Autonomní nervový systém: Anatomie a funkce

Rychlé shrnutí: Autonomní nervový systém

Autonomní nervový systém (ANS), známý také jako vegetativní nervový systém, je klíčovou součástí našeho těla, která řídí vnitřní orgány a udržuje stabilní vnitřní prostředí. Funguje mimo naši volní kontrolu, což znamená, že nemusíme vědomě přemýšlet o dýchání, trávení nebo srdečním tepu – ANS to za nás zařizuje automaticky.

Funkčně se ANS dělí na:

• Sympatikus: Aktivuje tělo v situacích stresu nebo ohrožení (tzv. „boj nebo útěk“ reakce).
• Parasympatikus: Uklidňuje tělo a podporuje regeneraci a trávení (tzv. „odpočinek a trávení“).
• Enterický systém: Řídí specifické funkce trávicího traktu.

Klíčovým prvkem ANS jsou vegetativní ganglia, shluky těl nervových buněk mimo centrální nervovou soustavu (CNS), kde se přepojují nervové signály. V tomto článku se ponoříme do anatomie a funkce tohoto fascinujícího systému, který je nezbytný pro život.

Autonomní nervový systém: Anatomie a funkce rozbor

Co je autonomní nervový systém (ANS)?

Autonomní nervový systém (ANS), či též vegetativní nervový systém, je částí periferní i centrální nervové soustavy. Jeho hlavní úlohou je zajišťovat řízení vnitřních orgánů a kontrolu vnitřního prostředí organismu, a to vše mimo oblast volní kontroly – autonomně. Oproti tomu „somatický“ nervový systém většinou reaguje na podněty z okolního světa a je často pod vědomou kontrolou.

Charakteristickým útvarem ANS jsou vegetativní ganglia, která představují nakupení těl nervových buněk mimo CNS. ANS lze rozdělit několika způsoby, které si nyní podrobněji rozebereme.

Dělení ANS podle principu vedení vzruchů

ANS se dělí na tři hlavní části na základě způsobu vedení nervových vzruchů:

Centrální část ANS

Primárně ji tvoří hypothalamus. Ten reguluje komplexní funkce, jako je termoregulace či metabolismus, a zprostředkovává vlivy vyšších etáží mozku, například emoce. Tato koordinace probíhá sestupnými eferentními drahami přes epithalamus, tegmentum kmene a retikulární formaci až k viscerálním motoneuronům v parasympatických a sympatických centrech.

Viscerosenzitivní část

Tato aferentní (přivádějící) část přivádí do CNS čití od visceroreceptorů (orgánových receptorů) cestou viscerosenzitivního neuronu.

• Receptory: Zahrnují mechanoreceptory (reagují na náplň orgánu, tlak krve), volná nervová zakončení (bolest), termoreceptory a chemické receptory (monitorují složení krve, dýchací plyny, osmolalitu, aciditu, koncentraci glukózy apod.).
• Míšní průběh: První neuron sídlí v senzitivním ganglion spinale. Periferní vlákna vedou cestou vegetativních nervů, přes ganglia trunci sympatici (bez přepojení) a rr. communicantes albi, axony končí cestou zadních kořenů v míše v ncl. intermediomedialis.
• Průběh cestou kraniálního parasympatiku: První neuron je umístěn v senzitivních gangliích nn. IX et X (ganglion superius et inferius n. IX et X). Periferní vlákno je obsaženo v N. IX a X, centrální úsek axonu končí v dolní části ncl. solitarius, přitom vlákna vytvářejí podélný svazek tractus solitarius.

V míše nebo mozkovém kmeni se axony viscerosenzitivních neuronů přepojí na visceromotorické neurony (ncl. intermediolateralis, ncll. parasympatici sacrales či parasympatická jádra hlavových nervů), což vede k vegetativním reflexům (např. reflexní močení). Tyto reflexy se mohou přepnout i na somatický NS a ovlivňovat kosterní svalovinu (např. kašel).

Orgánové čití může být vedeno i do vyšších oddílů CNS anterolaterálním systémem projekčních senzitivních drah. Pokud impuls dosáhne senzitivní mozkové kůry, může být uvědoměna bolest či teplota ve vnitřním orgánu (např. srdce, žaludek).

• Vedení uvědomělé viscerální bolesti:
• „Cestou sympatiku“: Přes ganglia trunci sympathici (bez přepojení) a ganglia spinalia do zadních rohů míchy; další vedení je podobné kožní bolesti.
• „Cestou vagu“: Přes nervus vagus a jeho ganglia do ncl. solitarius, odkud se vedení bolesti připojí k trigeminothalamické dráze. N. vagus však vede spíše chemorecepci než bolest.
• Z ncl. tractus solitarii vzestupují do vyšších etáží především chemické informace pro hypothalamus, který je centrem regulace vnitřního prostředí. Výjimkou je chuťová dráha z rostrální části ncl. solitarius (ncl. gustatorius).
• S míšním vedením orgánové bolesti souvisí Headovy zóny, kde se viscerální bolest může v zadních rozích míchy zamaskovat somatickou bolestí z odpovídajícího dermatomu.

