Podcast na Anatomie rekta a análního kanálu

Kapitoly

Co je to konečník?

Zakřivení aneb Horská dráha

Svaly, které vše řídí

Sousedské vztahy v pánvi

Kdo to všechno nervově řídí?

Přepis

Adam: Představte si studenta, třeba Petra. Učí se na zkoušku z anatomie a myslí si, že konečník je jen taková jednoduchá, rovná trubka na konci trávicího traktu. Proč to komplikovat, že? Jenže pak otevře učebnici a zjistí, že je to spíš taková zakroucená horská dráha plná svěračů a řas.

Adéla: To je skvělý příměr! A přesně o téhle „horské dráze“ si dnes budeme povídat. Tohle je Studyfi Podcast.

Adam: Dobře, Adélo, tak pojďme na to od začátku. Co je konečník a proč není tak jednoduchý, jak si Petr myslel?

Adéla: Konečník, latinsky rectum, je úplně poslední úsek trávicí trubice. Je dlouhý asi 12 až 15 centimetrů a navazuje na esovitý tračník. A ta složitost? Na rozdíl od zbytku tlustého střeva nemá haustra, taenie ani appendices omentales. Je to unikátní struktura.

Adam: Takže žádné ty typické „kapsičky“ jako na tlustém střevě. Zajímavé. A jak se dělí?

Adéla: Dělí se na dvě hlavní části. Širší a delší je ampulla recti, a pak užší a kratší canalis analis, neboli řitní kanál, který ústí ven z těla řitním otvorem.

Adam: Fajn. A teď k té horské dráze. Jaká zakřivení tedy konečník má?

Adéla: Přesně tak! V sagitální, tedy předozadní rovině, máme dvě. První je flexura sacralis, kde se konečník prohýbá dozadu podél křížové kosti. Druhá je flexura anorectalis, kde se naopak ohne dopředu a dolů po průchodu pánevním dnem.

Adam: Takže se v podstatě dvakrát ohne. A to není všechno, že?

Adéla: Správně. Ve frontální rovině, tedy zepředu, se vlní do stran. Má tři ohyby: horní doprava, prostřední doleva a dolní opět doprava. Tyto ohyby odpovídají slizničním řasám uvnitř.

Adam: To dává smysl. A co svaly? Ty jsou u konečníku asi klíčové.

Adéla: Naprosto. Máme tu dva hlavní svěrače. Vnitřní, musculus sphincter ani internus, je z hladké svaloviny, takže ho neovládáme vůlí. A pak vnější, sphincter ani externus, který je z příčně pruhované svaloviny a ten už vůlí ovládáme.

Adam: Takže jeden je takový automat a druhý je na manuální ovládání.

Adéla: Přesně tak se to dá říct! A nesmíme zapomenout na musculus puborectalis. To je svalová klička, která zezadu obepíná konečník a pomáhá udržet tu ostrou flexura anorectalis. Je to klíčový hráč pro kontinenci.

Adam: Dobře, a co má konečník za sousedy? S čím v pánvi sousedí?

Adéla: To je důležité hlavně z klinického hlediska. Vzadu je to u obou pohlaví stejné – křížová kost a kostrč. Ale vepředu se to liší.

Adam: Aha, povídej.

Adéla: U muže je ventrálně, tedy vpředu, močový měchýř, prostata a chámovody. U ženy je tam děloha a pochva. Proto se třeba vyšetření prostaty u mužů provádí přes konečník.

Adam: Logické. A na závěr – jak je to celé řízeno? Jaká je inervace?

Adéla: Je to souhra tří systémů. Sympatikus, zjednodušeně řečeno, stahuje vnitřní svěrač – tedy zavírá. Parasympatikus naopak svalovinu stěny stimuluje a vnitřní svěrač uvolňuje – tedy otevírá pro vyprázdnění.

Adam: A co ten vnější svěrač, který ovládáme vůlí?

Adéla: Ten je řízen somatickým nervem, konkrétně nervus pudendus. Ten zajišťuje jak motoriku vnějšího svěrače, tak citlivost v okolí řitního otvoru. Takže to je ten náš „manuál“.

Adam: Skvělé. Takže konečník rozhodně není jen rovná trubka. Má složitá zakřivení, dva typy svěračů a důležité vztahy s okolními orgány. Díky moc, Adélo!

Adéla: Rádo se stalo. A pamatujte, i ty nejsložitější struktury se dají pochopit, když si je rozeberete kousek po kousku.