Podcast na Alkaloidy a návykové látky

Kapitoly

Co jsou alkaloidy?

Kde je najdeme a jak vypadají?

Jed, lék nebo droga?

Dělení podle struktury: Piperidinové jedy

Tajemství lilkovitých rostlin

Síla z máku a dřišťálu

Houby, jedy a halucinogeny

Hořkost v toniku a kávě

Smrtící koktejl na závěr

Základy závislosti

Jak drogy dělíme

Dělení podle účinku

Tlumivé látky: Brzdy organismu

Stimulanty: Motory na plný plyn

Halucinogeny a zkreslená realita

Konopí a zneužívaná léčiva

Toxikologie a nikotin

Jak jed funguje

Dávkování a závěr

Přepis

Adam: Představte si na chvíli, že jste slavný filozof Sókratés. Sedíte ve své cele ve starověkých Athénách a stráž vám podává pohár. Není v něm ale víno. Je v něm odvar z jedné úplně obyčejné rostliny... a vy víte, že je to váš konec.

Anna: To, co se Sókratés chystal vypít, byl koniin. Silný alkaloid z bolehlavu. Cítil, jak mu chladnou nohy, jak se ochrnutí šíří pomalu nahoru k srdci. Jeho mysl ale přitom zůstala až do poslední chvíle naprosto jasná.

Adam: Takovou neuvěřitelnou sílu mají látky, o kterých si dnes budeme povídat. Tohle je Studyfi Podcast.

Anna: Přesně tak, Adame. Alkaloidy jsou fascinující a neuvěřitelně rozmanitá skupina přírodních látek. Jsou to v podstatě chemické zbraně rostlin.

Adam: Chemické zbraně? To zní dramaticky. Co to tedy chemicky je?

Anna: Jsou to organické sloučeniny, které vždy obsahují dusík, často v takovém speciálním uzavřeném kruhu, kterému říkáme heterocyklus. Vznikají přeměnou aminokyselin, jako je třeba tryptofan nebo tyrosin.

Adam: Aha, takže jsou to vlastně takové upravené stavební kameny bílkovin. A kdo na to první přišel?

Anna: Průkopníkem byl německý lékárník Friedrich Wilhelm Adam Sertürner. V roce 1806 jako první na světě izoloval z opia čistou látku, kterou pojmenoval morfin. Odstartoval tím celou éru objevování alkaloidů.

Adam: Takže ten název... alkaloid... zní to trochu jako něco z alchymie. Co znamená?

Anna: Máš pravdu, zní to historicky. Je to složenina z arabského 'al-qali', což znamená popel rostlin, a řeckého 'eidos', tedy podoba. Odkazuje to na jejich zásaditý, neboli alkalický, charakter.

Adam: Dobře, takže rostliny si je vyrábějí. Ale které a kde přesně je najdeme?

Anna: Vyskytují se hlavně u vyšších, dvouděložných rostlin. Určitě znáš mák, rulík, blín nebo durman. Najdeme je v různých částech – v kořenech, kůře, listech i semenech. Obsah se ale může hodně lišit podle klimatu, půdy nebo stáří rostliny.

Adam: Takže ne každá kytka je stejná. Má smysl, proč je rostliny vůbec vyrábějí? Je to jen odpad?

Anna: To je skvělá otázka a vědci se o tom stále přou. Jedna teorie říká, že je to prostě odpadní produkt metabolismu. Ale ta pravděpodobnější verze je, že je to právě ta chemická obrana. Většina alkaloidů je hořká a toxická, což odrazuje býložravce a parazity.

Adam: Takže takový přírodní repelent. A co živočichové? Vyrábí si je taky?

Anna: U živočichů je to mnohem vzácnější, ale o to víc fascinující. Třeba takové ty barevné pralesničky, jedovaté žáby... ty si jed nevyrábějí samy. Získávají ho z potravy, konkrétně z hmyzu, který požírají.

