Autoregulace v učení a chování: Kompletní průvodce pro studenty
20 otázek
A. Ano
B. Ne
Vysvětlení: Kognitivní determinanty se vztahují k myšlenkovým procesům, jako jsou paměť, pozornost a myšlení, které umožňují zpracování informací a řešení úloh.
A. Ano
B. Ne
Vysvětlení: Podle Zimmermana a Mareše autoregulace učení zahrnuje stanovování učebních cílů, volbu a úpravu učebních strategií, řízení pozornosti a času, organizaci učiva, průběžné hodnocení vlastního pokroku a vytváření vhodných podmínek pro učení. Uvedené složky jsou přímo zmíněny v tomto seznamu.
A. Strach a úzkost mohou brzdit proces autoregulace.
B. Pozitivní emoce podporují rozvoj autoregulace.
C. Emoce nemají žádný přímý vliv na proces autoregulace.
D. Emoce ovlivňují pouze kognitivní determinanty autoregulace.
Vysvětlení: Studijní materiály v sekci "Nonkognitivní determinanty" uvádějí, že "Emoce – např. strach a úzkost mohou autoregulaci brzdit, pozitivní emoce ji podporují." To znamená, že negativní emoce brzdí autoregulaci a pozitivní ji podporují.
A. Motivace je výhradně vnitřní touha po rozvoji, bez vlivu vnějších odměn.
B. Motivace je kognitivní determinantou související se schopností plánovat učební strategie.
C. Motivace zahrnuje vnitřní zájem a potřebu rozvíjet se, stejně jako vnější faktory, jako jsou odměny nebo známky.
D. Motivace se primárně týká schopnosti odolávat impulzům a je synonymem sebekontroly.
Vysvětlení: Studijní materiály uvádějí, že nonkognitivní determinanty se vztahují k emočním, motivačním a osobnostním aspektům učení a ovlivňují, zda se student chce učit a vydrží se učit. Konkrétně motivace je popsána jako vnitřní (zájem, potřeba se rozvíjet) i vnější (odměny, známky) faktor. Možnost číslo 2 toto přesně vystihuje. Ostatní možnosti jsou buď neúplné (číslo 0), nesprávně ji klasifikují jako kognitivní determinant (číslo 1), nebo ji zaměňují s jiným nonkognitivním determinantem (číslo 3 sebekontrola).
A. Ano
B. Ne
Vysvětlení: Vzdělávací systém ve Skandinávii naopak podporuje samostatné rozhodování studentů o jejich učení, což vede k posílení autoregulace, nikoliv k jejímu oslabení.