Podcast na Bezobratlí živočichové: Houbovci, žahavci a ploštěnci

Kapitoly

Dvouvrstevní živočichové

Houbovci: Živý filtr

Žahavci: Pozor na chapadla

Ploštěnci: Krok ke složitosti

Paraziti na scénu

Hodní a volně žijící

Motolice a tasemnice

Jak se nenakazit a shrnutí

Přepis

Natálie: Ondřeji, když se řekne mořská houba, většina z nás si představí tu žlutou věc na mytí. Ale to je přece zbytek živočicha, že?

Ondřej: Přesně tak! A možná tě překvapí, že tenhle super jednoduchý organismus je vlastně náš hodně, hodně vzdálený příbuzný. Stejně jako medúzy nebo koráli.

Natálie: Vážně? Co mají společného? Posloucháte Studyfi Podcast, kde zjednodušujeme biologii k maturitě.

Ondřej: Všechny, které jsi zmínila, patří mezi takzvané Diblastika, neboli dvouvrstevné živočichy. To je klíčový pojem.

Natálie: Diblastika... to zní jako něco ze sci-fi filmu. Co to znamená?

Ondřej: Znamená to, že jejich tělo se vyvíjí jen ze dvou zárodečných listů. Vnějšího ektodermu, ze kterého se stane pokožka, a vnitřního entodermu, který tvoří trávicí dutinu.

Natálie: Takže jen dvě vrstvy. Chápu. A co je mezi nimi?

Ondřej: Právě... nic moc. Jen rosolovitá hmota zvaná mezoglea. Proto jsou tak jednoduché. Většinou mají paprsčitou souměrnost, jako když krájíš dort.

Natálie: Dobře, pojďme tedy na ty houbovce, odborně Porifera. Co jsou zač?

Ondřej: Jsou to ti nejjednodušší mnohobuněční živočichové vůbec. Nemají žádné pravé tkáně ani orgány. Jsou trvale přisedlí, takže celý život stráví na jednom místě.

Natálie: To nezní jako moc velká zábava.

Ondřej: To asi ne. Jejich tělo je v podstatě jen systém pórů a kanálků. Filtrují vodu a chytají z ní drobné částečky potravy. Uvnitř mají speciální límečkovité buňky, které jim s tím pomáhají.

Natálie: A ta kostra, co z nich zbude, je z čeho?

Ondřej: Ta je tvořena jehlicemi. Můžou být z uhličitanu vápenatého, oxidu křemičitého – jako Venušin koš – nebo z pružného sponginu, což je případ houby mycí.

Natálie: Super, to dává smysl. A co ti žahavci, neboli Cnidaria? Ti už jsou přece jen aktivnější.

Ondřej: Přesně! Jsou to dravci a jejich hlavní zbraní jsou žahavé buňky. Existují ve dvou formách. Buď jako přisedlý polyp, třeba sasanka, který má ústa nahoře...

Natálie: ...nebo jako volně plovoucí medúza, která má ústa dole. To znám!

Ondřej: Přesně tak. Medúza má navíc mnohem víc té rosolovité mezogley. Nervovou soustavu mají jen rozptýlenou, žádný mozek, ale už mají jednoduché smysly, třeba pro vnímání polohy.

Natálie: A jak je to s korály? Ti patří taky sem?

Ondřej: Ano, korálnatci jsou třída žahavců, která existuje pouze ve stadiu polypa. Často tvoří obrovské kolonie a jejich vápenaté schránky budují korálové útesy, což jsou jedny z nejdůležitějších ekosystémů na Zemi.

Natálie: Takže od houbovců k žahavcům jsme se posunuli k aktivnímu lovu a pohybu. Co je další evoluční krok?

Ondřej: Dalším kmenem jsou ploštěnci, Platyhelminthes. A tady přichází obrovská změna. Už to nejsou Diblastika.

Natálie: Aha! Takže mají něco navíc?