Adam: Takže jsou to, co jedí? Doslova.

Anna: Přesně tak! Na druhou stranu takový mlok si svůj alkaloid, samandarin, syntetizuje sám. Používá ho k obraně a taky si tím udržuje čistou kůži. Takový malý chemik.

Adam: To nás přivádí k tomu nejdůležitějšímu. Jak vlastně působí na nás, na lidi?

Anna: Působí přímo na náš centrální nervový systém. Mají totiž úžasnou schopnost napojit se na naše receptory. Představ si receptor jako zámek a alkaloid jako klíč, který do něj přesně pasuje.

Adam: A ten klíč může ten zámek buď odemknout, nebo zablokovat, že?

Anna: Přesně. Pokud účinek napodobuje, je to 'agonista' – jako nikotin, který se tváří jako náš přirozený neurotransmiter. Pokud receptor zablokuje, je to 'antagonista' – jako atropin. A ty účinky jsou neuvěřitelně široké.

Adam: Od ranní kávy po... Sókratův pohár smrti.

Anna: Přesně. Od stimulace kofeinem, přes tlumení bolesti morfinem, až po úplnou paralýzu dýchacího centra strychninem. Proto je strašně důležité si uvědomit, že v malých dávkách jsou to nepostradatelná léčiva, ale ve větších jsou to silné jedy.

Adam: Takže hranice mezi lékem a jedem je jen otázka dávky. A co závislost?

Anna: Ano, to je ta odvrácená tvář. Při opakovaném podávání může vzniknout silná závislost, toxikomanie. Tělo si na látku zvykne a když ji nedostane, přichází abstinenční příznaky – deprese, bolesti, nespavost... A předávkování může samozřejmě skončit smrtí.

Adam: Dobře, pojďme se na ně podívat trochu systematičtěji. Vím, že se dělí podle jejich chemické struktury. Kde začneme?

Anna: Začněme u těch jednodušších, derivátů pyridinu a piperidinu. To jsou šestičlenné kruhy s jedním dusíkem. Patří sem třeba nikotin z tabáku.

Adam: Ten zná asi každý. Zajímavé je, že rostlina ho vyrábí v kořenech a pak ho posílá do listů, aby ji chránil před hmyzem.

Anna: Přesně. A pak tu máme koniin z bolehlavu, kterým jsme začali. To je bezbarvá olejovitá kapalina, která má příšerný zápach. Připomíná myší moč.

Adam: Takže Sókratovi to asi moc nevonělo, když mu to podávali.

Anna: To asi ne. A stačilo mu jen pár listů, smrtelná dávka je kolem 100 miligramů. A jed působí přesně tak, jak to popsal Platón – ochrnutí stoupá od nohou nahoru, ale vědomí zůstává plně zachováno. Děsivé.

Adam: Uf. Pojďme k něčemu... možná méně smrtícímu. Co takhle tropanové alkaloidy?

Anna: Dobrá volba. Ty jsou typické pro rostliny z čeledi lilkovitých, jako je rulík, blín nebo durman. Jejich struktura je trochu složitější, taková bicyklická.

Adam: Rulík zlomocný, latinsky Atropa bella-donna... 'Krásná paní'. Proč takový název pro jedovatou rostlinu?

Anna: To je skvělá historická vsuvka! V renesanční Itálii si ženy kapaly šťávu z rulíku do očí. Obsažený atropin totiž způsobuje mydriázu – rozšíření zornic. A velké zornice byly tehdy považovány za symbol krásy a vzrušení.

Adam: Takže si dobrovolně kapaly do očí jed, aby byly krásnější? Páni, móda byla vždycky trochu nebezpečná.

Anna: To teda byla. Dnes se atropin používá v očním lékařství k vyšetření očního pozadí, nebo jako protijed při otravách nervovými plyny, jako je sarin.

Adam: A co kokain? Ten sem taky patří, ne?

