Podcast na Anatomie a klinika tlustého střeva

Kapitoly

Kudy vede cesta?

Sestupný vs. esovitý tračník

Klinický pohled

Slepé střevo a apendix

Cévní zásobení

Charakteristické znaky tlustého střeva

Kde najít apendix?

Klinické souvislosti

Mozek ve střevech

Dvě různé linky

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Jakub: Představte si ten moment v seriálu z nemocnice... Lékař drží endoskop a říká: „Jdeme na to.“ Ale kam přesně „na to“ míří, když zkoumá tlusté střevo? Právě touhle cestou se dnes vydáme.

Tereza: Přesně tak! A je to cesta plná zatáček. Posloucháte Studyfi Podcast.

Jakub: Takže, začneme u sestupného tračníku. Co to přesně je?

Tereza: Je to zhruba 30centimetrový úsek, který běží po levé straně břicha dolů. A co je klíčové – je fixovaný, takže se moc nehýbe. Říkáme, že je uložen sekundárně retroperitoneálně.

Jakub: A hned po něm následuje esovitý tračník? Proč ten název „esovitý“?

Tereza: Protože se dvakrát ohýbá, skoro jako písmeno S. Tenhle je naopak hodně pohyblivý, protože má svůj vlastní závěs, takzvané mezokolon. Je to takový volnomyšlenkář tlustého střeva.

Jakub: Rozumím. A co je v jejich okolí? Čeho se cestou dotýkají?

Tereza: Sestupný tračník leží třeba na levé ledvině a některých svalech. A ten esovitý při své cestě do pánve kříží například močovod a velké cévy, což je důležité vědět při operacích.

Jakub: Super. A proč je tohle všechno tak důležité pro budoucí doktory?

Tereza: Protože to má obrovský klinický význam! Třeba při vyšetření konečníku prstem, tedy per rectum, může lékař nahmatat u muže prostatu nebo u ženy děložní čípek. A hlavně, kolorektální karcinom je u nás v Česku nejčastějším nádorem. Znát anatomii je naprosto klíčové pro diagnostiku, jako je kolonoskopie, i pro samotnou léčbu.

Jakub: To dává smysl. Takže znalost anatomie je prostě alfa a omega. Pojďme se na to tedy podívat podrobněji. Kde vlastně tlusté střevo začíná?

Tereza: Přesně tak. Začíná v pravé kyčelní jámě slepým střevem, latinsky caecum. Je to takový vak dlouhý asi sedm centimetrů, do kterého z boku ústí tenké střevo.

Jakub: A z něj visí ten nechvalně proslulý červovitý přívěsek, apendix, že? Ten, co umí tak potrápit.

Tereza: Přesně ten. Odborně appendix vermiformis. A víš, že se mu někdy přezdívá „břišní mandle“ neboli „tonsilla abdominalis“?

Jakub: Břišní mandle? Takže když mě bolí v krku, mám si pro jistotu zkontrolovat i břicho?

Tereza: No, to úplně ne, ale je to kvůli obrovskému množství lymfatické tkáně v jeho stěně, podobně jako u krčních mandlí. A má to i klinický význam, hlavně u žen.

Jakub: Jaký přesně?

Tereza: Může existovat taková malá řasa, ligamentum appendiculoovaricum, která spojuje apendix a pravý vaječník. A právě tudy se může snadno šířit zánět. Navíc, když je apendix na neobvyklém místě — třeba výš pod játry — může jeho zánět vypadat jako problém se žlučníkem.

Jakub: Páni, to je docela zrada. A co cévy? Jak je tahle oblast vyživovaná? To bude asi složité, že?

Tereza: Je to trochu skládačka, ale základ je jednoduchý. Tlusté střevo zásobují hlavně tři tepenné kmeny. Dvě velké — arteria mesenterica superior a inferior — a pak ještě arteria iliaca interna pro úplný konec.

Jakub: Takže horní a dolní mezenterická tepna. Co dělají?

Tereza: Ta horní, superior, se stará o začátek. Tedy o slepé střevo, apendix a vzestupnou část tračníku. Z ní odstupuje třeba arteria ileocolica a z ní maličká arteria appendicularis přímo pro apendix.

Jakub: A ta dolní, inferior, pak přebírá štafetu pro levou polovinu?

Tereza: Přesně tak. Ale tady je ta nejdůležitější věc — tyhle systémy jsou propojené. Mezi větvemi z horní a dolní mezenterické tepny existuje spojka, taková velká anastomóza. Kdyby se jedna z hlavních cév ucpala, tahle spojka může částečně převzít její funkci a zachránit tak část střeva.

Jakub: Skvělé. Takže máme za sebou slepé střevo a jeho zásobení. Co následuje dál? Předpokládám, že tračník, tedy colon.