Visceromotorická část ANS: Eferentní dráhy

Tato eferentní (odvádějící) část spojuje CNS s vegetativními efektory cestou dvou visceromotorických neuronů. Do průběhu visceromotorických vláken je vždy vloženo vegetativní ganglion, kde se přepojuje tzv. pregangliový neuron (s myelinizovaným axonem) na neuron postgangliový (nemyelinizovaný).

• Těla pregangliových neuronů jsou uložena v CNS: v mozkovém kmeni (v parasympatických jádrech hlavových nervů) nebo v míše (v ncl. intermediolateralis postranních rohů).
• Axony pregangliových neuronů vystupují z CNS cestou hlavových nervů nebo předních kořenů míšních, odkud vstupují do míšního nervu.
• Těla postgangliových neuronů jsou obsažena ve vegetativních gangliích (sympatických nebo parasympatických).
• Axony postgangliových neuronů vedou k efektorům ANS, kterými jsou hladká svalovina (vnitřních orgánů, cév, kůže, oční koule), srdeční svalovina a žlázy.

Dělení ANS podle funkčního principu: Sympatikus, Parasympatikus a Enterický systém

ANS se funkčně dělí na tři hlavní systémy:

Pars sympathica (Sympatikus)

Systém aktivující tělo pro zátěžové situace.

Pars parasympathica (Parasympatikus)

Systém pro uklidnění a regeneraci.

Enterický systém

Tento systém je teprve v poslední době vymezen jako samostatná součást ANS díky své autonomii v kontrole motility, sekrece a průtoku krve střevem. Obsahuje kompletní reflexní oblouk a reflexy zde mohou probíhat i po přerušení spojení s CNS. Je modulován sympatikem i parasympatikem a je uložen uvnitř stěny zažívací trubice, kde tvoří dvě vegetativní pleteně:

• Plexus submucosus Meissneri
• Plexus myentericus Auerbachi Do těchto pletení je vloženo množství drobných ganglií.

Rozdíly mezi sympatikem a parasympatikem: Klíčové charakteristiky

Sympatikus a parasympatikus mají v mnoha ohledech protichůdné funkce, což zajišťuje rovnováhu v organismu.

• Antagonistický účinek: Obecně je sympatikus budivý systém, podporující mobilizaci organismu při zátěži či ohrožení (reakce „boj nebo útěk“). Parasympatikus je naopak tlumivý systém, podporující střádání sil, regeneraci a trávení (reakce „odpočinek a trávení“).
• Rozsah inervace: Sympatický systém je rozsáhlejší, zasahuje i na končetiny. Parasympatikus je omezen na hlavu a trup.
• Odlišné mediátory:
• Pregangliové neurony jsou v obou systémech cholinergní, což znamená, že syntetizují a na synapsi v gangliích uvolňují acetylcholin.
• Postgangliové neurony sympatiku jsou adrenergní (uvolňují noradrenalin), zatímco postgangliové neurony parasympatiku jsou opět cholinergní (uvolňují acetylcholin). Výjimkou jsou potní žlázy, které jsou inervovány cholinergním sympatikem. Odlišná chemická výbava je často farmakologicky využívána.
• Poloha pregangliových neuronů:
• Sympatikus: Uloženy v segmentech dolní krční, hrudní a horní bederní míchy (segmenty C8-L3). Proto je sympatikus označován jako thorakolumbální systém.
• Parasympatikus: Uloženy v mozkovém kmeni (ve visceromotorických jádrech hlavových nervů) a v sakrálních míšních segmentech (S2-S4). Proto je parasympatikus označován jako kraniosakrální systém.
• Poloha vegetativních ganglií:
• Sympatická ganglia: Většina leží v blízkosti CNS, takže myelinizovaná pregangliová vlákna jsou krátká a nemyelinizovaná postgangliová vlákna dlouhá.
• Parasympatická ganglia: Leží daleko od CNS, v blízkosti cílového orgánu. Proto jsou pregangliová vlákna dlouhá a postgangliová vlákna krátká.

Funkční antagonismus sympatiku a parasympatiku

Pars Sympathica – Sympatikus: Detailní popis

Pregangliové neurony sympatiku

Těla pregangliových neuronů sympatiku jsou uložena v ncl. intermediolateralis míchy v segmentech C8-L3. Axony těchto neuronů vystupují z míchy předními kořeny do míšních nervů, které vzápětí opouštějí jako myelinizované rr. communicantes albi a vstupují do paravertebrálních ganglií.

Postgangliové neurony sympatiku

Perikarya postgangliových neuronů leží v sympatických gangliích – buď paravertebrálních, nebo prevertebrálních. Častěji jsou to paravertebrální ganglia, nazývaná též ganglia trunci sympathici. Axony pak odcházejí eferentními větvemi těchto ganglií k cílovým strukturám.

