Podcast na Česká reformace a husitské války

Kapitoly

Krize církve a Jan Hus

Husova cesta do Kostnice

Revoluce a pražská defenestrace

Husitský program a frakce

Křížové výpravy a vnitřní boje

Jiří z Poděbrad, král dvojího lidu

Nástup Jagellonců

Náboženské praktiky

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Lukáš: Představte si dav lidí, co stojí před radnicí. Jsou tak naštvaní na politiky, že je prostě… vyhodí z okna.

Barbora: Přesně takhle začala jedna z nejdivočejších kapitol českých dějin, která úplně změnila naši zemi. A právě o ní si budeme povídat. Posloucháte Studyfi Podcast.

Lukáš: Takže, co lidi tak naštvalo? Proč ta nespokojenost?

Barbora: Všechno to začalo krizí v církvi. Lidé měli pocit, že se odklonila od původních ideálů. Byla bohatá, mocná a tak trochu zapomněla na své poslání.

Lukáš: A chtěli to změnit.

Barbora: Přesně. A hlavní postavou téhle snahy o nápravu, takzvané reformace, byl u nás Jan Hus. Univerzitní mistr a hlavně charismatický kazatel.

Lukáš: Aha, ten, co kázal v Betlémské kapli.

Barbora: Přesně tak. A kázal česky, takže mu rozuměli i obyčejní lidé, což bylo tehdy revoluční. Inspiroval se i u anglického myslitele Johna Wycliffa.

Lukáš: Takže byl populární u lidu, ale co na to církev?

Barbora: Té se to samozřejmě vůbec nelíbilo. Cítila se ohrožená. A Hus si to ještě zhoršil, když začal veřejně kritizovat prodej odpustků.

Lukáš: A tím ztratil i podporu krále Václava IV., že?

Barbora: Ano. Dokonce na Prahu uvalili interdikt – to je zákaz všech církevních obřadů. Svatby, pohřby, bohoslužby, nic. Hus musel odejít na venkov.

Lukáš: A pak přišla ta osudová pozvánka na koncil do Kostnice.

Barbora: Zikmund Lucemburský mu nabídl glejt, tedy záruku bezpečí. Chtěl tam obhájit své učení, ale… dopadlo to špatně. V Kostnici ho zatkli, uvěznili a nutili ho odvolat.

Lukáš: Což neudělal.

Barbora: Neudělal. A proto byl 6. července 1415 upálen jako kacíř. A jeho smrt byla ta poslední kapka, která rozjela revoluci.

Lukáš: A tady se vracíme k tomu vyhazování z oken, že?

Barbora: Přesně. 30. července 1419 dav vedený radikálním kazatelem Janem Želivským vtrhnul na Novoměstskou radnici a konšely skutečně vyházeli z oken. Tím začaly husitské války.

Lukáš: A co na to král Václav IV.?

Barbora: Když se to dozvěděl, údajně ho ranila mrtvice a zemřel. A jeho nástupce, Zikmund, kterého husité vinili z Husovy smrti, na trůn nechtěli pustit.

Lukáš: Dobře, takže husité převzali moc. Ale co vlastně chtěli? Měli nějaký program?

Barbora: Měli. A shrnuli ho do takzvaných Čtyř artikul pražských. Ve zkratce: svobodně kázat, přijímat podobojí – tedy chléb i víno, což symbolizoval jejich kalich – omezit majetek církve a trestat těžké hříchy.

Lukáš: Ale nebyli všichni stejní, že?

Barbora: Vůbec ne. Byli tu radikální Táborité v čele s Janem Žižkou, pak umírnění Pražané a další skupiny jako Orebité. Každý si ten program vykládal trochu jinak.

Lukáš: Takže chaos. A do toho všeho Zikmund posílá jednu křížovou výpravu za druhou.

Barbora: Přesně tak. Hned tu první, v roce 1420, ale Žižka slavně porazil v bitvě na Vítkově. Ale to byl teprve začátek dlouhých a komplikovaných válek…

Lukáš: Takže války na všech frontách. Proti Zikmundovi i mezi sebou. Jak to pokračovalo dál?

Barbora: No, Zikmund se nevzdával. Poslal další čtyři křížové výpravy. Ale husité, i po Žižkově smrti pod vedením Prokopa Holého, je všechny porazili. Ta pátá, u Domažlic v roce 1431, je legendární.

Lukáš: Povídej, co se stalo?

