisu, ačkoli se dnes už tak nemluví. Typickým příkladem je psaní Y/I.nn* Příklady: Písmena y/ý píšeme podle pravidel, i když se vyslovují stejně jako i/í. V koncovkách nám to pomáhá rozlišit tvary (např. laskavý muž – 1. p. č. jed. x laskaví muži – 1. p. č. množ.).n* Podobně se historicky ustálily dva způsoby zápisu dlouhého U – ú/ů (např. úsek, dům).nn### Tradiční Princip: Cizí slova a jejich záludnostinnTradiční princip se uplatňuje u cizích slov, která si často zachovávají svůj původní způsob psaní, i když se jejich výslovnost v češtině liší.nn* Příklady: revue [reví], interview [intervjú].nn### Druhy Pravopisu: Lexikální, Morfologický, SyntaktickýnnTyto principy se uplatňují v různých oblastech pravopisu:nn* Lexikální pravopis – týká se psaní izolovaných výrazů, tedy jednotlivých slov tak, jak jsou uvedena ve slovníku (např. Y/I, Ú/Ů, velká písmena).n* Morfologický pravopis – zahrnuje psaní koncovek ohebných druhů slov (např. psi podle vzoru páni, psy jako pány).n* Syntaktický pravopis – obsahuje pravidla užívání interpunkčních znamének (čárek) ve větě jednoduché i v souvětí a zásady shody přísudku s podmětem.nn## Lexikální Pravopis: Psaní Jednotlivých Slov a Jejich OdvozovánínnNyní se podíváme na konkrétní pravopisné jevy týkající se jednotlivých slov.nn### Velká a Malá Písmena: Kdy Jak Psát?nnPsaní velkých a malých písmen je jednou z nejčastějších oblastí, kde dochází k chybám. Správné použití velkých písmen plní několik funkcí a je důležité pro srozumitelnost textu.nn#### Vlastní a obecná jménann* Vlastní jména pojmenovávají určitou osobu, zvíře nebo věc a odlišují ji tak od ostatních. Píší se s velkým počátečním písmenem.n* Obecná jména označují jakoukoli osobu, zvíře nebo věc. Píší se s malým počátečním písmenem.n* Velké písmeno se také píše na začátku vět.nn#### Jména osobní a zvířecí, přivlastňovací přídavná jménann* Přídavná jména odvozená ze jmen osobních a vlastních jmen zvířat se píší s velkým počátečním písmenem. Sem patří i přídavná jména vyjadřující vlastnosti související s těmito osobami nebo připomínající jejich dílo či projevy (např. Štědrý večer, Nerudovská poezie).n* Příklad: Čapkovo dílo, Alenkina kniha.nn#### Jména místní a obyvatelskánn* Přídavná jména odvozená od jmen místních a obyvatelských se píší s malým počátečním písmenem (např. pražská ulice, moravské víno).n* Jsou-li však na začátku několikanásobného vlastního pojmenování, píší se s velkým počátečním písmenem (např. Pražská brána, Moravské zemské muzeum).nn#### Názvy skupin, stanic, staveb, institucí a uměleckých dělnn* Jména příslušníků antropologických skupin se píší s malým písmenem (např. černoch, indián, cikán, mongol).n* Jména příslušníků jiných skupin se píší s malým písmenem (např. lumírovec, marxista, sokol, tatrovák, slávista, františkán, jezuita).n* Názvy stanic a zastávek se píší stejně jako názvy ulic, náměstí – pouze 1. slovo v názvu je psáno velkým písmenem (např. Letiště Praha, nádraží Praha – Smíchov).n* Stavby a jejich významné části (např. hrad Rožmberk, chrám sv. Jakuba).n* Přírodní jevy (např. Boubínský prales).n* Názvy institucí (např. Organizace spojených národů – OSN).n* Názvy států a správních oblastí (např. Česko, Česká republika).n* Názvy uměleckých děl, knih, časopisů, oficiální značky automobilů, firem, významné události, významné dny, soutěže a jejich trofeje, jména významná a cen.nn#### Zkratky a značkynn* Zkratky a značky se píší s velkým počátečním písmenem, pokud se jedná o vlastní jména či tituly.n* Příklady: CHKO, ČR, EU, Bc., Mgr., Ing.nn### Y/I po