Podcast na Cantervillské strašidlo: Literární analýza

Kapitoly

Duch versus praktičnost

První pokus o strašení

Válka s dvojčaty

Když se strašidlo bojí

Duch a Virginie

Osvobození sira Simona

Analýza a hlavní témata

Postavy a kompozice

Oscar Wilde a jeho doba

Shrnutí a odhlášení

Přepis

Adam: …takže oni mu místo křiku a paniky nabídnou mazadlo na promazání řetězů? To je prostě geniální. Tak tohle mě vážně baví a myslím, že by to měl slyšet každý. Posloucháte Studyfi Podcast, kde probíráme literaturu trochu jinak. Adélo, pojďme na to od začátku.

Adéla: Jasně, Adame. Je to skvělý příběh. Takže, máme tu amerického vyslance, Hirama B. Otise. Koupí starý anglický zámek od lorda Cantervilla, i když ho lord čestně varuje, že tam straší.

Adam: A jemu je to úplně jedno, že? Praktický Američan, všechno vyřeší.

Adéla: Přesně tak. Nastěhuje se s celou rodinou a paní Otisová si hned všimne podivné rudé skvrny na koberci. Hospodyně jim vysvětlí, že je to krev lady Eleonory, kterou tam zavraždil její manžel, sir Simon de Canterville.

Adam: Což je náš duch!

Adéla: Přesně. A skvrna prý nejde odstranit. Ale jejich syn Washington jen mávne rukou, vytáhne „Pinkertonův šampion v odstraňování skvrn“ a je po problému.

Adam: Jenže ne na dlouho, že?

Adéla: Vůbec ne. Druhý den je skvrna zpátky. A takhle se to opakuje každé ráno. To samozřejmě ducha, sira Simona, neuvěřitelně naštve.

Adam: A rozhodne se pro pomstu! Jak to probíhalo?

Adéla: V noci začne u ložnice pana Otise chřastit starými řetězy. Taková ta strašidelná klasika. Ale pan Otis jen vstane, podívá se na něj a s klidem mu nabídne „Tammanyho mazadlo“, aby ty řetězy nedělaly takový hluk.

Adam: To je neuvěřitelné. Chudák duch. Co na to řekl?

Adéla: Byl v naprostém šoku. S takovou drzostí se za celá staletí nesetkal. Utekl do své tajné komůrky a plánoval velkolepou pomstu. Mezitím si rodina všimla, že skvrna mění barvy — jednou byla rudá, pak dokonce zelená.

Adam: To muselo být pro dvojčata super. Ti se toho chytli, předpokládám.

Adéla: No jasně! Duch na ně zkusil svůj slavný převlek „přízraku v brnění“, ale oni ho překvapili a stříleli po něm hráškem z foukaček. Když se pokusil o svůj děsivý smích, vyšla paní Otisová a nabídla mu lék na žaludek.

Adam: Myslela si, že má zažívací potíže! Duch musel být v totální depresi.

Adéla: Úplně. A bylo hůř. Jednou se plížil chodbou a uviděl jiný, hrůzný přízrak. Vyděsil se k smrti a utekl zpátky do své světničky.

Adam: Počkat, takže ho vystrašilo jiné strašidlo?

Adéla: Přesně tak. Ale pak si řekl, že dvě strašidla jsou lepší než jedno, a šel se s tím novým duchem seznámit. Zjistil ale, že je to jen atrapa z dýně a prostěradla, kterou na něj nastražila dvojčata.

Adam: Takže oni ho vlastně šikanovali!

Adéla: V podstatě ano. Duch se jim pak už snažil jen vyhýbat. Naolejoval si řetězy, aby byl potichu, ale oni mu přes chodbu napínali provázky a líčili klouzačky z másla. Nakonec to se strašením téhle rodiny úplně vzdal.

Adam: Chudák duch, dopadl hůř než ta rodina. Jak se z toho dostal? Nebo už tam straší dodnes?

Adéla: Skoro to tak dopadlo. Ale pak přišla na scénu Virginie, jediná z rodiny, která měla soucit. Našla ho v jeho komnatě, úplně zničeného a nachlazeného.

Adam: Nachlazeného ducha? To jde?

Adéla: Zjevně ano! Bylo jí ho líto, tak ho začala utěšovat. Duch si ale nejdřív stěžoval na její nevychované bratry.