Ganglia trunci sympathici (Paravertebrální ganglia)

Jedná se o 22–23 párových ganglií, uložených po obou stranách páteře (= paravertebrálně), plus jedno nepárové ganglion umístěné před kostí křížovou (ganglion impar). Původní počet ganglií byl větší, ale během vývoje došlo ke splynutí.

• Klasifikace a počet:
• Ganglia cervicalia: 3
• Ganglia thoracica: 10-11
• Ganglia lumbalia: 4-5
• Ganglia sacralia: 4
• Ganglion impar: 1 (nepárové)
• Topografie:
• Krční ganglia: Před processus transversi krčních obratlů.
• Hrudní ganglia: V zadním mediastinu před hlavičkami žeber.
• Bederní ganglia: V retroperitoneu před processus costarii bederních obratlů.
• Křížová ganglia: V malé pánvi mediálně od foramina sacralia anteriora.
• Ganglion impar (coccygeum): V malé pánvi, kaudálně na těle kostrče, ve středové rovině.

Truncus sympathicus

Paravertebrální ganglia jsou na levé i pravé straně propojena prostřednictvím rr. interganglionares do souvislého řetězce zvaného truncus sympathicus (dexter et sinister). Oba trunky mají podobu tenkého nervu, vřetenovitě rozšířeného v oblasti každého ganglia, a kaudálně splývají v nepárovém ganglion impar.

• Topografie trunku: Na krku leží na m. longus colli v prevertebrální fascii, pokračuje přes apertura thoracis superior do zadního mediastina, odtud přes pars lumbalis bránice (mezi crus laterale a mediale) do retroperitonea a přes aditus pelvis do malé pánve.

Aferentní a eferentní větve paravertebrálních ganglií

• Rr. communicantes albi: Myelinizované přívody z míšních nervů, obsahují pregangliová sympatická vlákna a též aferentní viscerosenzitivní vlákna.
• Rr. interganglionares: Spojky mezi jednotlivými ganglii truncus sympathicus. Pregangliová vlákna se přepojí buď v prvním gangliu, do něhož vstupují, nebo v některém ze sousedních ganglií, kam se dostanou přes tyto spojky.
• Rr. communicantes grisei: Postgangliová nemyelinizovaná „šedá“ vlákna, která se vracejí do míšních nervů a v jejich předních a zadních větvích pokračují k cílovým strukturám (např. cévy míšních obalů přes r. meningeus).
• Rr. vasculares: Postgangliová vlákna doprovázející tepny v podobě periarteriálních plexů, inervují jejich hladkou svalovinu. Názvosloví plexů je odvozeno od tepny (např. plexus aorticus, plexus caroticus internus).
• Rr. viscerales: Postgangliová vlákna, která probíhají samostatně ke krčním a hrudním orgánům (např. k srdci jako nn. cardiaci).
• Nn. splanchnici: Pregangliová vlákna, která procházejí paravertebrálními ganglii bez přepojení a vystupují z truncus sympathicus jako samostatné nervy (např. n. splanchnicus major, minor et imus, nn. splanchnici lumbales – pozor, ne však nn. splanchnici pelvici, ty jsou parasympatické!). Nn. splanchnici vstupují do vegetativní břišní pleteně a teprve zde se v prevertebrálních gangliích přepojují.

Prevertebrální ganglia

Jsou vložena do břišní vegetativní pleteně plexus aorticus abdominalis a nachází se v retroperitoneu před bederní páteří, na přední stěně břišní aorty při odstupu jejích nepárových větví a párové a. renalis. Mohou být párová či nepárová, individuálně se liší.

• Ganglion coeliacum: Párové, leží při odstupu truncus coeliacus.
• Ganglion mesentericum superius: Nepárové, leží při odstupu a. mesenterica superior.
• Ganglion mesentericum inferius: Nepárové, leží při odstupu a. mesenterica inferior.
• Ganglion aorticorenale: Párové, leží při odstupu aa. renales. V prevertebrálních gangliích se přepojují pregangliová vlákna nn. splanchnici, postgangliová sympatická vlákna pak pokračují podél tepen k břišním orgánům a orgánům malé pánve.

Ganglia intermedia

Jedná se o drobná makroskopická nebo mikroskopická ganglia vložená do průběhu nn. splanchnici, v nichž se přepojuje pouze nepatrná část pregangliových sympatických neuronů.

Dělení sympatiku dle uložení: Thorakolumbální systém

Sympatikus se nazývá thorakolumbální systém podle uložení pregangliových neuronů v segmentech C8-L3 míchy. Dle uložení paravertebrálních ganglií se sympatikus dále dělí na:

• Sympatikus krční
• Sympatikus hrudní
• Sympatikus bederně-pánevní U všech tří částí se popisuje centrum v míše, příslušná paravertebrální ganglia a jejich aferentní a eferentní vlákna.