Tvrdých, Měkkých a Obojetných Souhláskách: Komplexní PrůvodcennPsaní Y/I je stěžejní částí českého pravopisu, která se probírá už od 2. ročníku ZŠ.nn#### Po měkkých souhláskách (ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň)nn Po měkkých souhláskách píšeme vždy i/í.n Písmeno I ve skupinách di, ti, ni změkčuje předcházející hlásku d, t, n, proto je vyslovujeme [ďi], [ťi], [ňi].nn#### Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n)nn* Po tvrdých souhláskách píšeme vždy y/ý.n* Písmeno Y ve skupinách dy, ty, ny nezměkčuje předcházející hlásku, proto vyslovujeme [dy], [ty], [ny].nn#### Po obojetných souhláskách (b, f, l, m, p, s, v, z)nn* Po obojetných souhláskách píšeme i/í nebo y/ý. Zde je potřeba rozlišit, ve které části slova se i/y objevuje:nn * V kořeni slova: Y/Ý se píše ve slovech vyjmenovaných a k nim příbuzných.n * V předponě: Y/Ý se píše v předponě VY/VÝ (např. výlet, vylekaný).n * V příponě: Y se píše jen v příponě -YNĚ (např. Ruzyně, Volyně, Chropyně, Hrabyně).n * V koncovce: U podstatných a přídavných jmen se řídíme vzory. U sloves v přítomném čase se píše vždy i/í. V příčestí minulém se řídíme shodou přísudku s podmětem.nn#### Vyjmenovaná slova a slova příbuznánn* Vyjmenovaná slova a slova k nim příbuzná jsou klíčová pro správné psaní Y/I po obojetných souhláskách. Jejich znalost je nezbytná už od 3. ročníku ZŠ.nn### Psaní Ú/Ů: Rozdíl, který musíte znátnnPsaní Ú/Ů je další specifická oblast, kde často dochází k chybám. Pravidla jsou jasně daná.nn#### Kdy píšeme Ú (dlouhé u s čárkou)nn* Na začátku slov (úzký, údolí, únava).n* Po předponě (zúčastnit se, neúnavný, bezútěšný).n* V druhé části slova složeného (pravoúhlý, trojúhelník).n* V citoslovcích (cukrú, vrkú, bú).n* V některých přejatých slovech (kúra, túra, pedikúra, drezúra, fúze, infúze, ocún, múza, skútr, Bejrút).nn#### Kdy píšeme Ů (kroužkované u)nn* Uvnitř slova (půda, důvěra, odrůda).n* V koncovkách podstatných jmen (filmů, mrazům).n* V zakončení příslovcí (dolů, domů).nn### Zdvojené Souhlásky a Odvozování Slov: Detaily pro pokročilénnOdvozování slov a pravidla pro zdvojené souhlásky jsou důležitá pro správnou stavbu slova a jeho význam.nn#### Zdvojené souhlásky -DD-/-D-, -ZZ-/-Z-, -JJ-/-J-nn* Ke zdvojení dochází, pokud se předpona a základové slovo začínají stejným písmenem.n* Týká se předpon: od-, nad-, pod-, roz-, bez-, nej-.n* Příklady: oddech (od- + dech), naddénní (nad- + denní).n* Nesprávným vypuštěním jedné z hlásek může dojít ke změně významu slova: Poddaný (pod-) x podaný (po-), Nejjasnější (nej-) x nejasnější (ne-).nn#### Zdvojené souhlásky -NN-/-N-nn* Ke zdvojení dochází, pokud přidáme příponu -NÍ/-NÝ/-NÁ ke slovu s kořenem končícím na -N.n* Příklad: kamenný (kámen + -ný).n* Pozor: K názvům zvířat se přidává pouze přípona -Í (např. havran + -í -> havraní). Ke zdvojení -NN- u těchto slov nedochází!nn#### Přípona -STVÍ: Změny a vkládánínn* Přípona -STVÍ se připojuje za kořen základového slova, přičemž koncovka základového slova se odsouvá.n* Příklad: bohat -ý -> bohatství.n* U některých slov způsobuje alternaci: CH -> Š (např. slaboch -> slaboši, slabošství).n* V některých případech se setkáváme s vkládáním -E- (např. příbuzn -ý -> příbuzenstvo).nn#### Přípona -SKÝ/-CKÝ: Asimilace a alternacenn* Přípona -SKÝ/-CKÝ se připojuje za kořen základového slova, koncovka základového slova se odsouvá.n* Příklad: Vltav -a -> vltavský.n* U některých slov způsobuje přidání neznělého -S- regresivní asimilaci znělosti (např. Island -> islandský, Paříž -> pařížský, Chodov -> chodovský).n* Při