Test na Arendt a Aristotelés: Estetika a poetika

Otázka 1: Platón v textu rozlišuje tři úrovně tvorby: boží stvoření prvotní ideje, řemeslnou výrobu konkrétního předmětu a napodobování tohoto předmětu umělcem.

A. Ano

B. Ne

Vysvětlení: Text výslovně uvádí tři druhy lavic: jednu v prvotním světě vytvořenou Bohem, jednu, kterou dělá truhlář, a jednu, kterou dělá malíř. Bůh je nazýván prvotvůrcem ideje, truhlář výrobcem a malíř napodobitelem, který je na třetím místě od prvotního jsoucna.

Otázka 2: Co podle textu nejlépe vystihuje vztah napodobitele (jako je malíř nebo básník) ke skutečné pravdě a vědění o tom, co napodobuje?

A. Napodobitelé mají skutečné vědění o podstatě napodobovaných věcí, které využívají k tvorbě.

B. Napodobitelé nemají ani vědění, ani správné mínění o dobrotě či špatnosti toho, co napodobují.

C. Napodobovací umění je vzdáleno od pravdy a vytváří pouhé obrazy, které jsou na třetím místě od prvotního jsoucna.

D. Napodobitelé jsou schopni opravdově vzdělávat lidi a činit je lepšími, jelikož znají pravdu o lidské dokonalosti.

Vysvětlení: Text jasně uvádí, že "napodobitel tedy nebude mít ani vědění ani správného mínění o dobrotě nebo špatnosti toho, cokoli napodobuje". Dále se explicitně říká, že napodobování "jest jen jakási hračka, a ne vážná práce" a že "napodobování má předmětem něco, co jest na třetím místě od pravdy". Napodobovací umění je "daleko vzdáleno od pravdy" a vytváří "pouhé obrazy", nikoli skutečné věci. Příklad s malířem ševce ukazuje, že malíř "nerozumí umění žádného z těchto lidí". Rovněž se konstatuje, že "výrobce obrazu, napodobovatel, podle nás nic nerozumí podstatě, nýbrž jen jevu" a básníci jsou "napodobitelé pouhých obrazů zdatnosti... pravdy však že nedosahují".

Otázka 3: Pro ochranu před škodlivou poezií je dostačující prostě ignorovat její existenci.

A. Ano

B. Ne

Vysvětlení: Text uvádí, že na ochranu proti kouzlu poezie se mají opakovat úvahy a zaříkávání, pilně se starat, aby člověk znovu neupadl do lásky k poezii, a posluchač se má mít před ní na pozoru v obavě o ústavní zřízení ve vlastním nitru. To vyžaduje aktivní obranu a kritické posuzování, nikoli pouhé ignorování.

Otázka 4: Podle předloženého textu, jaké odměny může spravedlivý člověk očekávat od bohů?

A. Vše, co obdrží od bohů, jsou největší dobra, pokud se na něm nedrželo nějaké nutné zlo z dřívějšího provinění.

B. I v případě chudoby, nemocí nebo jiných vnímaných zel se mu to obrátí v něco dobrého, ať už zaživa, nebo po smrti.

C. Nikdy nebude opuštěn bohy, protože se s dobrou vůlí snaží být spravedlivý a připodobňovat se bohu konáním ctnosti.

D. Bohové mu zajistí okamžitou slávu a bohatství bez jakéhokoli utrpení.

Vysvětlení: Text uvádí, že pro bohu milého člověka platí, že vše, čeho se mu dostává od bohů, jsou největší dobra, pokud se na něm nedrželo nějaké nutné zlo z dřívějšího provinění. Dále text zmiňuje, že kdykoli se spravedlivý muž ocitne v chudobě, nemocech nebo v něčem jiném, co se pokládá za zlo, obrátí se mu to v něco dobrého buď zaživa, nebo i po smrti. Je také řečeno, že nikdy nebývá opouštěn od bohů ten, kdo se s dobrou vůlí vynasnažuje, aby se stával spravedlivým a aby se konáním ctnosti připodobňoval bohu. Text se nezmiňuje o tom, že by bohové zajišťovali okamžitou slávu a bohatství bez utrpení jako přímou odměnu; sláva a uznání jsou zmíněny spíše jako odměny od lidí na konci života.

Otázka 5: Idea jako adekvátní objektivace vůle je podřízena principu dostatečného důvodu a existuje v mnohosti a střídání.

A. Ano

B. Ne

Vysvětlení: Idea jako adekvátní objektivace vůle nevstupuje do principu dostatečného důvodu, a proto jí nepřísluší mnohost ani střídání. Je mimo čas a je věčná, na rozdíl od individuí, která vznikají a zanikají v čase a prostoru.