Krční sympatikus: Klíčové inervace v hlavě a krku

Krční sympatikus zahrnuje:

• Ncl. intermediolateralis míšních segmentů C8-Th3. Zde uložené neurony vysílají axony do krčních ganglií. Ncl. intermediolateralis v rozsahu segmentů C8-Th1 je označován jako Budge-Grassetovo ciliospinální centrum a je zodpovědné za sympatickou inervaci očnice.
• Krční paravertebrální ganglia (ganglion cervicale superius, medium et stellatum) a jejich větve.

Ganglion cervicale superius

Toto řetenovité, několik cm dlouhé ganglion se nachází v rozsahu obratlů C2–C4. Jeho větve jsou:

• N. caroticus internus: Přikládá se k a. carotis int. a opřádá ji jako plexus caroticus internus. Jeho větvení sleduje větvení tepny.
• Nn. caroticotympanici: Přestupují z canalis caroticus do středoušní dutiny, kde spoluvytvářejí smíšený plexus tympanicus.
• N. petrosus profundus: Zpátky pod bazi lební skrze synchondrosis sphenopetrosa se spojuje s parasympatickým n. petrosus major (větev n. VII) ve smíšený n. canalis pterygoidei. Sympatická vlákna představují radix sympathica pro parasympatické ganglion pterygopalatinum.
• Plexus ophthalmicus: Probíhá podél a. ophthalmica a vstupuje s ní do očnice, kde vydává:
• radix sympathica pro parasympatické ganglion ciliare: Vlákna procházejí gangliem bez přepojení a vystupují ve smíšených nn. ciliares breves. Inervují hladký m. dilatator pupillae.
• Větve pro inervaci dalších hladkých svalů zrakového ústrojí: m. orbitalis (jeho tonus udržuje bulbus v poloze) a mm. tarsales (v horním a dolním víčku, udržují štěrbinu oční široce rozevřenou).
• Plexus lacrimalis: Podél a. lacrimalis pro oblast jejího povodí včetně slzní žlázy.
• Nn. carotici externi: Doprovázejí a. carotis ext. jako plexus caroticus ext. Obsahují vazokonstrikční, sekreční vlákna a vlákna pro hladké svaly kůže. Utvářejí sympatické plexy podél větví a. carotis externa (např. plexus facialis, lingualis, maxillaris, meningeus medius). Přivádějí radices sympathici pro dvě ganglia hlavového parasympatiku – ganglion oticum a ganglion submandibulare.
• Rr. laryngopharyngei: Rami viscerales ganglia inervující slizniční žlázy hltanu a hrtanu.
• N. cardiacus cervicalis superior: Jeden z nn. cardiaci, sestupuje k plexus cardiacus kolem ascendentní aorty. Zajišťuje sympatickou inervaci srdce.
• K srdci přicházejí nn. cardiaci ze všech tří krčních ganglií i z horních hrudních ganglií. Pozor na záměnu: parasympatická vlákna pro srdce se nazývají rr. cardiaci (n. vagi).

Klinická poznámka: Hornerův syndrom

Hornerův syndrom (též Claude-Bernard-Hornerův syndrom) vzniká při poškození krčního sympatiku. Projevuje se typickou trojicí příznaků na obličeji, známou jako Hornerova trias:

• Mióza: Zúžení zornice z obrny sympatikem inervovaného hladkého m. dilatator pupillae.
• Mírná ptóza: Zúžení oční (víčkové) štěrbiny z obrny hladkých mm. tarsales, zejména pokles horního víčka.
• Enoftalmus: Zapadnutí očního bulbu z obrny hladkého m. orbitalis.

Ganglion cervicale medium

Nachází se v místě křížení truncus sympaticus a a. thyroidea inf., skeletotopicky na úrovni C6. Jeho větve jsou:

• N. cardiacus cervicalis medius: Sestupuje k plexus cardiacus, inervuje srdce.
• Rr. viscerales: Pro štítnou žlázu a příštítná tělíska.
• Větve do plexus caroticus.
• Rr. communicantes grisei: Do plexus brachialis.

Ganglion stellatum (Cervicothoracicum)

Je uloženo při apertura thoracis superior, skeletotopicky na úrovni C7. Vzniklo splynutím několika posledních krčních ganglií a prvního hrudního ganglia, má nepravidelný hvězdicovitý tvar (lat. stella - hvězda). Jeho větve jsou:

• N. cardiacus cervicalis inferior: Sestupuje k plexus cardiacus, inervuje srdce. Touto cestou vede i viscerosenzitivita ze srdce.
• N. vertebralis: Sleduje stejnojmennou tepnu jako plexus vertebralis a dále plexus basilaris.
• Větve do plexus subclavius podél a. subclavia, z něhož pak pokračují podél tepenných větví na horní končetinu (plexus axillaris, brachialis). Druhá cesta sympatiku na horní končetinu vede přes rr. communicantes grisei a plexus brachialis.