Anna: Ano, získává se z listů koky pravé. Původně byl dokonce součástí Coca-Coly! A Sigmund Freud ho propagoval jako lék na depresi. Dnes se jeho použití ve medicíně omezilo na lokální anestetikum v ORL, protože umí tlumit bolest a zároveň stahovat cévy.

Adam: Když se řekne alkaloid, mně se hned vybaví mák a opium. Kam patří tyhle látky?

Anna: Ty patří do nejpočetnější skupiny, izochinolinových alkaloidů. Vznikají z aminokyseliny tyrosinu. A ano, z máku setého získáváme celou řadu pokladů i hrozeb.

Adam: Jako třeba morfin, ten úplně první objevený alkaloid.

Anna: Přesně. Morfin, pojmenovaný podle řeckého boha snů Morfea, je dodnes 'zlatým standardem' v léčbě opravdu silných bolestí, třeba u pacientů s rakovinou. Pak je tu kodein, který známe z léků na suchý kašel.

Adam: A taky papaverin. Ten zní podobně.

Anna: Ano, papaverin je taky z máku, ale působí úplně jinak. Neuvolňuje bolest, ale křeče. Používá se třeba při žlučníkových kolikách. A co je důležité – nepůsobí na centrální nervový systém, takže není návykový.

Adam: A co ten berberin? Ten zní exoticky.

Anna: Ten najdeme třeba v dřišťálu nebo vlaštovičníku. Je zajímavý tím, že je sytě žlutý. Dřív se s ním masivně barvila vlna a kůže. Dnes víme, že má i skvělé antibakteriální a protiplísňové účinky.

Adam: Od barev pojďme k psychedelii. Indolové alkaloidy, to zní jako něco, co ovlivňuje mysl.

Anna: A taky že ano! Jejich struktura je totiž podobná serotoninu, našemu 'hormonu štěstí'. Proto mají tak silné účinky na psychiku.

Adam: Takže sem patří třeba LSD?

Anna: LSD přímo ne, to je syntetické. Ale bylo odvozeno z námelových alkaloidů. Ty produkuje houba paličkovice nachová, která parazituje na žitě. Ve středověku způsobovala hromadné otravy zvané 'oheň svatého Antonína'. Lidé měli halucinace a kvůli stažení cév jim odumíraly končetiny.

Adam: To je hrůza. A co přírodní halucinogeny z této skupiny?

Anna: Třeba psilocybin z lysohlávek. To je ta látka, co způsobuje typické modrání hub po poškození. A pak jsou tu extrémně jedovaté látky jako strychnin z kulčiby. Je to jedna z nejhořčejších látek na světě a silný křečový jed. Často se objevuje v detektivkách Agathy Christie jako nástroj vraždy.

Adam: Takže pro příště, když budu číst detektivku, budu vědět, že vrah použil indolový alkaloid.

Anna: Přesně tak! Ale pojďme k něčemu příjemnějšímu. Co si dáš, když přijdeš do baru? Třeba gin s tonikem.

Adam: Jasně. A ta hořká chuť toniku, to je chinin, že?

Anna: Správně! Chinin patří mezi chinolinové alkaloidy a pochází z kůry chinovníku z Jižní Ameriky. Historicky to byl nejdůležitější lék proti malárii. Dnes ho najdeš v toniku, ale v přísně regulovaném množství. A má takovou zajímavou vlastnost – pod UV světlem fluoreskuje, tedy svítí.

Adam: Super. A co nejrozšířenější droga na světě, kofein?

Anna: Ten řadíme mezi purinové alkaloidy, někdy se jim říká 'nepravé', protože vznikají trochu jinak. Kofein je stimulant, který známe z kávy a čaje. Ale najdeš ho i v lécích proti bolesti, kde zrychluje jejich účinek. Patří sem i theobromin z kakaa a theofylin z čaje.