tvoření přídavných jmen z podstatných jmen s kořenem končícím na:n * -H, -CH-, -G dochází k alternaci: H -> Ž, CH -> Š, G -> Ž (např. Praha -> pražský, běloch -> bělošský, Haag -> haagský).n * -C nebo -K ke změně přípony na -CKÝ (např. Olomouc – olomoucký, Hanák -> hanácký).n * -S se jedno -S- vypouští (např. Brandýs – brandýský, Kobylisy -> Kobyliský).n* V množném čísle mají přípony -SKÝ/-CKÝ tvar -ŠTÍ/-ČTÍ (např. dětský -> dětští, olomoucký -> olomoučtí).nn### Dělení Slov na Konci Řádku: Praktické tipynnSprávné dělení slov na konci řádku zlepšuje čitelnost textu.nn* Na konci řádku dělíme slova po slabikách: ve-se-lý, mi-lo-va-ný, sr-na, lou-ka, dou-fat.n* Slova jednoslabičná nikdy nerozdělujeme: pes, hrad, vlk, dnes.n* Nevíte-li, jak slovo správně rozdělit, nedělte je a celé je napište na nový řádek!n* Ve slovech se slabičnou předponou oddělujeme předponu (např. nap-psat, u-mět, ne-u-mět).n* Slova utvořená příponami, které začínají souhláskou, dělíme tam, kde se stýká kořen slova s příponou (např. škol-ní, prac-ný, měst-ský, ředitel-ství).n* K příponám začínajícím samohláskou připojujeme předcházející souhlásku (např. sa-dař, ko-ník, hra-diště).n* Souhláskové skupiny uvnitř slova můžeme dělit dvojím způsobem (např. cit-rón/ci-trón, lás-ka/lá-ska, bub-lat/bu-blat, čerst-vý/čer-stvý, ošk-livý/oš-klivý).n* Zdvojené souhláskové skupiny dělíme napolovic (např. měk-ký, babič-čin, pan-na, uvědom-me si).n* Slova složená a slova od nich odvozená můžeme dělit na švu složeniny (např. vino-braní, ohňo-stroj, půl-arch, černo-vlasý, čtyř-stěnný, půl-litr).n* Neslabičné předložky (s, z, v, k) píšeme na jeden řádek se slovem, ke kterému patří, nenecháváme je na konci řádku (pro slabičné předložky to neplatí!).nn### Předložkové Pády vs. Příslovečné Spřežky: Jak je rozeznat?nnRozlišení předložkových pádů a příslovečných spřežek může být někdy záludné. Příslovečné spřežky vznikají spojením:nn* Předložky a podstatného jména (nahoru).n* Přídavného jména (vlevo).n* Zájmena (nanic).n* Číslovky (najednou).n* Příslovce (dodnes).n* Pozor: Rozdíl mezi předložkovým pádem a spřežkou není vždy jasný!nn### Párové Souhlásky a Spodoba Znělosti: Co si pamatovat?nnNěkteré hlásky jinak píšeme, než slyšíme nebo vyslovujeme – říkáme jim párové souhlásky. V pravopisu se s nimi setkáváme zejména uvnitř slova, na konci slova a v předponách a předložkách.nn* Pravopis některých slov se znělou hláskou na konci si musíme pamatovat: když, až, než, už, totiž, poněvadž, jelikož, teď, snad, dokud, dosud, odsud, pokud, hned.nn### Psaní předložek S/SE a Z/ZE a předpon S-, Z-, VZ-nnDůležité je také rozlišovat psaní předložek s/se a z/ze a předpon s-, z-, vz-. Jejich správné použití závisí na významu.nn## Morfologický Pravopis: Koncovky ohebných slovnnMorfologický pravopis se soustředí na správné psaní koncovek ohebných slov.nn### Y/I v Koncovkách Podstatných Jmen: Skloňování podle vzorůnn* Určitá skupina podstatných jmen se vždy skloňuje stejně. Proto jsou všechna podstatná jména rozdělena do skupin.n* Pro každou skupinu je jedno podstatné jméno vybráno jako vzor a ostatní podstatná jména se potom skloňují podle něj.n* Je důležité správně psát koncovky podstatných jmen ve všech vzorech (s výjimkou vzorů předseda a soudce ve 4. ročníku).nn### Y/I v Koncovkách Přídavných Jmen: Tvrdé a měkké vzorynn* Stejně jako u podstatných jmen, i u přídavných jmen existují skupiny, které se skloňují podle vzorů.n* Je klíčové správně psát koncovky přídavných jmen tvrdých a měkkých.n* Pro každou skupinu je vybráno jedno přídavné jméno jako