Adam: To se mu nedivím. A co na to Virginie?

Adéla: Ta ho hned pokárala! Připomněla mu, že jí kradl barvičky na oživování té krvavé skvrny a jí pak zbyla jen indigová modrá.

Adam: Fantastické! I ve chvíli soucitu si vyřídili účty. A co bylo dál s jeho příběhem?

Adéla: Svěřil se jí, že ho po smrti jeho ženy zavřeli její bratři do tajné místnosti a nechali ho umřít hlady. Chtěl jen najít klid.

Adam: Takže jeho duše nemohla odejít. Co pro to musela Virginie udělat?

Adéla: Poprosil ji, aby se za něj pomodlila. Jen tak mohl být osvobozen. Virginie souhlasila a opravdu to udělala.

Adam: A fungovalo to?

Adéla: Fungovalo. Duch byl konečně volný. Vše pak vyprávěla své rodině i snoubenci Cecilovi, který ji celou dobu hledal.

Adam: Krásný konec. Takže zámek byl konečně bez strašidel. A co bylo dál s Virginií a Cecilem?

Adéla: Vzali se a byli spolu šťastní. A jako svatební dar dostala Virginie od rodiny ducha krabici nádherných šperků. Sir Simon jí je nechal jako poděkování za to, že mu pomohla najít klid.

Adam: To je krásný detail. Pojďme se teď podívat na povídku jako takovou. Co je tam tím hlavním tématem?

Adéla: Jednoznačně ten kontrast! Střet moderního, praktického amerického přístupu se starou, konzervativní anglickou tradicí. A samozřejmě zesměšnění všeho nadpřirozeného.

Adam: Toho si nejde nevšimnout. Nikdo se ducha vlastně vůbec nebojí, což je skvěle absurdní. Jaké další motivy tam najdeme?

Adéla: Určitě strach proti racionalitě, humor a ironii, a pak taky silný motiv rodiny, vykoupení a odpuštění, který reprezentuje právě Virginie.

Adam: A jak je to celé vystavěné? Příběh plyne jednoduše, že?

Adéla: Přesně tak. Kompozice je chronologická, bez nějakých časových skoků. Je to próza, konkrétně humoristická povídka s prvky pohádky a trochu i hororu.

Adam: Vypravěč je vševědoucí, ve třetí osobě, a často má takové ironické poznámky, že?

Adéla: Ano, ten ironický komentář je pro Wildea typický. A postavy ten kontrast skvěle ztělesňují. Pan Otis je pragmatik, kterého nějaká skvrna od krve nerozhodí.

Adam: A proti němu stojí duch Simon, který je zpočátku děsivý, ale postupně se z něj stává spíš taková tragikomická figurka.

Adéla: A nesmíme zapomenout na dvojčata, která si z něj dělají legraci a neustále mu tropí naschvály. Jsou ztělesněním té americké drzosti.

Adam: To nás přivádí k autorovi. Oscar Wilde byl sám o sobě dost výrazná postava.

Adéla: To rozhodně! Byl to irský prozaik a dramatik, hlavní představitel dekadence. Proslul jako dandy – výstřední, elegantní, a rád provokoval upjatou viktoriánskou společnost.

Adam: A bohužel na to i doplatil. Byl odsouzen za homosexualitu a zemřel v ústraní.

Adéla: Ano, jeho osud byl tragický. Ale jeho díla, jako Obraz Doriana Graye nebo Jak je důležité míti Filipa, žijí dál. Patřil k literární moderně, která se odkláněla od realismu a soustředila se na individualitu a vnitřní svět člověka.

Adam: Takže když to celé shrneme, O Cantervillském strašidle je mnohem víc než jen vtipná duchařská historka.

Adéla: Přesně tak. Je to chytrá a vtipná kritika společenských rozdílů, která oslavuje soucit a zesměšňuje strach z neznáma.

Adam: A myslím, že je to aktuální i dnes. Ten střet různých kultur a racionality proti pověrám je vlastně věčné téma.

Adéla: S tím naprosto souhlasím. Takže pokud jste nečetli, určitě doporučujeme. Adame, děkuju za skvělý pokec.

Adam: Já taky děkuju, Adélo. A vám, milí posluchači, přejeme hodně štěstí. Ať už u maturity, nebo jen tak. Mějte se fajn!

Adéla: Na slyšenou!