Podcast na Alois a Vilém Mrštík - Maryša

Kapitoly

Káva nebo život?

Kdo je kdo v dramatu

Vynucený sňatek

Tragické vyvrcholení

Realismus a bratři Mrštíkové

Další autoři a díla

Odkaz Maryši

Napjatá atmosféra

Charakteristika postav

Jazykové prostředky

Kdo byli autoři?

Vlivy a souvislosti

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Eliška: Představte si, že vás rodiče nutí vzít si někoho, koho absolutně nemilujete. Někoho staršího, vdovce se třemi dětmi. A to všechno jen kvůli penězům. Jak daleko byste zašli, abyste se z takové situace dostali?

Lukáš: To je hodně silná otázka na začátek. A přesně o tomhle je dnešní téma.

Eliška: Vítejte u Studyfi Podcastu, jediného podcastu, který vás připraví k maturitě, i když zrovna venčíte psa. Já jsem Eliška...

Lukáš: A já Lukáš. A dnes se ponoříme do jedné z nejznámějších českých divadelních her – Maryši od bratrů Mrštíků.

Eliška: Uf, Maryša. To je ta hra, co nekončí zrovna happy endem, že?

Lukáš: To je slabé slovo. Je to tragédie se vším všudy. Ale nebojte, provedeme vás tím tak, že si to budete pamatovat.

Eliška: Tak pojďme na to. Kdo jsou hlavní postavy, se kterými se v tomhle dramatu setkáme?

Lukáš: Hlavní hrdinkou je samozřejmě Maryša. Mladá, citlivá selská dívka, která má tu smůlu, že miluje jednoho, ale musí si vzít druhého.

Eliška: A ten, koho miluje, je Francek. Předpokládám, že to není ten, koho jí vybrali rodiče.

Lukáš: Přesně tak. Francek je statečný, ale chudý, což je problém. Pak tu máme Maryšiny rodiče, Lízala a Lízalku. A ti jsou... přísní, bezcitní a jde jim hlavně o majetek.

Eliška: Takže rodiče roku to zrovna nebyli.

Lukáš: To ani náhodou. A nakonec je tu mlynář Vávra. Vdovec se třemi dětmi, kterého jí Lízal vybral za manžela. Je to ten bohatý, ale ne zrovna sympatický ženich.

Eliška: Dobře, postavy máme. Jak se ten příběh vlastně rozjede?

Lukáš: Začíná to tím, že Lízal domluví sňatek Maryši s Vávrou. Slibuje mu velké věno, protože chce spojit majetky. Maryša je z toho samozřejmě zoufalá, protože miluje Francka.

Eliška: A co na to Francek?

Lukáš: Ten musí odejít na vojnu. Chce se s Maryšou aspoň rozloučit, ale Lízal ho jednoduše vyhodí. Je to opravdu drsné. Rodiče pak Maryšu lámou a přemlouvají tak dlouho, až nakonec podlehne a se sňatkem souhlasí.

Eliška: To zní strašně. Takže si Vávru vezme, i když ho nenávidí?

Lukáš: Přesně tak. Je to klasický příklad nuceného sňatku, kde city nehrají žádnou roli. Jde jen o peníze a společenské postavení. Tady právě autoři kritizují poměry na tehdejší vesnici.

Eliška: A co se stane, když se Francek vrátí z vojny?

Lukáš: Tak to je ten zlomový moment. Po dvou letech se vrací a potká Maryšu v hospodě. Jejich city samozřejmě nezmizely. A Vávra, její manžel, to vidí.

Eliška: A předpokládám, že z toho nemá radost.

Lukáš: To rozhodně ne. Chytne ho záchvat vzteku, vezme pušku a chce Francka zastřelit. Naštěstí se netrefí.

Eliška: Panebože. A co na to Maryša? Tohle musí být pro ni poslední kapka.

Lukáš: Přesně. Uvědomí si, že z tohohle manželství není úniku. Je zoufalá, a tak se rozhodne pro radikální řešení. Jednoho dne Vávrovi nasype do kávy jed.

Eliška: Wow. Takže ho otráví? A co potom?

Lukáš: Hned se ke svému činu přizná. Konec je rychlý a tragický. Je to opravdu silné finále, které ukazuje její absolutní beznaděj.

Eliška: To je síla. Pojďme si to zařadit do kontextu. Kdy a kde se to odehrává?

Lukáš: Jsme v druhé polovině 19. století na moravské vesnici u Brna. Je to období takzvaného kritického realismu.

Eliška: Co to přesně znamená, ten kritický realismus?

Lukáš: Znamená to, že se autoři snažili zobrazit život takový, jaký skutečně je, bez příkras. A hlavně se zaměřovali na kritiku společnosti – na sociální problémy, morálku, touhu po penězích a taky na neidylický život na venkově.

Eliška: Takže žádné romantické obrázky venkova, ale drsná realita.

Lukáš: Přesně. A bratři Mrštíkové, Alois a Vilém, v tom byli mistři. Zajímavé je, že námět pro Maryšu prý vychází ze skutečné události z vesnice Těšany.

Eliška: Takže to nebylo úplně vymyšlené? To je ještě děsivější.

Lukáš: Údajně ne. Samozřejmě je to umělecky zpracované, ale ten základní motiv – nešťastná láska a nucený sňatek – měl reálný předobraz.

Eliška: Kdo další kromě Mrštíků patřil do této generace autorů?

Lukáš: Bylo jich víc. Určitě musíme zmínit Gabrielu Preissovou. Její hry, jako Gazdina roba nebo Její pastorkyňa, řeší podobně tragické osudy žen na moravském Slovácku.