Hrudní sympatikus: Inervace hrudních orgánů

Hrudní sympatikus zahrnuje:

• Ncl. intermediolateralis v rozsahu hrudních míšních segmentů (Th). Z nich vystupují pregangliové neurony, které jako rr. communicantes albi vstupují do hrudních paravertebrálních ganglií.
• Ggll. thoracica (10–11 hrudních paravertebrálních ganglií) a jejich větve:
• Nn. cardiaci thoracici: Pro smíšený plexus cardiacus, inervují srdce.
• Rr. viscerales: Pro další hrudní orgány – nn. thoracici pulmonales, rr. oesophagei.
• Rr. vasculares: Pro hrudní aortu a její nástěnné větve – plexus aorticus thoracicus.
• Rr. communicantes grisei: Do nn. intercostales.
• Nn. splanchnici: Pro břišní orgány. Obsahují pregangliová sympatická vlákna nepřepojená v truncus sympathicus. V dutině břišní vstupují do plexus coeliacus.
• N. splanchnicus major: Vzniká z větví 6.–9. hrudního ganglia. Je to jeden z nejsilnějších vegetativních nervů, prochází bránicí a vstupuje do plexus coeliacus.
• N. splanchnicus minor: Slabší nerv z 10. a 11. hrudního ganglia.
• N. splanchnicus imus: Nekonstantní samostatný nerv z 11. hrudního ganglia.

Břišní a pánevní sympatikus: Řízení orgánů dutiny břišní a pánve

Břišní a pánevní sympatikus zahrnuje:

• Ncl. intermediolateralis v rozsahu míšních segmentů L1-3.
• Paravertebrální ganglia: 4–5 bederních, 4 křížová, ganglion impar. Do ganglií vstupují vlákna z míšního jádra cestou rr. communicantes albi a rr. interganglionares.
• Vegetativní pleteně uložené v dutině břišní.
• Prevertebrální ganglia vložená do těchto pletení. Z ganglií vystupují nemyelinizovaná sympatická vlákna a pokračují podél větví břišní aorty jako jejich stejnojmenné plexy k břišním orgánům.

Ggll. lumbalia et sacralia – větve:

• Nn. splanchnici lumbales: Obsahují pregangliová vlákna, která vstupují do plexus aorticus abdominalis a přepojují se až zde v prevertebrálních gangliích. (Pozor: Pojem nn. splanchnici pelvici je vyhrazen pro parasympatické větve!)
• Rr. viscerales: Vstupují do plexus hypogastricus sup. et inf. a pokračují k orgánům malé pánve.
• Rr. vasculares: Pro břišní aortu a její nástěnné větve, v sakrální oblasti pro nástěnné větve aa. iliaca interna – plexus iliacus.
• Rr. communicantes grisei: Do míšních nervů a tudy do plexus lumbalis et sacralis pro inervaci dolní končetiny.
• Sympatické nervy přicházejí na dolní končetinu (stejně jako na horní) dvěma cestami:

1. Přes rr. communicantes grisei míšních nervů a jejich větví.
2. Cestou periarteriálních cévních pletení.

Vegetativní pleteně v dutině břišní a v malé pánvi

• Plexus aorticus abdominalis: Mohutná smíšená vegetativní pleteň v retroperitoneu, obsahuje sympatická i parasympatická vlákna. Je uložena na přední stěně břišní aorty.

• Sympatická vlákna: Pregangliová vlákna nn. splanchnici a postgangliová vlákna prevertebrálních ganglií L oblasti.

• Parasympatická vlákna: Pregangliová a postgangliová vlákna n. vagus (rami coeliaci).

• Prevertebrální ganglia sympatiku: Zde se přepojují vlákna nn. splanchnici.

• Parasympatická ganglia n. X.

• Větve z enterického systému a viscerosenzitivní větve.

• Horní část aortální pleteně při větvení truncus coeliacus se označuje jako plexus coeliacus (starší název plexus solaris).

• Sympatická vlákna z plexus aorticus pokračují k nepárovým i párovým břišním orgánům v podobě periarteriálních pletení podél orgánových větví břišní aorty (např. plexus mesentericus sup., pl. mesentericus inf., pl. renalis). Dále na dolní končetinu (plexus iliacus communis, plexus femoralis, plexus tibialis anterior) a kaudálně na promontorium a křížovou kost bez účasti tepen jako plexus hypogastricus superior.

• Plexus hypogastricus superior: Přímé kaudální pokračování plexus aorticus abdominalis, přivádí pouze sympatická vlákna. Sahá od bifurkace aorty na horní část křížové kosti. Pleteň se konstituuje v sestupný párový nerv – n. hypogastricus dx + sin, který je zdrojem sympatických vláken pro plexus hypogastricus inferior.

• Plexus hypogastricus inferior: Navazuje na plexus hypogastricus superior, je párový a uložen v malé pánvi po stranách rekta. Na rozdíl od předchozího je smíšený:

• Obsahuje sympatická vlákna (vstupuje do něj n. hypogastricus + rr. viscerales ze sakrálních ganglií truncus sympaticus).