Ondřej: Přesně. Jsou trojvrstevní. Mezi ektoderm a entoderm se jim vkládá třetí zárodečný list — mezoderm. Z něj se pak vyvíjí svaly a další orgány. Jsou také dvoustranně souměrní, takže už mají přední a zadní část.

Natálie: To zní jako velký skok. Jsou tedy mnohem složitější.

Ondřej: Rozhodně. I když, jak název napovídá, mají stále velmi zploštělé tělo. A bohužel pro nás, mnozí z nich jsou nechvalně známí paraziti. Ale o těch si povíme víc příště.

Natálie: A to „příště“ je právě teď! Minule jsi, Ondřeji, skončil tím, že mnozí ploštěnci jsou nechvalně známí paraziti. To zní trochu děsivě.

Ondřej: To ano, ale je to fascinující adaptace. Než se k nim ale dostaneme, pojďme se podívat, jak vlastně fungují. Mají třeba vylučovací soustavu zvanou protonefridie. To jsou takové kanálky s plaménkovými buňkami, které odvádí odpad ven.

Natálie: A co nervy nebo trávení? Mají mozek?

Ondřej: Mozek úplně ne, spíš nervové zauzliny v hlavové části. Z nich vybíhají nervové provazce, proto mluvíme o provazcovité nervové soustavě. A trávení? Mají jen jeden otvor, takže co pozřou, musí nestrávené zbytky vyvrhnout zpátky.

Natálie: Tak to není moc efektivní. To zní, jako by si na oběd zašli do jednosměrky.

Ondřej: Přesně tak. Ale teď k těm skupinám. Ne všichni jsou zlí.

Natálie: Opravdu? Existují i „hodní“ ploštěnci?

Ondřej: Jasně! Třída ploštěnky, latinsky Turbellaria. Jsou to dravci, žijí volně ve vodě a na povrchu těla mají brvy pro pohyb. Třeba taková ploštěnka mléčná je skvělým bioindikátorem čisté vody.

Natálie: Takže když ji najdu v potoce, můžu si být jistá, že je voda čistá? To je super.

Ondřej: Přesně. Ale teď se posuneme k těm méně přátelským. Připravena?

Natálie: Připravena, jak jen to jde.

Ondřej: Další třídou jsou motolice. To už jsou vnitřní paraziti. Mají přísavky, aby se udrželi v hostiteli. Třeba motolice jaterní parazituje v játrech býložravců a jako mezihostitele potřebuje plže.

Natálie: Počkat, takže musí projít plžem, aby se dostala třeba do ovce? To je složité.

Ondřej: Extrémně. A nejznámější je asi poslední třída – tasemnice. To jsou střevní paraziti, kteří úplně ztratili trávicí soustavu. Živiny přijímají celým povrchem těla.

Natálie: Nemají pusu? Jak tedy jedí?

Ondřej: Vůbec ji nepotřebují! Prostě absorbují to, co už strávil jejich hostitel. Tělo mají z článků a na hlavě, které říkáme scolex, mají přísavky nebo háčky.

Natálie: Dobře, a teď ta nejdůležitější otázka – jak se jim vyhnout?

Ondřej: Hlavně tepelnou úpravou masa. Tasemnice bezbranná má mezihostitele v hovězím dobytku, takže žádný tatarák ze neznámého zdroje. A tasemnice dlouhočlenná zase číhá v nedostatečně tepelně upraveném vepřovém.

Natálie: Rozumím. Takže abychom to shrnuli. Ploštěnci jsou neuvěřitelně rozmanitá skupina. Od užitečných bioindikátorů čisté vody až po vysoce specializované parazity, kteří nám můžou pěkně zavařit.

Ondřej: Skvělé shrnutí. Ukazují nám, jak se život dokáže adaptovat na úplně cokoliv. A tím jsme probrali celý kmen ploštěnců. Díky za poslech!

Natálie: I já děkuji. Mějte se krásně a slyšíme se u dalšího dílu Studyfi Podcastu! Ahoj!