Podcast na Architektonické prvky a jejich konstrukce

Kapitoly

Úvod do světa konstrukcí

Slovník architekta

Jak to vlastně drží?

Balkon versus Lodžie

Praktické detaily na závěr

Další typy říms a atika

Výstupky z fasády

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Petr: Vybavíš si ty typické fotky z Itálie? Malá kavárna a nad venkovním posezením taková ta plátěná stříška, která tě chrání před sluncem?

Anna: Jasně, markýza! Nebo ty romantické balkony v Paříži, na kterých stojí filmové hvězdy…

Petr: Přesně! A napadlo tě někdy, jak je vůbec možné, že něco, co jen tak trčí ze zdi do vzduchu, vlastně nespadne?

Anna: To je skvělá otázka! A přesně o tom to dneska bude. O kouzlu a hlavně o fyzice za převislými a ustupujícími konstrukcemi.

Petr: Zní to trochu… technicky.

Anna: Vůbec se neboj. Vítejte u Studyfi Podcast, kde si to rozebereme úplně jednoduše.

Petr: Dobře, takže co všechno patří do téhle kategorie? Kromě balkonů a markýz.

Anna: Je toho celá řada. Máme třeba lodžii, arkýř, pavlač, terasu, římsu… a dokonce i atiku.

Petr: Páni, to je víc cizích slov než v mé učebnici latiny! Můžeme si je rychle projít?

Anna: Určitě! Balkon přečnívá přes zeď ven. Lodžie je naopak jakoby zapuštěná dovnitř budovy a má boční stěny.

Petr: Rozumím, balkon trčí, lodžie je schovaná.

Anna: Přesně tak. Arkýř je takový prosklený výběžek, který rozšiřuje místnost a dává ti výhled do stran podél fasády. A římsa? To je ten vodorovný prvek, který chrání zeď před deštěm a zároveň ji zdobí.

Petr: Fajn, teď to nejdůležitější. Jak je možné, že tyhle věci, podepřené jen na jedné straně, drží?

Anna: To je právě ta statická výzva. Říká se tomu vetknutí. Existují v podstatě tři hlavní způsoby, jak to vyřešit.

Petr: A to jsou?

Anna: Zaprvé, máme konstrukce konzolové. Představ si desku balkonu jako prodloužení stropní desky zevnitř místnosti. Její stabilitu zajistí zatížení stropu uvnitř.

Petr: Aha, takže váha podlahy v pokoji vlastně drží ten balkon venku.

Anna: Přesně. Druhá možnost jsou konstrukce s převislým koncem, třeba trám, který je podepřený na dvou místech a jeho konec přečnívá. To je ze statického hlediska ještě výhodnější.

Petr: A ta třetí?

Anna: A nakonec konstrukce zavěšené. Ty nejsou vetknuté, ale doslova visí na táhlech, která jsou ukotvená do zdi nad nimi. Vypadá to hodně moderně!

Petr: Zpátky k té lodžii. Říkala jsi, že je zapuštěná. Proč bych si vybral ji místo balkonu?

Anna: Lodžie je víc chráněná před větrem a deštěm, protože má ty boční nosné stěny. Je to takový soukromější venkovní prostor. Navíc se konstrukčně řeší jednodušeji, protože její deska leží na těch bočních stěnách.

Petr: Takže je stabilnější?

Anna: V podstatě ano. Balkon je celý „ve vzduchu“, kdežto lodžie je součástí hlavní konstrukce domu. Existují i polozapuštěné nebo předsazené lodžie, které jsou takovým hybridem.

Petr: A co ty markýzy a římsy, které jsme zmínili na začátku? Mají jen estetickou funkci?

Anna: Vůbec ne! Markýza, jak jsi říkal, chrání před sluncem a deštěm. Pokud je širší než 90 centimetrů, musí mít dokonce vlastní okap na odvod vody.

Petr: Takže to není jen kus plátna.

Anna: Kdepak. A římsa je naprosto klíčová. Nejenže člení fasádu, ale hlavně odvádí dešťovou vodu dál od stěny, takže ji chrání před poškozením a vlhkostí. Třeba kordonová římsa opticky dělí jednotlivá patra.

Petr: Jasně, takže kordonová římsa dělí patra. A co ty římsy přímo u oken? Ty tam jsou taky jen na parádu?

Anna: Dobrá otázka! To jsou nadokenní a podokenní římsy. A mají hlavně praktickou funkci — chrání okna a stěnu pod nimi před deštěm. Někdy se dneska pokrývají plechem.

Petr: A co je pak atika? To slovo slyším často, ale nejsem si úplně jistý, co to je.

Anna: Atika je vlastně takové pokračování fasády nad hlavní římsou. Opticky budovu zvyšuje a z ulice částečně schovává střechu. Takže nemusíš vidět třeba nepořádek na ploché střeše.

Petr: Chytré! Takový architektonický fígl.

Anna: Přesně. Atiky byly populární už v antice, pak v renesanci a baroku. Důležité je, že musí být dilatací oddělena od zbytku střechy, aby teplo a chlad nezpůsobovaly pnutí.

Petr: Super. A co další prvky, které takhle vystupují z fasády? Třeba takové ty chodbičky venku…

Anna: Myslíš pavlač. To je vlastně taková venkovní chodba, ze které se vchází do bytů. Dřív se hodně používaly u levnějších činžáků na přelomu 19. a 20. století.

Petr: Dneska už se to moc nevidí, co?

Anna: Spíš v teplejším klimatu. Pak tu máme arkýř. To je taková jakoby „vyboulenina“ z fasády, která má okna a střechu. Rozšiřuje vnitřní prostor a umožňuje lepší výhled do stran.

Petr: Aha, takže to není balkon.

Anna: Přesně. Arkýř je uzavřený a je součástí místnosti. Ve středověku měl i obrannou funkci. A často v něm byly i záchody, takzvané prevéty.

Petr: Toaletní místnost s nejlepším výhledem!

Anna: Nějak tak. A dneska se taky setkáme s ustupujícím podlažím. To je to poslední patro, které je jakoby zasunuté dozadu od hlavní fasády.

Petr: Perfektní. Takže když to shrneme, dnes jsme probrali vše od základních říms, přes atiky, které chytře schovávají střechu, až po pavlače a arkýře.

Anna: Přesně tak. Doufám, že až se příště projdete po městě, budete se na fasády dívat zase trochu jinak.

Petr: O tom nepochybuju. Anno, moc děkuju za skvělé informace. A vám, milí posluchači, děkujeme za poslech. Uslyšíme se zase příště u Studyfi Podcastu.