Podcast na Český hudební modernismus

Kapitoly

Úvod a nejčastější chyba

Josef Bohuslav Foerster

Vítězslav Novák: Láska k přírodě

Josef Suk: Hudba plná citu

Důsledky tragédie

Další generace: Otakar Ostrčil

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Eliška: Spousta studentů si plete českou hudební modernu s druhou generací národních klasiků. Právě v tom chybuje u maturity až osmdesát procent z nich. My si ukážeme, jak se téhle chybě navždy vyvarovat. Posloucháte Studyfi Podcast.

Lukáš: Přesně tak, Eliško. Ta hranice je tenká, ale klíčová. Moderna totiž není jen o Smetanovi a Dvořákovi, i když na ně samozřejmě navazuje.

Eliška: Takže co je to hlavní? V čem je ten největší rozdíl?

Lukáš: Všechno odstartoval Manifest české moderny v roce 1895. Umělci se chtěli programově vymezit vůči starým pořádkům, hlavně proti církvi a autoritám jako byl třeba Jaroslav Vrchlický.

Eliška: Takže taková umělecká revolta? Všechno jinak a po svém.

Lukáš: V podstatě ano! Individualismus byl heslem dne. A to nejen v literatuře u Březiny nebo Sovy, ale i v hudbě.

Eliška: A jedním z klíčových představitelů byl Josef Bohuslav Foerster. Kdo to vlastně byl?

Lukáš: Původně studoval chemii, ale hudba nakonec vyhrála. A teď pozor, perlička – jeho manželka byla slavná sopranistka, kterou angažoval sám Gustav Mahler. Díky ní se s Mahlerem blízce spřátelil.

Eliška: Páni, to muselo být neuvěřitelné spojení! Takže byl mezinárodně uznávaný?

Lukáš: Přesně tak. Působil v Hamburku, ve Vídni... ale doma v Praze to měl po návratu paradoxně těžší. Jeho hudba byla zpočátku spíše odmítána.

Eliška: To je neuvěřitelné. Takže génius, kterého svět ocenil dřív než vlastní národ. A co další jména, jako Vítězslav Novák nebo Josef Suk?

Lukáš: Skvělá otázka, Eliško. Novák a Suk jsou naprosto klíčoví, ale každý úplně jiným způsobem. Začněme Vítězslavem Novákem. Byl to žák Antonína Dvořáka, ale taky obrovský milovník přírody, turista a horolezec.

Eliška: Počkat, horolezec? Takže čekám, že jeho hudba nebude úplně... městská.

Lukáš: To teda rozhodně ne. Přesně naopak! Jeho inspirací byl hlavně slovácký folklor a příroda. Tohle si zapamatujte. Jeho díla jsou jako malované obrazy krajiny.

Eliška: A máš nějaký konkrétní příklad, kde je to slyšet?

Lukáš: Určitě. Třeba jeho slavná *Slovácká suita*. To je programní suita, což znamená, že každá část popisuje nějaký děj. V tomhle případě jednu neděli na Slovácku – od návštěvy kostela, přes hry dětí až po večerní zábavu u muziky.

Eliška: To zní nádherně. Jako by člověk poslouchal příběh.

Lukáš: Přesně tak. Nebo jeho symfonická báseň *V Tatrách*. Tam už je cítit vliv impresionismu. Skoro jako bys stála na vrcholu hory a dívala se do mlhy. Novák prostě uměl hudbou malovat.

Eliška: Dobře, takže Novák je malíř přírody. A co Josef Suk? Jaký byl jeho příběh?

Lukáš: U Suka je to mnohem osobnější a niternější. On si totiž vzal za ženu Dvořákovu dceru Otilku. Byl nejen jeho žákem, ale i zetěm.

Eliška: Páni, to musela být silná vazba. Znamená to, že jeho hudba byla hodně podobná té Dvořákově?

Lukáš: Zpočátku ano. Jeho raná tvorba, třeba *Serenáda pro smyčce*, je plná radosti a dvořákovského lyrismu. Ale pak přišla obrovská tragédie. Během jednoho roku mu zemřel jak jeho tchán Dvořák, tak i milovaná žena Otilka.

Eliška: To je hrozné. To ho muselo úplně zlomit.

Lukáš: A přesně to se odrazilo v jeho hudbě. Z radostného skladatele se stal autor děl plných bolesti a hlubokých meditací. Jeho pozdější tvorba je vlastně takový jeho osobní deník. Je to symbolismus v nejčistší podobě.

Eliška: Takže jestli je Novák malíř krajiny, Suk je autor hudebního deníku plného emocí. To je skvělé přirovnání. A co jejich vliv? Kdo přišel po nich a navázal na jejich odkaz?

Lukáš: Přesně tak. Sukova tvorba po smrti Dvořáka a Otilky je úplně jiná. Vytvořil velká orchestrální díla, kde řeší otázky života a smrti. Vrcholem je symfonie Azrael, což je anděl smrti. Je to neuvěřitelně silná a osobní hudba.

Eliška: Azrael... to zní opravdu temně. Takže od radosti k hlubokým meditacím. To je obrovský posun. A kdo přišel po této generaci a navázal na ně?

Lukáš: Skvělým příkladem je Otakar Ostrčil. Ten sice studoval u Fibicha, ale už se díval směrem k Mahlerovi a Wagnerovi. Jeho hudba je o poznání intelektuálnější.

Eliška: Intelektuálnější, to zní jako varování! Co to znamená v praxi?

Lukáš: Znamená to, že miloval složitou polyfonii a narušoval zažitá pravidla tonality. Jeho symfonické variace Křížová cesta jsou toho skvělým příkladem. Je to vlastně takový hudební hlavolam.

Eliška: Rozumím! Takže máme malíře Nováka, autora deníku Suka a teď i luštitele hlavolamů Ostrčila.

Lukáš: Perfektní shrnutí! A přesně tohle je ten vhled, který vám dá u zkoušky náskok. Nejde o data, ale o pochopení těch příběhů za hudbou.

Eliška: Přesně tak. Děkujeme, že jste poslouchali. Věříme, že vám tento přehled pomůže cítit se u maturity jistěji.

Lukáš: Určitě ano. Mějte se krásně, hodně štěstí a u dalšího dílu Studyfi Podcastu na slyšenou!

Eliška: Ahoj!