TL;DR: Hygienické postupy ve zdravotnictví - Stručný přehled

Bezpečnost pacientů a zdravotnického personálu ve zdravotnických zařízeních je prioritou. Klíčové jsou přísné hygienické postupy, které zahrnují prevenci nozokomiálních nákaz, správnou hygienu rukou, důkladnou desinfekci, sterilizaci nástrojů a dodržování hygienických standardů při péči o pacienta a úklidu. Tato komplexní opatření jsou nezbytná pro snížení rizika šíření infekcí a zajištění kvalitní péče.

Hygienické postupy ve zdravotnických zařízeních: Klíč k bezpečí pacientů a personálu

Vážené studentky, vážení studenti, vítejte u komplexního rozboru hygienických postupů ve zdravotnických zařízeních, což je téma naprosto zásadní pro každého budoucího i stávajícího zdravotníka. Cílem tohoto článku je poskytnout vám ucelený přehled a shrnutí klíčových informací, které jsou nezbytné pro vaši studijní přípravu, ať už na zkoušku, maturitu nebo pro pochopení praktického uplatnění ve vaší budoucí profesi. Pochopení a striktní dodržování hygienických postupů ve zdravotnických zařízeních je základem pro prevenci šíření infekcí a zajištění bezpečné a efektivní péče o pacienty.

Hygienické Požadavky ve Zdravotnických Zařízeních: Základní pilíře bezpečnosti

Dodržování hygienických pravidel ve zdravotnických a sociálních zařízeních je klíčové pro ochranu zdraví pacientů a personálu. Tato opatření, často daná právními předpisy, snižují riziko šíření nemocničních nákaz, zkracují dobu léčení a snižují náklady na zdravotní péči. Týká se to lůžkových i ambulantních zařízení.

Nozokomiální Nákazy: Co to jsou a proč jsou nebezpečné

Nozokomiální nákaza (též nemocniční infekce) je vnitřního (endogenního) nebo vnějšího (exogenního) původu. Vzniká v příčinné souvislosti s pobytem nebo výkony ve zdravotnickém či sociálním zařízení během inkubační doby. Pro klasifikaci je rozhodující místo a čas přenosu nákazy na pacienta, nikoli kdy a kde se příznaky projeví.

Podle Göpfertové (2005) postihují nozokomiální nákazy 5–10 % pacientů, tedy každého 10.–20. pacienta. Zhoršují základní onemocnění a mohou vést k trvalým následkům nebo úmrtí. Mají také značné ekonomické důsledky kvůli prodloužené léčbě a hospitalizaci. Hromadný výskyt poškozuje pověst zařízení.

Onemocnění vznikající u zdravotnických pracovníků v souvislosti s poskytováním péče se za nozokomiální nákazy nepovažují – patří do skupiny profesionálních onemocnění.

Historický kontext a průkopníci prevence

První moderní a efektivní přístupy v prevenci nemocničních nákaz se začaly používat až od 19. století. Mezi klíčové postavy patří:

• Ignaz Philipp Semmelweis (1841–1850): Ve vídeňské všeobecné nemocnici snížil mortalitu rodiček o 35 % zavedením mytí a desinfekce rukou v chlorovém roztoku, vycházeje z hypotézy přenosu "látkami" z pitevny. Ignaz Philipp Semmelweis
• Florence Nightingalová (1853–1856): Během Krymské války zavedla v polních lazaretech jednoduchá hygienická opatření zaměřená na péči o prostředí, stravu a obvazy, čímž přispěla ke snížení úmrtnosti zraněných a nemocných britských vojáků ze 42 % na pouhá 2 %. Florence Nightingalová
• Louis Pasteur (druhá polovina 19. století): Svými pracemi o mikroorganismech položil vědecké základy prevence vzniku a šíření nemocničních nákaz.
• Joseph Lister (1867): Zavedl metodu aktivního hubení choroboplodných zárodků přímo v ráně – aplikoval obklady s fenolem a proplachoval rány touto chemikálií.
• Ernst von Bergmann (konec 19. století): Zavedl pravidlo, že do rány lze zasahovat pouze sterilními nástroji a přikládat na ně jen sterilní obvazy.
• William Stewart Halsted (1896): Jako první použil gumové rukavice při ošetřování nemocných.

Zdroje a šíření nákaz

Nezbytným předpokladem pro šíření nákazy je existence původců nákazy. Samotný proces šíření má tři základní články:

• zdroj nákazy;
• cesta přenosu;
• vnímavý jedinec.