Tereza: Přesně tak, Jakube, pouštíme se do tračníku. A hned na první pohled je tlusté střevo jiné než to tenké. Není to jen taková hladká hadice.

Jakub: To rozhodně není. Připomíná mi to spíš... no, takovou tu nafukovací klobásu, co se z ní dělají zvířátka.

Tereza: To je skvělé přirovnání! A ty jednotlivé "bubliny" nebo výpuky, se odborně nazývají haustra coli. Vznikají stahy svaloviny.

Jakub: A co jsou ty pruhy, které se po něm táhnou? Vypadají jako nějaké závodní pruhy.

Tereza: Přesně tak! To jsou taeniae coli. Jsou to tři zesílené pruhy podélné svaloviny. A jsou neuvěřitelně důležité, hlavně pro chirurgy. Ale k tomu se dostaneme.

Jakub: Dobře, takže máme haustra a taenie. Ale kde v tom všem je ten slavný apendix?

Tereza: Apendix, neboli červovitý přívěsek, najdeme na samém začátku tlustého střeva, na takzvaném slepém střevě. Vystupuje z něj asi tři centimetry pod místem, kde do něj ústí tenké střevo.

Jakub: Tomu se říká ileocékální přechod, že? A tam je ta Bauhinská chlopeň?

Tereza: Přesně tak, papilla ilealis neboli Bauhinská chlopeň. Zabraňuje zpětnému toku obsahu z tlustého střeva do tenkého. No a teď ta zajímavost s těmi "závodními pruhy".

Jakub: Jsem jedno ucho.

Tereza: Všechny tři taeniae coli se sbíhají přesně v jednom místě... a to je právě v místě odstupu apendixu. Takže i když je apendix schovaný nebo v nějaké neobvyklé poloze...

Jakub: Chirurg může prostě jít po pruzích a ty ho dovedou přímo k cíli! To je geniální.

Tereza: Je to taková anatomická GPS.

Jakub: A když už mluvíme o apendixu, musíme zmínit apendicitidu. Akutní zánět slepého střeva.

Tereza: Přesně. Je to jedna z nejčastějších náhlých příhod břišních. Typicky se projevuje bolestí v pravém podbřišku. Ale pozor, poloha apendixu je hodně variabilní.

Jakub: Takže může bolet i jinde a imitovat úplně jiné problémy?

Tereza: Ano, může. Nejnebezpečnější je to u takzvané retrocékální polohy, kdy je schovaný za slepým střevem. Diagnostika pak může být oříšek.

Jakub: To zní zrádně. A jsou i jiné nemoci spojené s tlustým střevem?

Tereza: Určitě. Často se mluví o nespecifických střevních zánětech, jako je ulcerózní kolitida nebo Crohnova choroba. A pak jsou i vrozené vady, třeba Hirschsprungova choroba, kde chybí nervové buňky v části střeva.

Jakub: Rozumím. Takže máme za sebou základní stavbu a nejčastější patologie. Kam se posuneme dál v naší cestě po tračníku?

Tereza: Posuneme se k řídícímu centru. K nervům. Střevo má totiž něco jako svůj vlastní mozek.

Jakub: Svůj vlastní mozek? To zní trochu jako sci-fi.

Tereza: Je to tak. Řídí ho dva systémy — sympatikus a parasympatikus. Můžeš si je představit jako plyn a brzdu.

Jakub: Dobře, plyn a brzda. Který je který?

Tereza: Parasympatikus je plyn. Zvyšuje stahy, peristaltiku i aktivitu žláz. Prostě říká: „Do práce, trávíme!“

Jakub: A sympatikus je tedy brzda?

Tereza: Přesně. Ten naopak všechno tlumí. Snižuje kontrakce i činnost žláz. To je ten „bojuj nebo uteč“ systém — na trávení není čas.

Jakub: A odkud tyhle signály přicházejí?

Tereza: U parasympatiku je to trochu složitější, protože tam máme důležitou hranici. Jmenuje se Cannon-Böhmův bod.

Jakub: Cannon-Böhmův bod... zní důležitě.

Tereza: A je. Všechno nad ním řídí nervus vagus. Všechno pod ním pak sakrální nervy. Je to takové předávací místo.

Jakub: Super. Pojďme si to na závěr rychle shrnout, jako tahák na zkoušku.

Tereza: Určitě. Takže to nejdůležitější: Parasympatikus střevo aktivuje, sympatikus ho brzdí. Hranicí je Cannon-Böhmův bod — nahoře velí vagus, dole sakrální nervy.

Jakub: Perfektní, díky moc, Terezo. Tím jsme na konci naší cesty tlustým střevem. Doufám, že jste si to užili a něco nového se naučili.

Tereza: Já taky. Mějte se hezky a u dalšího dílu Studyfi podcastu na slyšenou!