Barbora: Křižáci slyšeli zpívat chorál „Ktož sú boží bojovníci“ a… prostě utekli. Ani se nebojovalo.

Lukáš: Takže husitská hymna byla vlastně psychologická zbraň? To je geniální.

Barbora: Přesně tak. Jenže tenhle vnější úspěch maskoval vnitřní problémy. Rozpory mezi radikálními tábority a umírněnými Pražany rostly. A vyvrcholilo to bitvou u Lipan v roce 1434.

Lukáš: Kde bojovali Češi proti Čechům. To je vždycky smutné.

Barbora: Ano. A umírnění, tedy panská jednota, vyhráli. Tím v podstatě skončila ta nejradikálnější fáze husitství. To otevřelo cestu k jednání.

Lukáš: A výsledkem jednání byla co? Konečně mír?

Barbora: V podstatě ano. V roce 1436 byla v Jihlavě přijata basilejská kompaktáta. Povolovala přijímání podobojí a Češi na oplátku přijali Zikmunda za krále. Ale ten brzy zemřel a s ním vymřel rod Lucemburků.

Lukáš: A nastalo bezvládí?

Barbora: Na chvíli. Ale pak přišla velká postava – Jiří z Poděbrad. Byl to kališník, šlechtou zvolený král. Říkalo se mu „král dvojího lidu“, protože se snažil smířit katolíky a kališníky.

Lukáš: Takový mírotvůrce. Slyšel jsem, že měl i nějaké... řekněme, celoevropské ambice.

Barbora: To je slabé slovo. Navrhl vytvoření mírové organizace evropských křesťanských panovníků. Takové OSN 15. století. Chtěl řešit spory diplomaticky, ne válkou.

Lukáš: Wow. A proč to nevyšlo?

Barbora: Protože papež i ostatní panovníci byli proti. A navíc mu do toho hodil vidle uherský král Matyáš Korvín, který proti němu vedl křížovou výpravu.

Lukáš: Takže Jiřího sen o míru se rozplynul. Kdo nastoupil po něm?

Barbora: Jiří před smrtí zajistil nástupnictví polskému rodu Jagellonců. Konkrétně Vladislavu II. Jagellonskému. Jenže ten byl tak nerozhodný, že na všechno říkal „bene“, tedy dobře. Proto měl přezdívku „král Bene“.

Lukáš: To nezní jako silný vládce.

Barbora: To tedy nebyl. Za jeho vlády obrovsky vzrostla moc šlechty na úkor krále i měst. Všechno to zpečetilo Vladislavské zřízení zemské, což byl zákoník, který šlechtě prakticky dával veškerou moc.

Lukáš: Takže po éře náboženských válek přišla éra politických tahanic mezi stavy?

Barbora: Přesně tak. A pokračovalo to i za jeho syna, Ludvíka Jagellonského. Ten ale vládl krátce. V roce 1526, v pouhých dvaceti letech, zemřel v bitvě u Moháče… a české země se ocitly bez krále. To otevřelo dveře úplně nové dynastii.

Lukáš: A s novou dynastií přišly i nové náboženské poměry? Nebo se to mlelo dál?

Barbora: Dobrá otázka, Lukáši. Vedle katolíků a utrakvistů tu sílila ještě třetí, velmi specifická skupina – Jednota bratrská.

Lukáš: V čem byli tak specifičtí?

Barbora: Tak například odmítali Starý zákon, což bylo dost radikální. A taky odmítali křest malých dětí, křtili až dospělé.

Lukáš: Takže žádná velká zábava pro ně asi nebyla, co?

Barbora: To rozhodně ne. Měli zakázaný tanec, divadelní hry, hlučné oslavy i poutě. Život byl hlavně o práci a modlitbě.

Lukáš: A bylo vůbec něco povoleno?

Barbora: Ale ano, zpěv! Vytvářeli nádherné zpěvníky, takzvané kancionály, které se používaly při bohoslužbách. A původně šlo hlavně o chudinu, ale postupně se přidávali i vzdělanci.

Lukáš: Takže jsme dnes probrali Jagellonce, vzestup šlechty a specifika víry té doby. Díky, Barboro, bylo to super.

Barbora: Přesně tak. Děkuji za pozvání. A doufám, že to našim posluchačům pomohlo se v tom zorientovat.

Lukáš: O tom nepochybuji. Vám všem děkujeme za poslech a těšíme se na vás u dalšího dílu Studyfi Podcastu!