Adam: Takže moje ranní káva a večerní čokoláda jsou plné alkaloidů.

Anna: Přesně tak. Jsou všude kolem nás.

Adam: Zbývají nám ještě nějaké skupiny, které bychom měli zmínit?

Anna: Určitě. Existuje spousta dalších. Třeba diterpenové alkaloidy, kam patří akonitin z oměje. To je jeden z nejprudších a nejrychleji působících jedů vůbec. Pár gramů kořene oměje může být smrtelných.

Adam: Z toho mrazí. Co dál?

Anna: Pak máme steroidní alkaloidy, jako je solanin. Ten se tvoří v zelených částech brambor nebo v klíčcích. Proto je důležité nazelenalé brambory nejíst.

Adam: To mi říkala už babička! A měla pravdu.

Anna: Měla. A na závěr třeba tropolonové alkaloidy, jako kolchicin z ocúnu. Je zajímavý tím, že jeho dusík není v kruhu, proto mu říkáme protoalkaloid. Je taky velmi jedovatý, ale používá se k léčbě dny.

Adam: Páni. Je to neuvěřitelný svět. Od jedů, které zabíjely filozofy, přes látky, které inspirují umělce, až po léky, které zachraňují životy, a stimulanty, bez kterých si neumíme představit den.

Anna: Přesně tak. Alkaloidy jsou dokonalou ukázkou toho, jak tenká je v přírodě hranice mezi lékem, drogou a jedem. A jak moc záleží na tom, jak s těmito mocnými látkami zacházíme.

Adam: Anno, když mluvíš o tom, jak tenká je ta hranice... to mě přivádí k návykovým látkám. Co vlastně dělá látku „návykovou“? Co se děje v těle?

Anna: Skvělá otázka, Adame. Jsou tu tři klíčové pilíře. Zaprvé, potenciál vyvolat závislost. To je ta nesnesitelná touha po dalším užití, které se odborně říká craving. Prostě pocit, že to musíš mít.

Adam: Takové to bažení, které člověk zná třeba u čokolády, ale tisíckrát silnější, že?

Anna: Přesně tak. Zadruhé je to tolerance. Tělo si na látku zvyká a k dosažení stejného účinku potřebuješ stále vyšší dávky.

Adam: Takže jedno pivo časem nestačí a jedna káva ráno už taky neprobere.

Anna: Bingo. A třetí je abstinenční syndrom. Když látku vysadíš, tělo protestuje. A to buď fyzicky – třeba třesem, pocením, bolestmi – nebo psychicky, což může být úzkost, deprese, podrážděnost.

Adam: Rozumím. Takže craving, tolerance a absťák. To jsou ty tři signály. A existuje nějaký jednoduchý způsob, jak se v těch drogách vyznat? Jak se dělí?

Anna: Existuje hned několik způsobů, jak je třídit. Ten nejjednodušší je podle původu. Máme drogy přírodní, které se získají přímo z rostlin, jako marihuana nebo houbičky lysohlávky.

Adam: Bez nějaké složité chemie.

Anna: Přesně. Pak jsou polosyntetické, kde vezmeš přírodní látku a chemicky ji upravíš. Klasický příklad je heroin, který vzniká úpravou morfinu z opia.

Adam: A poslední budou asi ty kompletně umělé, že?

Anna: Jistě. To jsou syntetické drogy, uvařené v laboratoři. Třeba pervitin, LSD nebo extáze. Ale patří sem i takové věci jako lepidla nebo rozpouštědla.

Adam: Často se taky mluví o měkkých a tvrdých drogách. Je to dělení, které dává smysl?

Anna: Ano, to je dělení podle rizika vzniku závislosti. Měkké drogy, jako konopí nebo kofein, mají nižší riziko fyzické závislosti. Ale pozor, psychická závislost může být i tak velmi silná.