Přenos se často uskutečňuje při nejrůznějších invazivních léčebných a diagnostických výkonech, například při kanylacích centrálních či periferních cév, katetrizacích močového měchýře, intubovaných pacientů nebo injekčních aplikacích léků. V podstatě ve všech případech, kdy dochází k porušení normální fyziologické bariéry organismu a vzniká riziko instrumentálního zavlečení původce nozokomiální nákazy.

Vnímavými jedinci jsou v nemocničním prostředí osoby oslabené základním onemocněním, které vede k hypoxii tkání, poruchám látkové výměny nebo poruchám imunity. Ohroženi jsou dále nedonošení novorozenci, novorozenci s nízkou porodní hmotností, senioři a obézní dospělí pacienti.

Zdrojem exogenní nemocniční nákazy může být:

• pacient se zjevným onemocněním;
• pacient – přenašeč bez zjevných příznaků onemocnění;
• lékař, sestra nebo jiný člen zdravotnického týmu;
• návštěvník;
• technická zařízení v nemocnici (např. klimatizační jednotky s legionelami, zásobníky na vodu kontaminované listeriemi).

Zdrojem endogenní nemocniční nákazy je pacient sám. Může se jím stát v případě oslabení imunity, kdy se jako původci uplatní vlastní mikroorganismy v těle běžně přítomné, nebo v případě, kdy jsou tyto mikroorganismy v důsledku zdravotnického zákroku zavlečeny do jiných orgánů a tkání (např. uroinfekce po katetrizaci močového měchýře).

Hlavní původci a rizikové faktory nozokomiálních nákaz

Tabulka shrnuje hlavní původce a rizikové faktory nozokomiálních nákaz podle Göpfertové (2005):

• Infekce ran: Stafylococcus aureus, gramnegativní tyčinky, anaeroby. Rizikové faktory: nosičství stafylokoků, délka předoperační hospitalizace, trvání operace, drenáž rány, primární kontaminace rány, neadekvátní profylaxe, obezita, věk.
• Infekce močových cest: Gramnegativní tyčinky, enterokoky, pseudomonády, proteové. Rizikové faktory: katetrizace (80–100 %), intestinální kolonizace potenciálními patogeny.
• Infekce krevního řečiště: Koaguláza-negativní stafylokoky, Stafylococcus aureus, enterokoky. Rizikové faktory: převody krve a krevních derivátů, vaskulární katetrizace, hemodialýza, početné i.v. aplikace léků.
• Pneumonie: Stafylococcus aureus, gramnegativní tyčinky, anaeroby, pseudomonády, legionely. Rizikové faktory: reintubace, respirační selhání, mechanická ventilace, bilaterální plicní onemocnění, neadekvátní antibiotická léčba.

Prevence nozokomiálních nákaz

Prevence nozokomiálních nákaz zahrnuje soubor opatření, která jsou uvedena v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a ve vyhlášce č. 306/2012 Sb., o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče.

Způsob hlášení nemocničních nákaz

Hlášení hromadného výskytu nemocniční nákazy a nákazy, která vedla k těžkému poškození zdraví nebo k úmrtí, se podává bezodkladně (zpravidla telefonicky, faxem nebo elektronickou poštou) místně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví (hygienická stanice kraje nebo Hl. města Prahy).

Hlášení nemocničních nákaz podléhá:

• Těžké poškození zdraví: pokud u fyzické osoby v důsledku nemocniční nákazy došlo alespoň k jedné z následujících situací: reoperace, rehospitalizace, přeložení na jiné pracoviště akutní lůžkové péče intenzivní, zahájení intenzivní volumoterapie, antibiotické terapie nebo oběhové podpory.
• Hromadný výskyt: výskyt více než jedné nemocniční nákazy v počtu podle závažnosti infekce, které spolu časově a místně při pobytu ve zdravotnickém zařízení souvisí a jsou vyvolány stejným infekčním agens nebo se vyskytují podobné klinické symptomy.
• Nákaza vedoucí k úmrtí pacienta: pokud v době úmrtí probíhal závažný infekční proces, pro který byla zahájena intenzivní antibiotická terapie, volumoterapie nebo podpora oběhových funkcí.

