Podcast na Akcidenční tiskoviny: Tvorba a design

Kapitoly

Co je to akcidence?

Pět hlavních skupin

Od nápadu k tisku

Zlatá pravidla designu

Od náčrtu k tisku

Konkrétní příklady tiskovin

Závěrečné shrnutí

Přepis

Klára: ...takže i obyčejná vizitka nebo pozvánka na oslavu je vlastně odborně „akcidenční tiskovina“? To zní hrozně složitě!

Tomáš: Zní, ale není. Přesně tak! Jsou to v podstatě všechny ty příležitostné tisky, které používáme v běžném životě. Posloucháte Studyfi Podcast.

Klára: Dobře, takže co je odlišuje třeba od novin nebo knih?

Tomáš: Skvělá otázka. Noviny jsou periodické, vychází pravidelně. Knihy jsou neperiodické. Ale akcidence? Ty jsou totálně různorodé a jednorázové. Vytvoříš je pro jednu konkrétní událost nebo účel.

Klára: A na to se dneska používá hlavně co? Počítač, předpokládám.

Tomáš: Jasně. Na vektorovou grafiku, třeba loga, je králem Adobe Illustrator. Na fotky zase Adobe Photoshop. A celé se to pak spojí s textem v Adobe InDesignu.

Klára: Super. A jak se tyhle tiskoviny dělí? Existují nějaké kategorie?

Tomáš: Určitě. Máme pět hlavních skupin. Zaprvé osobní – ty jsou pro rodinu a přátele. Jako svatební oznámení, novoročenky nebo třeba parte.

Klára: Jasně, to dává smysl. A co dál?

Tomáš: Pak jsou společenské. Ty už jsou víc oficiální. Pozvánky na firemní akce, diplomy, jídelní lístky v restauraci…

Klára: Aha! Takže až si příště budu objednávat, můžu říct, že studuju jejich akcidenční tiskovinu.

Tomáš: Přesně tak! Třetí skupinou jsou náborové a propagační. To je reklama v celé své kráse – letáky, plakáty, billboardy, katalogy.

Klára: Chápu. Čtvrtá musí být nějaká pracovní, že?

Tomáš: Trefa. Říkáme jim hospodářsko-administrativní. To jsou faktury, objednávky, firemní dopisní papíry a obálky. A poslední, pátá skupina, jsou umělecké.

Klára: Umělecké? Jako třeba...?

Tomáš: Třeba ex libris, což jsou takové ozdobné štítky do knih. Ale patří sem i ceniny – poštovní známky, bankovky, losy nebo dokonce stravenky.

Klára: Dobře, to máme kategorie. Ale jak taková vizitka nebo pozvánka vlastně vzniká? Jaký je postup?

Tomáš: Všechno začíná rukopisem, což je prostě textová předloha, a zadáním. Musíš vědět formát, barvy, jaký papír se použije.

Klára: Takže nejdřív mám text a pak řeším, jak to bude vypadat?

Tomáš: Přesně. Uděláš si několik rychlých náčrtků. Zkoušíš, jaký typ písma se hodí, kam umístit hlavní nadpis, jestli přidat obrázek.

Klára: A z těch si pak vyberu ten nejlepší.

Tomáš: Jo. A z toho nejlepšího náčrtku se pak udělá finální návrh. Ten už je úplně přesný – jak bude tiskovina vypadat po vytištění. A podle něj se to pak vytvoří v programu.

Klára: Zmínil jsi umístění nadpisu. Existují na to nějaká pravidla?

Tomáš: Rozhodně. Dvě nejdůležitější věci jsou optický střed a zlatý řez. Zní to jako z nějakého dobrodružného filmu, co?

Klára: To jo! Co je ten optický střed?

Tomáš: Je to místo, kam se na stránce podíváš jako první. Není to přesně v geometrickém středu, ale trochu výš. Tam patří to nejdůležitější sdělení.

Klára: Aha! A zlatý řez?

Tomáš: To je prastaré kompoziční pravidlo, které zjednodušeně říká, jak na ploše rozmístit prvky, aby to lahodilo oku. Je to taková sázka na jistotu pro dobrou kompozici.

Klára: Super, takže s těmito pravidly bude moje příští pozvánka vypadat profesionálně. Díky, Tomáši!

Tomáš: Není zač. A to jsme teprve na začátku.

Klára: Takže co je dalším krokem? Když už vím, kam co umístit, jak to celé připravím pro tisk?

Tomáš: Skvělá otázka. Nejdřív je potřeba si definovat takzvaný sazební obrazec. To je v podstatě neviditelná ohrádka na stránce, přes kterou nesmí přetéct žádný text ani důležitá grafika.

Klára: Aha, takže taková bezpečná zóna, aby se nic neořízlo? Chápu.

Tomáš: Přesně. A od toho se odvíjí náčrt – jen rychlá skica, kde co bude. Teprve potom následuje layout, což je už finální, přesné propracování toho náčrtu.

Klára: Od hrubého nápadu k finálnímu vzhledu. To zní logicky!

Tomáš: Přesně tak. A pro menší věci jako pozvánky se většinou používá digitální tisk. Je rychlý a efektivní pro malé náklady.

Klára: Super. Pojďme se podívat na konkrétní příklady. Co třeba taková klasika – vizitka?

Tomáš: U vizitek je standardní formát 90 na 50 milimetrů. Nejdůležitější je jméno, které by mělo mít tak 10 až 12 bodů. A pozor na jednu častou chybu!

Klára: Sem s ní!

Tomáš: Nikdy nepiš jméno malými písmeny a příjmení velkými. Vypadá to, jako bys na toho člověka křičela jenom jeho příjmením.

Klára: To dává smysl! Takže buď „Jméno Příjmení“, nebo „JMÉNO PŘÍJMENÍ“.

Tomáš: Přesně. A podobný princip platí i jinde. U svatebního oznámení jsou největší jména snoubenců, přičemž jméno nevěsty se sází jako první.

Klára: A u pozvánky? Tam je asi nejdůležitější název akce, že?

Tomáš: Jistě. Pořadatel, název akce a hlavní informace musí být nejvýraznější. Kdy, kde a za kolik už může být menším písmem.

Klára: Páni, to bylo skvělé. Takže abychom to shrnuli: začneme s dobrým náčrtem, držíme se sazebního obrazce a u každé tiskoviny přemýšlíme, co je ta nejdůležitější informace, a tu zvýrazníme.

Tomáš: Naprosto přesně. Je to vlastně taková skládačka, kde každý kousek má své místo a svou důležitost. A s těmito tipy už ji zvládne složit každý.

Klára: Skvělé! Mockrát ti děkuji, Tomáši, za všechny dnešní rady. A děkujeme i vám, našim posluchačům, že jste byli s námi.

Tomáš: Mějte se fajn a tvořte hezké věci! U dalšího dílu Studyfi Podcastu na slyšenou.