vzor, podle kterého se skloňují ostatní.nn### Y/I v Koncovkách Sloves v Přítomném Časenn* V koncovkách sloves v přítomném čase se píše vždy -I/Í.nn## Syntaktický Pravopis: Shoda Přísudku s Podmětem a Psaní ČáreknnSyntaktický pravopis se zabývá pravidly týkajícími se větné stavby, tedy shodou přísudku s podmětem a psaním čárek.nn### Shoda Přísudku s Podmětem: Klíč k bezchybnému psaní nnShoda přísudku s podmětem je základní pravidlo pro správné psaní slovesných tvarů v minulém čase. Příčestí minulé je slovesný tvar zakončený na: -l, -la, -lo, -li-, -ly, -la. Sloveso v přísudku se shoduje s podmětem v rodě i čísle.nn#### Vyjádřený podmětann* Shoda se řídí rodem a číslem vyjádřeného podmětu.nn#### Nevyjádřený podmětann* Můžeme-li ho poznat z kontextu, postupujeme jako v případě vyjádřeného podmětu.n* Nemůžeme-li ho poznat z kontextu (neznáme jeho rod), pak se v koncovce příčestí minulého píše -I (např. Přišli pozdě – není jasné, zda muž, žena nebo dítě).nn#### Všeobecný podmětann* V příčestí minulém se řídíme podle všeobecného podmětu (např. všichni lidé, lidičky,...). Píše se vždy -I. (např. Volali na něj z dálky.)nn#### Několikanásobný podmětann* Je-li přísudek za podmětem: Shoda se řídí podle rodu všech členů podmětu (např. Chlapci a dívky si hráli.).n* Je-li přísudek před podmětem: Může se koncovka příčestí řídit také rodem nejbližšího podmětu (např. U rybníka nás obtěžovali mouchy a komáři. nebo U rybníka nás obtěžovaly mouchy a komáři. – obě varianty jsou možné, druhá dle nejbližšího podmětu mouchy (ženský rod)).nn### Psaní Čárek v Souvětí: Kdy ano a kdy ne?nnPsaní čárek je složitá, ale klíčová oblast syntaktického pravopisu. Základní pravidlo je, že věty v souvětí oddělujeme čárkou, ale existují důležité výjimky.nn#### Oddělování vět v souvětí: Souřadná a podřadná spojenínn* Spojení souřadné: Čárkou se oddělují souřadně spojené věty hlavní i vedlejší.n * Čárka se NEPÍŠE před spojkami A, I, NEBO, ANI, ČI ve významu slučovacím.n * Čárka se NEPÍŠE před spojkou NEBO, zvláště jde-li o výčet možností (např. Vrátím se až ve středu večer nebo tam zůstanu až do čtvrtka.).n* Spojení podřadné: Čárkou se oddělují věty závislé od vět řídících.n * Čárka se NEPÍŠE před přirovnávacími spojkami NEŽ, JAKO, JAK, když uvozují výraz (např. je lepší než já x je lepší, než jsem si myslel.).n * Čárka se NEPÍŠE, závisí-li VV na příslovečném výrazu s oslabenou větnou platností (např. Jistě že přijde.).n * Čárka se NEPÍŠE u výrazů vzniklých z VV, které pozbyly větné platnosti (např. ať dělá co dělá, ať chce nebo nechce).nn#### Složitější typy konstrukcí: Zesilující výrazy a setkání spojeknn* Zesilující/vytýkací výrazy: Stojí-li před spojovacím výrazem VV zesilující nebo vytýkací výrazy TEPRVE, PRÁVĚ, JEN, klade se čárka už před nimi (např. Vlak se rozjel, právě když jsme přicházeli k nádraží.).n* Dvojí členění: Někdy je možné dvojí členění (např. Pustil se do toho, hned jak se vrátil X Pustil se do toho hned, jak se vrátil.).n* Setkání dvou spojovacích výrazů: Setkají-li se mezi větami dva spojovací výrazy, z nichž každý patří k jiné větě, píše se čárka jen před první z nich (např. Platí stará zásada, že když neznáš obsah cizího slova, nemáš ho používat.).nn#### Vložené věty a infinitivní konstrukcenn* Vložená podřadná věta: Je-li mezi souřadně spojenými větami umístěna věta podřazená, odděluje se z obou stran čárkami. Čárka se píše i před spojovacími výrazy A, I, NEBO, ANI, ČI (např. Amazonské pralesy odpařují vlhkost, za niž Brazílie vděčí polovině svých dešťových srážek, a naopak zadržují