Hygienické požadavky na provoz: Konkrétní pravidla pro zdravotnická zařízení

Pro ošetřování fyzických osob ve zdravotnických zařízeních a v ústavech sociální péče platí následující pravidla, která tvoří charakteristiku hygienických postupů ve zdravotnických zařízeních a jejich denní provoz.

Osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP)

• Oděv a obuv fyzických osob: Ukládají se v centrální šatně, do skříní v pokojích nebo do skříní v prostorách k tomu určených (s výjimkou pracovišť akutní lůžkové péče intenzivní).
• Zdravotničtí pracovníci: Musí nosit čisté OOPP vyčleněné pouze pro vlastní oddělení. Vyčleněnou pracovní obuv lze použít i pro další pracoviště obdobného charakteru. Při práci na jiném pracovišti používají jen OOPP tohoto pracoviště. Zdravotnický pracovník nesmí v OOPP opustit areál poskytovatele zdravotních služeb. U poskytovatelů ambulantní péče používají vhodné OOPP s přihlédnutím k charakteru činnosti.

Hygiena rukou a úprava nehtů

• Na pracovištích, kde je prováděna chirurgická nebo hygienická desinfekce rukou, nesmí zdravotničtí pracovníci nosit na rukou žádné šperky. V operačních provozech nesmí nosit na rukou hodinky.
• Úprava nehtů: Přirozené nehty musí být upravené, krátké, čisté. Úprava nehtů nesmí ohrožovat zdravotní stav pacienta (zejména s ohledem na možné šíření nemocničních nákaz) a nesmí bránit poskytování zdravotní péče v plném rozsahu.

Zacházení se sterilním a kontaminovaným materiálem

• Operační výkony: Zdravotničtí pracovníci musí používat sterilní ochranný oděv a sterilní rukavice, masku, čepici (musí zakrývat vlasy, vousy, bradu, nos a ústa), obuv vyčleněnou pouze pro dané pracoviště. Na operačních sálech nesmí být používány a volně ukládány šperky, hodinky a jiné osobní předměty; mobilní telefony lze používat pouze ve vyhrazených prostorech operačních sálů.
• Ostatní výkony s porušením integrity kůže/sliznice: Ochranné pomůcky se volí ve vztahu k výkonu, zátěži a riziku pro pacienta. Musí být individualizovány pro každou osobu a odkládány ihned po výkonu.
• Umývání a desinfekce rukou: K vyšetřování a léčení mohou zdravotníci přistupovat až po umytí rukou. Hygienickou desinfekci rukou musí provést vždy po kontaktu s infekčním materiálem, po každém jednotlivém zdravotnickém výkonu, před ošetřením pacienta, po manipulaci s biologickým materiálem a kontaminovanými předměty (včetně použitého prádla a nebezpečného odpadu), před každým parenterálním výkonem a při uplatňování bariérového ošetřovacího režimu. K utírání rukou se používá jednorázový materiál z krytých zásobníků.
• Bariérová ošetřovací technika: Musí být používána na všech pracovištích, včetně překladu a převozu pacientů a při výkonech na společných vyšetřovacích a léčebných pracovištích. Musí být používány pouze dekontaminované pomůcky. Pracovní plochy se vyčleňují podle charakteru činnosti.
• Multirezistentní mikroorganismy: Zjištění infekce nebo kolonizace se vyznačí ve zdravotnické dokumentaci pacienta a do propouštěcí zprávy. Kolonizace není důvodem k odmítnutí hospitalizace.
• Parenterální zákroky: Včetně drenáže ran a tělních dutin, zavádění močových katetrů – zdravotníci musí používat pouze sterilní zdravotnické prostředky a dodržovat zásady asepsie. Při výměně sběrných vaků uzavřený systém odvodu a sběru tekutin se zabezpečením před zpětným tokem.
• Endoskopy a optické přístroje: U endoskopů a jiných optických přístrojů zaváděných do sterilních tělních dutin musí být zajištěn minimálně vyšší stupeň desinfekce. Pro digestivní flexibilní a rigidní endoskopy (kromě operačních) a laryngoskopy musí být zajištěna dvoustupňová desinfekce.
• Injekce: Pro každého pacienta je nutno používat vždy samostatnou sterilní jehlu a sterilní stříkačku. U inzulinových per se postupuje podle návodu výrobce.
• Stomatologické soupravy: Ošetřování i další přístrojové techniky se provádí vždy podle návodu výrobce.
• Sterilní tekutiny: Při vyšetřování sterilních tělních dutin se musí používat sterilní tekutiny, pokud je indikováno jejich použití.
• Podávky pro manipulaci se sterilním materiálem: Ukládají se v konzervačním nebo desinfekčním roztoku k tomu účelu určeném a vyměňují maximálně do 24 hodin.
• Opakovaně používané zdravotnické prostředky: Desinfikují se, čistí a sterilizují podle návodu výrobce. Jednorázové pomůcky se nesmí opakovaně používat ani po jejich sterilizaci.
• Použité nástroje a pomůcky kontaminované biologickým materiálem: Zdravotničtí pracovníci nesmí ručně čistit bez předchozí dekontaminace desinfekčními přípravky s virucidním účinkem.
• Jednorázové stříkačky a jehly: Likvidují se bez ručního oddělování. K oddělení jehly od stříkačky může sloužit pouze speciální pomůcka nebo přístroj. Vracení krytů na použité jehly je nepřípustné (s výjimkou inzulinových per).

