Podcast na Abstraktní umění: Historie a směry

Kapitoly

Co je to abstrakce?

Geometrie versus pocity

Akce, kapky a iluze

Hvězdy abstrakce

Další velká jména

Závěr

Přepis

Filip: Spousta lidí si myslí, že abstraktní umění jsou jen náhodné čmáranice, které by zvládlo i pětileté dítě.

Adéla: To je běžná představa. Ale ve skutečnosti je to jeden z nejpromyšlenějších uměleckých směrů vůbec. Každá čára a barva má svůj hluboký význam.

Filip: Vážně? Takže to není jen... cákání barvy na plátno?

Adéla: Přesně naopak. A právě o tom si dneska budeme povídat. Tohle je Studyfi Podcast.

Filip: Dobře, Adélo, vezmi nás úplně od začátku. Co to slovo „abstrakce“ vlastně znamená?

Adéla: Pochází z latiny a znamená „odtáhnout“ nebo „oddělit“. Abstraktní umění se tedy snaží oddělit umění od zobrazování reálného světa.

Filip: Takže žádné krajinky nebo portréty.

Adéla: Přesně tak. Místo toho se soustředí na barvy, tvary a linie, které mají v divákovi vyvolat pocity a myšlenky. Vzniklo to kolem roku 1910, ještě před první světovou válkou.

Filip: Jak se v tom ale vyznat? Vypadá to, že je spousta různých druhů abstrakce.

Adéla: To rozhodně je. Můžeme si to zjednodušit na dva hlavní proudy. Ten první je geometrická abstrakce. Tady je králem Piet Mondrian a jeho neoplasticismus.

Filip: To jsou ty obrazy se čtverci, základními barvami a černými linkami, že?

Adéla: Ano, hledal dokonalou harmonii a rovnováhu. Na druhé straně pak máme směry jako orfismus, který založil náš František Kupka. Ten se snažil malbou napodobit hudbu a poezii.

Filip: Takže jeden směr je o řádu a druhý spíš o emocích?

Adéla: Dá se to tak říct. A pak přišel Kazimir Malevič se suprematismem a svým slavným Černým čtvercem.

Filip: Počkat, to je ten obraz, co je na něm jen… černý čtverec?

Adéla: Přesně ten. Malevič tvrdil, že v něm je obsaženo všechno, co se dá namalovat. Absolutní umění, očištěné od reality.

Filip: Po druhé světové válce se to ale asi zase posunulo, že?

Adéla: Ano, hlavně ve Francii a USA. Vznikl třeba tachismus, kde se barva nanášela přímo z tuby. Nebo informel, což je takový evropský abstraktní expresionismus.

Filip: A co ten slavný Jackson Pollock? Ten s tím kapáním barvy?

Adéla: To je přesně ono! Jeho technice se říká „dripping“. Rozložil obrovské plátno na zem a nechal na něj barvu kapat a stékat. Je to takzvané akční malířství.

Filip: A proto se jeho obrazy jmenují Číslo 1, Číslo 5 a tak dál? Už neměl energii na vymýšlení názvů?

Adéla: Možná! Nebo chtěl, aby se divák soustředil jen na ten obraz samotný, bez jakékoliv nápovědy v názvu.

Filip: To dává smysl. A slyšel jsem ještě o Op-Artu.

Adéla: Op-Art je zkratka pro optické umění. Využívá geometrii a černobílé kontrasty, aby v nás vyvolal iluzi pohybu. Nejslavnější je Victor Vasarely.

Filip: Zmínili jsme už pár jmen. Kdo další patří mezi naprosté ikony?

Adéla: Určitě Vassily Kandinsky, ruský umělec, který je považován za jednoho z úplně prvních průkopníků abstrakce. Jeho Kompozice jsou plné barev a energie.

Filip: A co třeba Mark Rothko?

Adéla: Výborný příklad! Americký malíř, který proslul obrovskými plátny s velkými, barevnými, jakoby rozostřenými obdélníky. Jeho cílem bylo diváka naprosto pohltit barvou a emocemi.

Filip: Takže od Mondrianových ostrých čar až po Rothkovy rozmazané plochy... abstrakce je vlastně neuvěřitelně pestrá.

Adéla: Přesně tak. A to je na ní to nejlepší. Nutí nás přemýšlet o umění úplně jinak. A právě proto je tak důležitá.

Filip: A kdo další v moderním umění posunul hranice, podobně jako Rothko?

Adéla: Třeba Hans Hartung se svou spontánní gestickou malbou. Nebo Willem de Kooning a jeho akční malba, která propojila figuru a abstrakci.

Filip: Akční malba? To zní, jako by malíř s plátnem spíš bojoval.

Adéla: Trochu jo! Ale pak tu máme úplný opak. Třeba Victora Vasarelyho.

Filip: To je ten op-art, že? Optické iluze, které hýbou očima?

Adéla: Přesně! Jeho obrazy si s vaším zrakem doslova hrají. A zmínit musíme i Barnetta Newmana nebo Paula Kleeho.

Filip: A co někdo, kdo tvoří i dnes? Žije ještě některý z těch velikánů?

Adéla: Rozhodně. Třeba Gerhard Richter. Je to asi nejvýznamnější žijící německý umělec. Jeho záběr sahá od abstrakce až po fotorealistickou malbu.

Filip: Skvělé. Od ostrých čar po rozmazané plochy a optické iluze. Díky moc za tenhle přehled, Adélo.

Adéla: Rádo se stalo! Je to svět, který stojí za to objevovat.

Filip: S tím naprosto souhlasím. Tak zase příště u Studyfi Podcastu. Na slyšenou!