Eliška: Taky žádné veselé čtení, předpokládám.

Lukáš: Vůbec ne. Pak třeba Karel Václav Rais a jeho Kalibův zločin, kde je hrdina taky manipulován rodinou. Nebo Alois Jirásek, i když ten se proslavil hlavně historickými romány a dramaty jako Lucerna nebo Jan Hus.

Eliška: Takže to téma nucených sňatků a tlaku společnosti bylo v té době docela běžné?

Lukáš: Bylo to velké téma. Peníze často vítězily nad láskou a autoři na to chtěli upozornit. Maryša je v tomto ohledu asi nejznámější a nejpůsobivější dílo.

Eliška: Takže když si to shrneme. Proč je Maryša i dnes tak důležitá?

Lukáš: Protože skvěle ukazuje nadčasová témata. Moc peněz, domácí násilí, tlak rodiny a společnosti... to jsou věci, které v nějaké formě rezonují i dnes. I když nucené sňatky u nás už naštěstí nejsou běžné.

Eliška: Ale ten princip, že majetek a postavení jsou pro někoho důležitější než lidské štěstí, ten asi nezmizel.

Lukáš: Bohužel ne. Klíčový motiv je tu střet citu s předsudky a penězi. A Maryša ukazuje, kam až takový střet může tragicky vést. Je to varování.

Eliška: Takže ponaučení je... vždycky si kávu slaďte sami?

Lukáš: Nebo si proboha neberte někoho, kdo vás nenávidí, jen kvůli statku. To je asi bezpečnější rada. Je to zkrátka mistrovské psychologické drama.

Eliška: Skvěle, Lukáši, děkuju. Myslím, že teď Maryšu chápeme o dost lépe. A od tragédie na moravské vesnici se teď přesuneme k něčemu úplně jinému...

Lukáš: Přesně tak. A to „něco jiného“ je vlastně pohled pod kapotu, jak takový text funguje.

Eliška: Takže si rozebereme konkrétní ukázku z Maryši?

Lukáš: Ano, vezmeme si tu slavnou scénu s kávou, kdy Vávra pije otrávený nápoj. Celá atmosféra je nesmírně napjatá, hlavně díky krátkým, úsečným větám. Třeba „Od žida.“ nebo „Měli zavříno.“

Eliška: To je pravda, žádné dlouhé promluvy. Cítím to napětí jen z toho, jak to říkáš.

Lukáš: A hned vidíme i charakter postav. Vávra je nedůvěřivý, vymýšlí si, že je káva „ztuchlá“. Maryša, tedy Vávrová, je naopak posluhující, ochotná, ale taky velmi nemluvná. Jejich vztah manželů je tu v troskách.

Eliška: Takže charakter nevidíme jen v tom, co říkají, ale i jak to říkají.

Lukáš: Přesně! A autoři toho dosahují skvělými jazykovými prostředky. Máme tu scénické poznámky jako „(Míchá lžičkou a srkne kávy)“. Ty nám říkají, co postava dělá. Dále nářečí – to slavné „Měli zavříno“.

Eliška: A taky hovorová řeč, jako „Sladilas to?“. To zní mnohem autentičtěji, že?

Lukáš: Přesně tak. Díky tomu je ten dialog živý a uvěřitelný. A teď se od jazyka přesuneme k celkové kompozici...

Eliška: Skvělý přechod! Protože kompozici a celý styl samozřejmě určují autoři. Tak se pojďme podívat na bratry Mrštíky trochu zblízka.

Lukáš: Přesně tak. Alois, ten starší, se stal správcem školy v Divákách u Hustopečí. Vilém ho tam později následoval. Oba přispívali do řady prestižních časopisů jako Lumír, Světozor nebo Zlatá Praha.

Eliška: A Vilém byl ten, řekněme, umělečtější typ, že? Původně chtěl být malířem, ale nakonec začal studovat práva.

Lukáš: Ano, ale jen na rok. Naštěstí pro nás zvítězila literatura. Z Prahy si přinesl lásku k francouzskému naturalismu, hlavně k Émilu Zolovi, a k ruským realistům jako Dostojevskij.

Eliška: Takže propojovali české prostředí s velkými evropskými trendy. Kam bychom je tedy umělecky zařadili?

Lukáš: Je to mix. Určitě realismus a naturalismus. Ale třeba ve Vilémově románu Pohádka máje najdeme i silný impresionismus. Patřili ke kritické generaci 90. let 19. století.

Eliška: A ta navazovala na generaci Národního divadla, že? Autoři jako Ladislav Stroupežnický, kteří tvořili v 70. a 80. letech.

Lukáš: Přesně. Všechno to do sebe zapadá. Vilém byl navíc velký bojovník. Vědělas, že napsal brožuru Bestia triumphans na obranu historické Prahy proti bezohlednému bourání?

Eliška: To jsem netušila! Takže nejen skvělí autoři, ale i aktivní občané. To je skvělý pohled na jejich osobnosti. A myslím, že i perfektní tečka za naším dnešním tématem.

Lukáš: Souhlasím. Klíčové je si pamatovat, že Maryša je vrcholné dílo českého realistického dramatu, které mistrně kombinuje naturalistické prvky s dokonalým jazykem a psychologií postav.

Eliška: Přesně tak. Moc děkujeme, že jste poslouchali dnešní epizodu Studyfi Podcastu. Doufáme, že vám náš rozbor pomohl.

Lukáš: Mějte se hezky a u příštího dílu zase na slyšenou!