Adam: A tvrdé drogy jsou ten zbytek s vysokým rizikem… heroin, pervitin…

Anna: A taky alkohol. Na ten se často zapomíná, ale patří mezi nejtvrdší drogy. Riziko vzniku silné fyzické závislosti a vážného poškození zdraví je u nich obrovské.

Adam: Dobře. Takže máme dělení podle původu a podle rizika. Existuje ještě nějaké další, třeba z pohledu lékařů?

Anna: Ano, a to je to nejdůležitější a nejpoužívanější odborné dělení. Je to podle účinku na organismus. V podstatě jde o to, jestli droga tvůj mozek zrychlí, zpomalí, nebo mu úplně změní vnímání reality.

Adam: Zrychlí, zpomalí, nebo změní... To zní jako pedály v autě. Plyn, brzda a nějaké kouzelné tlačítko.

Anna: To je skvělá analogie! Přesně tak. Máme stimulační látky – to je ten plyn. Pak tlumivé látky – to je brzda. A nakonec halucinogeny, které tě vezmou na úplně jinou cestu.

Adam: A kam bys zařadila třeba marihuanu?

Anna: Konopné drogy jsou taková specifická skupina. V malých dávkách působí spíš tlumivě a euforicky, ale ve velkých můžou mít i halucinogenní účinky. Jsou tak trochu na pomezí.

Adam: Pojďme se podívat na tu brzdu. Tlumivé látky. Co přesně dělají?

Anna: Jak název napovídá, tlumí a zpomalují činnost centrální nervové soustavy. Patří sem alkohol, opioidy jako heroin nebo morfin, a taky léky na uklidnění, třeba benzodiazepiny jako Lexaurin nebo Xanax.

Adam: Takže navozují klid, spánek, tlumí bolest...

Anna: Přesně. Člověk zažívá pocit uvolnění, někdy až euforického „vypnutí“. Fyzicky se to projeví snížením tepu, zpomalením dechu a zhoršenou motorikou. Typická opilecká mluva a chůze.

Adam: A co je na nich nejnebezpečnější?

Anna: Ve vyšších dávkách můžou vést k bezvědomí a smrti kvůli zástavě dechu. Tělo se prostě zpomalí tak moc, až se zastaví. A je tu jeden zajímavý znak, hlavně u opioidů…

Adam: Povídej…

Anna: Jmenuje se to mióza. Jde o extrémní zúžení zorniček. Jsou maličké jako špendlíkové hlavičky a vůbec nereagují na světlo. Je to jeden z nejspolehlivějších znaků intoxikace opioidy.

Adam: Dobře, a teď ten plyn. Stimulační látky. Ty dělají pravý opak, že?

Anna: Přesně tak. Šlápnou na plyn a donutí tělo využít všechny energetické zásoby. Zvyšují aktivitu, potlačují únavu a hlad. Patří sem legální látky jako kofein a nikotin, ale i nelegální jako kokain nebo pervitin.

Adam: Člověk se cítí plný energie, nepřemožitelný, sebevědomý…

Anna: Ano, euforie, upovídanost, zrychlené myšlení. Fyzicky se to projeví zrychleným tepem, vysokým tlakem a na rozdíl od opioidů rozšířenými zornicemi, čemuž říkáme mydriáza. Taky potlačují chuť k jídlu a spánku.

Adam: Slyšel jsem takový historický fakt, že pervitin hráál roli ve druhé světové válce. Je to pravda?

Anna: Je. Pod názvem Pervitin ho masivně využívali němečtí vojáci, hlavně piloti a tankisté, aby vydrželi v boji dny bez spánku. Problém byl, že po odeznění účinků přicházelo totální psychické a fyzické zhroucení.

Adam: A teď to kouzelné tlačítko. Halucinogeny. Ty nezrychlují ani nezpomalují, ale mění vnímání?