• Obsahuje parasympatická vlákna ze sakrálního parasympatiku = nn. splanchnici pelvici.

• Obsahuje viscerosenzitivní vlákna (vedou senzitivitu z orgánů malé pánve).

• V blízkosti orgánů malé pánve jsou do plexu vložena drobná parasympatická ganglia pelvica pro přepojení pregangliových neuronů sakrálního parasympatiku.

• Kaudálně se rozpadá v periferní plexy pro orgány malé pánve: plexus rectalis, plexus prostaticus, plexus deferentialis, plexus uterovaginalis, plexus vesicalis.

• Antagonistický účinek sympatických a parasympatických vláken pánevních pletení na cévy a hladkou svalovinu orgánů malé pánve:

• Sympatická vlákna způsobují vazokonstrikci a stah hladkých svěračů orgánů malé pánve.

• Parasympatická vlákna způsobují naopak přímou vazodilataci cév topořivých tkání (fyziologická výjimka), uvolňují hladký svěrač rekta a kontrahují vypuzovací svalovinu (m. detrusor) močového měchýře.

Pars Parasympathica – Parasympatikus: Kraniosakrální systém

Parasympatikus se dle uložení těl pregangliových neuronů dělí na:

• Parasympatikus hlavový: Jeho pregangliové neurony jsou uloženy v parasympatických jádrech hlavových nervů kmene mozkového.
• Parasympatikus sakrální (pánevní): Jeho pregangliové neurony jsou uloženy v ncll. parasympatici sacrales míšních segmentů S2-S4, což je obdoba kraniálně uloženého ncl. intermediolateralis.

Hlavový parasympatikus: Inervace hlavy, krku a vnitřních orgánů

Hlavový parasympatikus inervuje efektory (hladkou svalovinu, cévy a žlázy) v oblasti hlavy a krku. Výjimkou jsou dlouhá parasympatická vlákna n. X (vagus), která hlavu a krk opouštějí, sestupují do dutin tělních a inervují hrudní a břišní orgány (střevo po Cannon–Böhmův bod), u muže také varlata.

Přehled hlavového parasympatiku

• Těla pregangliových neuronů: Leží v mozkovém kmeni v parasympatických jádrech hlavových nervů III, VII, IX, X:
• ncl. Edinger-Westphali (ncl. parasympathicus n. III)
• ncl. salivatorius superior
• ncl. salivatorius inferior
• ncl. dorsalis nervi vagi
• Axony pregangliových neuronů: Probíhají v hlavových nervech III, VII, IX, X. Pregangliová vlákna n. X jsou velmi dlouhá a mohou dosahovat až do břicha.
• Těla postgangliových neuronů: Leží mimo oblast hlavy v parasympatických gangliích n. X (vložených do průběhu dlouhých parasympatických vláken n. X v dutině hrudní a břišní) nebo v oblasti hlavy v parasympatických gangliích hlavových nervů III, VII, IX:
• Ganglion ciliare (v orbitě, zdroj psymp vláken: n. III)
• Ganglion submandibulare (v trig. submandibulare, psymp vlákna z n. VII)
• Ganglion pterygopalatinum (ve fossa pterygopalatina, psymp vlákna z n. VII)
• Ganglion oticum (pod foramen ovale, zdroj psymp vláken: n. IX)

Kořeny parasympatických ganglií

Do každého parasympatického ganglia hlavových nervů přicházejí od CNS tři druhy vláken, která vytvářejí tři kořeny (radices) parasympatického ganglia:

• Radix parasympathica: Tvoří ji „vlastní“ pregangliová parasympatická vlákna, která se v gangliu přepojují.
• Radix sympathica: Postgangliová sympatická vlákna, která gangliem procházejí bez přepojení.
• Radix sensitiva: Senzitivní vlákna (dendrity buněk senzitivních ganglií), rovněž procházejí gangliem bez přepojení. Nervy vystupující z parasympatických ganglií jsou smíšené a obsahují postgangliová vlákna parasympatická, sympatická a senzitivní.

Ggl. ciliare a jeho zapojení

• a) Ncl. Edinger-Westphali.
• b) Cestou n. III, po vstupu nervu do orbity skrze fissura orbitalis superior cestou jeho větve r. inferior n. III.
• c) Ganglion ciliare: Uloženo v retrobulbárním prostoru orbity, na laterální straně n. II, 1 cm za bulbem očním.
• Radix sympathica: Z plexus caroticus internus. Sympatická vlákna po průchodu gangliem inervují hladké svaly m. dilatator pupillae, m. tarsalis, m. orbitalis.
• Radix sensitiva: Z n. nasociliaris (z n. V/1). Aferentuje čití z rohovky a spojivky.
• d) Postgangliová parasympatická vlákna probíhají z ganglion ciliare cestou nn. ciliares breves.
• e) Cílová struktura parasympatické inervace je m. sphincter pupillae (kontrakce způsobuje miózu) a m. ciliaris (kontrakce uvolňuje závěsný aparát čočky, vede k vyklenutí čočky a akomodaci oka pro pohled do blízka).