dešťovou vodu.).n* Infinitivní konstrukce: Čárkou se oddělují infinitivní konstrukce s významem podmínkovým a možnostním (např. Potkat ji jinde, byl bych ji nepoznal. Nebýt oné náhody, nebyli by se potkali.).n* Infinitivní konstrukce bez čárky: Čárkou se neoddělují infinitivní konstrukce závislé na slovesech být/nebýt a mít/nemít, pokud s infinitivem tvoří těsnou významovou a zvukovou jednotu (např. Není co jíst. Není kam jít.).nn### Psaní Čárek ve Větných Členech: Pravidla pro několikanásobné členynn* Složky několikanásobného větného členu se neoddělují čárkou, jsou-li spojeny spojkami A, I, NEBO, ANI, ČI s významem slučovacím (např. Ta práce byla koníčkem a rozptýlením.).n* Také se neoddělují výrazy připojené slučovací spojkou a ve spojení s vytýkajícími příslovci nebo částicemi A TAKÉ, A ROVNĚŽ, A ZÁROVEŇ I (např. Publikace podává popis, výklad a také hodnocení.).n* Čárkou se neoddělují členy ustálených (často frazeologických) spojení jako: křížem krážem, staří mladí, rukama nohama, ve dne v noci….n* Rovněž se neoddělují přívlastky postupně rozvíjející: přední světová hokejová družstva, včerejší ranní směna.n* A také nesouřadná, i když stejnorodá příslovečná určení: letos v zimě, v lese na pasece, vlevo nahoře.n* Údaje místa a času v datech: v Praze dne 9. května 1985.n* Čárkou se oddělují složky několikanásobného přívlastku, které mají dvojí významovou platnost (např. druhá, závažná otázka – druhá otázka je závažná oproti první).n* Někdy je odlišení několikanásobného přívlastku od přívlastku postupně rozvíjejícího obtížné. Je-li možné obojí pojetí, užití čárky záleží na pisateli (např. dlouhé černé vlasy x dlouhé, černé vlasy, starý kamenný důl x starý, kamenný důl).nn## Často Kladené Dotazy (FAQ) k Českému Pravopisu nn### Co je to fonologický princip v českém pravopisu?nFonologický princip je základní zásadou, která říká, že v češtině píšeme pouze ty hlásky, které jsou důležité pro dorozumění, ne všechny vyslovené a slyšené podoby. Například slova jako pes nebo voda píšeme a vyslovujeme stejně.nn### Jaká jsou pravidla pro psaní Ú/Ů?nÚ píšeme na začátku slov (např. úzký), po předponě (např. zúčastnit se), v druhé části složeného slova (např. pravoúhlý), v citoslovcích (např. bú) a v některých přejatých slovech (např. túra). Ů píšeme uvnitř slova (např. půda), v koncovkách podstatných jmen (např. filmů) a v zakončení příslovcí (např. domů).nn### Kdy se píše Y/I po obojetných souhláskách?nPo obojetných souhláskách (B, F, L, M, P, S, V, Z) se Y/I píše podle několika pravidel: Y/Ý v kořeni vyjmenovaných a příbuzných slov, Y/Ý v předponě VY/VÝ, Y v příponě -YNĚ, a v koncovkách podstatných a přídavných jmen podle vzorů. Ve slovesech v přítomném čase se píše vždy I/Í.nn### Kdy se nepíše čárka v souvětí?nČárka se v souvětí zpravidla nepíše před spojkami A, I, ANI, NEBO, ČI, pokud mají slučovací význam. Také se nepíše před NEBO ve výčtu možností, před přirovnávacími spojkami NEŽ, JAKO, JAK uvozujícími výraz, a když závislá věta závisí na příslovečném výrazu s oslabenou větnou platností.nn### Jak správně dělit slova na konci řádku?nSlova se dělí po slabikách (např. ve-se-lý). Jednoslabičná slova se nedělí. U slov s předponou se odděluje předpona (nap-psat). U slov s příponou začínající souhláskou se dělí na švu (škol-ní). U přípon začínajících samohláskou se připojí předcházející souhláska (sa-dař). Souhláskové skupiny lze dělit dvojím způsobem (lás-ka/lá-ska), zdvojené souhlásky napolovic (měk-ký). Neslabičné předložky (s, z, v, k) se píší na stejném řádku jako následující slovo.