Anna: Přesně. Odborně se jim říká psychedelika. Zásadně mění vnímání reality, myšlení a emoce. Uživatel může vidět barvy a tvary, které neexistují, nebo zažít synestezii – třeba „slyšet barvy“ nebo „vidět zvuky“.

Adam: To zní… divoce. Co sem patří?

Anna: Z přírodních třeba psilocybin z lysohlávek nebo meskalin z kaktusů. Ze syntetických je nejznámější LSD. Většina z nich působí na serotoninový systém v mozku.

Adam: Je u nich taky riziko závislosti?

Anna: Fyzická závislost je u nich téměř nulová, ale jsou extrémně rizikové pro psychiku. Může nastat takzvaný „bad trip“, což je stav extrémní paniky a paranoie, který může trvat hodiny a vést k sebepoškození.

Adam: Takže žádná legrace. V Simpsonech často ukazují, jak někdo olizuje žáby, aby měl halucinace. Je na tom něco pravdy?

Anna: No, ano i ne. Některé ropuchy opravdu produkují sekret s halucinogenem. Ale ten sekret obsahuje i látky toxické pro srdce. Takže olizování žáby je spíš rychlá cesta k otravě a srdeční zástavě než k osvícení.

Adam: Tak to si nechám ujít. Zbývají nám ještě konopné drogy a léky. Jak je to s nimi?

Anna: Konopí je specifické. Nejznámější je marihuana, tedy sušené květy, a hašiš, což je lisovaná pryskyřice s mnohem vyšší koncentrací účinné látky THC. Využívá se i v medicíně, třeba k léčbě příznaků roztroušené sklerózy nebo chronické bolesti.

Adam: A co ty léky? Mluvila jsi o benzodiazepinech. To jsou léky na předpis, ne?

Anna: Ano, ale jsou velmi často zneužívané. Hlavně léky na uklidnění a na spaní, jako Xanax nebo Stilnox, a taky silné léky na bolest ze skupiny opioidů, jako Tramal. Jejich riziko je v tom, že závislost na nich vzniká extrémně rychle a abstinenční příznaky můžou být i život ohrožující.

Adam: Páni. Takže od plynu přes brzdu až po úplně jinou realitu. Každá skupina látek funguje úplně jinak. Je fascinující a zároveň děsivé, jak moc dokážou ovlivnit náš mozek.

Anna: A to nás plynule přivádí k toxikologii, tedy vědě o jedech. A jako skvělý příklad si můžeme vzít třeba nikotin.

Adam: Nikotin? Ten z cigaret? Ten přece není tak nebezpečný, ne? Kouří ho miliony lidí.

Anna: V tom je ten paradox. V malých dávkách stimuluje, ale ve větších je to neuvěřitelně silný jed.

Adam: Dobře, tak jak silný? Co přesně udělá s tělem, když se někdo otráví?

Anna: Specificky otevírá sodíkové kanály v membránách nervových a svalových buněk. Představ si to, jako bys nechal otevřené všechny dveře a okna během bouřky.

Adam: Totální chaos a zkrat. Rozumím.

Anna: Přesně! Tenhle nekontrolovaný tok iontů způsobí okamžité poruchy srdečního rytmu a ochrnutí. První příznak je brnění v ústech, pak necitlivost a nakonec smrtelná arytmie.

Adam: A kolik je smrtelná dávka? Jsme vůbec blízko s cigaretami?

Anna: U dospělého se odhaduje na 30 až 60 miligramů. Pro srovnání, jedna cigareta má sice až 14 mg, ale tělo vstřebá jen 1 až 2 mg.

Adam: Uf, tak to je velký rozdíl. Takže to bylo naše dnešní téma. Děkujeme, Anno, že jsi nám to všechno tak skvěle vysvětlila.

Anna: Já děkuji za pozvání, Adame. Doufám, že jsme posluchačům pomohli.

Adam: Tak zase příště u Studyfi Podcastu! Ahoj!

Anna: Na shledanou.