Ggl. pterygopalatinum a jeho zapojení

• a) Ncl. salivatorius superior.
• b) Cestou n. VII – n. petrosus major (intratemporální větev n. VII v místě geniculum n. facialis), probíhá cestou: canalis n. petrosi majoris – hiatus et sulcus n. petrosi majoris – foramen lacerum (zaživa synchondrosis sphenopetrosa) – n. canalis pterygoidei cestou canalis pterygoideus, po průchodu kanálkem vstupuje do fossa pterygopalatina.
• c) Ganglion pterygopalatinum: Uloženo ve fossa pterygopalatina při větvení n. maxillaris.
• Radix sympathica: Rovněž cestou n. canalis pterygoidei – tento nerv vzniká pod bazí lební spojením sympatického n. petrosus profundus a parasympatického n. petrosus major.
• Radix sensitiva: Přichází cestou rr. ganglionares n. maxillaris. Aferentuje čití ze sliznice zadní části nosní dutiny a tvrdého a měkkého patra.
• d) Postgangliové axony probíhají cestou:
• Rr. nasales posteriores (skrze foramen sphenopalatinum do dutiny nosní).
• N. nasopalatinus (z nosní dutiny přes foramen incisivum do dutiny ústní, na přední část tvrdého patra).
• N. palatinus major + nn. palatini minores (do dutiny ústní cestou canalis palatinus major et minores ústící na tvrdém patře).
• N. zygomaticus (větev n. V/2) do orbity – ramus communicans lacrimalis – n. lacrimalis (větev n. V/1).
• e) Inervace: Slzní žlázy, žlázy sliznice nosní, malé slinné žlázy patra.

Ggl. submandibulare a jeho zapojení

• a) Ncl. salivatorius superior.
• b) Cestou n. VII – chorda tympani (odstupuje z n. VII v canalis facialis skalní kosti a probíhá cestou: canaliculus chordae tympani – dutina středoušní – fissura petrotympanica – fossa infratemporalis) – n. lingualis (větev V/3) – radix parasympatica ggl. submandibulare.
• c) Ganglion submandibulare: Uloženo na krku v trigonum submandibulare při horním okraji glandula submandibularis, těsně při n. lingualis.
• Radix sympathica: Z plexus facialis.
• Radix sensitiva: Z n. lingualis, vede senzitivitu z předních 2/3 jazyka.
• d) Postgangliové axony z ggl. submandibulare pokračují jako rr. glandulares pro velké žlázy nebo se vracejí k nervus lingualis a s ním do jazyka.
• e) Inervace: Glandula submandibularis a glandula sublingualis, drobné slinné žlázy jazyka.

Ggl. oticum a jeho zapojení

• a) Ncl. salivatorius inferior.
• b) Cestou n. IX – n. tympanicus (první větev n. IX ihned pod for. jugulare, smíšená psymp + senzitivní, probíhá cestou: canaliculus tympanicus – do středoušní dutiny na promontorium) – plexus tympanicus (vzniká na promontoriu smíšením: psymp, symp a senzitivních vláken) – n. petrosus minor (ze středoušní dutiny vystupuje skrze hiatus et sulcus n. petrosi minoris – skrze foramen lacerum ven pod bazi lební). Tato cesta se nazývá Jacobsonova anastomóza.
• c) Ganglion oticum: Uloženo pod bazí lební zevně od foramen ovale, při větvení n. mandibularis.
• Radix sympathica: Z plexus a. meningeae mediae.
• Radix sensitiva: Z kmene n. mandibularis (V/3).
• d) Axony postgangliového parasympatického neuronu probíhají v:
• N. auriculotemporalis do regio parotideomasseterica.
• N. buccalis do regio buccalis.
• e) Cílové struktury: Glandula parotis, malé slinné žlázy tváře.

Zapojení ganglií nervus vagus

• a) V nucleus dorsalis n. X leží perikarya pregangliového neuronu.
• b) Z ncl. dorsalis n. X vystupují pregangliové axony do n. vagus. Kmen n. vagus sbíhá na krku a v mediastinu, vydává větve pro orgány krku a hrudníku (rr. pharyngei, rr. oesophagei, rr. cardiaci, rr. bronchiales, rr. pulmonales). Pod bránicí vydává rr. gastrici a rr. coeliaci do plexus aorticus abdominalis.
• c) Na postgangliové neurony se přepojují v četných parasympatických gangliích n. X, která leží ve stěně hrudních a břišních orgánů a také ve vegetativních pleteních břicha.
• d) Krátká postgangliová vlákna probíhají k orgánům hrudním a břišním.
• e) N. X inervuje: Zažívací trubici až po Cannon-Böhmův bod, játra a pankreas, dýchací cesty, srdce, endokrinní žlázy v dané oblasti, pohlavní žlázy, část močového ústrojí. Důležitou roli hrají i viscerosenzitivní vlákna, zprostředkovávající například informace o krevním tlaku.

Sakrální parasympatikus: Inervace orgánů malé pánve

Pregangliové neurony sakrálního parasympatiku

• Perikarya pregangliových neuronů leží v ncll. parasympatici sacrales (S2-4).
• Pregangliová vlákna probíhají cestou mimo rr. communicantes a truncus sympaticus: přední kořeny sakrálních míšních nervů – sakrální míšní nervy – nn. splanchnici pelvici (nazývané též nn. erigentes, neboť mimo jiné vedou impulzy k erekci) – plexus hypogastricus inferior – ganglia pelvica (uložena v malé pánvi v těsné blízkosti orgánů malé pánve) + ganglia intramuralia (uložená v dutině břišní ve stěně zažívací trubice, distálně od Cannon-Böhmova bodu).

Postgangliové neurony sakrálního parasympatiku

• Perikarya postgangliových neuronů leží v pánevních a intramurálních gangliích.
• Krátká postgangliová vlákna inervují orgány zažívací trubice (distálně od Cannon-Böhmova bodu) a orgány malé pánve – kolem nich vytvářejí v malé pánvi plexy: plexus rectalis, prostaticus, vesicalis, uterovaginalis. Na plexus prostaticus kaudálně navazují nn. cavernosi, které hrají zásadní roli pro erekci.

Paraganglia: Útvary produkující katecholaminy

Paraganglia jsou ovoidní útvary o velikosti několika milimetrů až centimetrů. Většinou obsahují chromafinní buňky, které produkují katecholaminy (noradrenalin, dopamin) pro ovlivnění krevního tlaku. Stejně jako vegetativní ganglia pocházejí z gangliové lišty. Většina z nich je dobře vyvinuta pouze v prenatálním období, postnatálně postupně atrofuje.

• Nejdůležitější paraganglia:
• Glomus caroticum: Oválné tělísko (několik mm), které leží v bifurkaci a. carotis communis. Je inervováno senzitivními vlákny n. IX a nekonstantně X. Vnímá změny obsahu O2 v krvi a ovlivňuje sekreci katecholaminů.
• Zuckerkandlův orgán: Leží při odstupu a. mesenterica inferior. Párový, v dětství 1-2 cm.
• K perzistujícím paragangliím se může přiřadit i dřeň nadledviny, která též produkuje katecholaminy.

Často kladené otázky (FAQ) k Autonomnímu nervovému systému pro studenty

Jaký je hlavní rozdíl mezi sympatikem a parasympatikem?

Hlavní rozdíl spočívá v jejich účincích na organismus. Sympatikus je systém aktivující tělo pro zátěž (tzv. "boj nebo útěk"), zvyšuje srdeční tep, rozšiřuje zornice a zpomaluje trávení. Parasympatikus naopak tělo uklidňuje a podporuje regeneraci a trávení (tzv. "odpočinek a trávení"), snižuje srdeční tep, zužuje zornice a stimuluje trávení. Jsou si tedy funkčně antagonistické.

Co jsou vegetativní ganglia a jaká je jejich funkce v ANS?

Vegetativní ganglia jsou shluky těl nervových buněk (neuronů), které se nacházejí mimo centrální nervovou soustavu (CNS). Jejich hlavní funkcí je přepojování nervových signálů – dochází zde k synapsi mezi pregangliovými a postgangliovými neurony. Jsou klíčová pro distribuci autonomních signálů k cílovým orgánům.

Co je Hornerův syndrom a jaké jsou jeho typické příznaky?

Hornerův syndrom je klinický stav způsobený poškozením krčního sympatiku. Jeho typickými příznaky jsou tzv. Hornerova trias: mióza (zúžení zornice) z obrny m. dilatator pupillae, mírná ptóza (pokles horního víčka) z obrny mm. tarsales a enoftalmus (zapadnutí očního bulbu) z obrny m. orbitalis.

Kde se nachází enterický nervový systém a co řídí?

Enterický nervový systém je unikátní část ANS, která se nachází přímo ve stěně zažívací trubice. Tvoří ho dvě pleteně: plexus submucosus Meissneri a plexus myentericus Auerbachi. Řídí motilitu, sekreci a průtok krve střevem s určitou mírou autonomie, i když je modulován sympatikem a parasympatikem.

Jak autonomní nervový systém ovlivňuje funkci srdce?

Autonomní nervový systém má zásadní vliv na srdce. Sympatikus (prostřednictvím nervi cardiaci) způsobuje zrychlení srdeční akce a zvýšení síly stahu. Parasympatikus (prostřednictvím rami cardiaci z n. vagus) naopak srdeční akci zpomaluje. Tyto dva systémy pracují v rovnováze, aby udržely optimální srdeční činnost.