Příjem a ošetřování pacientů

• Provozní řád: Stanovuje hygienické požadavky na příjem a ošetřování fyzických osob v lůžkové, jednodenní i ambulantní péči, vždy s přihlédnutím k charakteru a rozsahu činnosti.
• Anamnestické údaje: Přijímající lékař zaznamenává anamnestické údaje důležité pro možný vznik nemocniční nákazy, včetně zjištěné cestovní a epidemiologické anamnézy. U dětí se zjišťuje prodělaná infekční onemocnění a očkování.
• Vyšetření na syfilis: Provádí se klinické a sérologické vyšetření s použitím jedné nespecifické a jedné specifické reakce u všech těhotných žen (3. a 7. měsíc), pupečníkové krve každého novorozence, každé ženy před interrupcí, všech osob ve věku 15 až 65 let přijímaných k první hospitalizaci na venerologické oddělení, a osob 15-65 let přijímaných na jiná oddělení, pokud to lékař považuje za odůvodněné.
• Drogově závislé osoby: Při příjmu k detoxikaci se provede vyšetření základních markerů virových hepatitid.
• Podezření na infekční onemocnění: Pokud je přijetí nezbytné, provedou se izolační a bariérová opatření, popřípadě lékař zajistí přeložení na příslušné oddělení. Obdobná povinnost platí i pro praktické a odborné lékaře v ambulantních zařízeních.
• Umístění pacientů: Fyzické osoby se umisťují především podle zdravotního stavu a rozsahu péče, s přihlédnutím k epidemiologickým hlediskům (riziko přenosu infekce, kolonizace multirezistentními mikroorganismy, nosičství patogenních mikroorganismů nebo pobyt v ohnisku nákazy).
• Dohled nad osobní hygienou: U osob v péči lůžkové péče a ústavů sociální péče musí být zajištěn dohled. Před výkony a operacemi i po nich musí být zajištěna řádná hygienická očista.
• Pobyt a pohyb osob: Musí být zabezpečen i z protiepidemického hlediska, odděleným umístěním fyzických osob podle rizika vzniku, popřípadě přenosu infekčního onemocnění.
• Návštěvy: Musí být řízeny s ohledem na provoz, zaměření pracoviště a stav pacienta v době, kterou určí lékař. Návštěvy používají ochranný oděv při vstupu na pracoviště akutní lůžkové péče intenzivní. Na pracovištích akutní lůžkové péče intenzivní a operačních oborů se neumisťují žádné květiny a jiné rostliny.

Manipulace s prádlem

• Smluvní dohoda: Mezi poskytovatelem zdravotních služeb a prádelnou se smluvně dohodne systém třídění a značení obalů podle obsahu (např. barevně, číselně) a dokumentuje se postup definující množství, termíny a způsob předávání prádla.
• Třídění prádla: Třídí se v místě použití a nepočítá se. Před uložením do obalů na odděleních se prádlo neroztrépává. Odkládá se do pytlů podle stupně znečištění, druhu prádla a zbarvení.
• Obaly na použité prádlo: Musí zabraňovat kontaminaci okolí nečistotami z prádla. Používají se obaly vhodné k praní, omyvatelné a desinfikovatelné, nebo na 1 použití. Použité prádlo v obalech se skladuje ve vyčleněném větratelném prostoru. V místnostech pro skladování použitého prádla jsou podlaha a stěny do výše 150 cm omyvatelné a desinfikovatelné.
• Personál manipulující s prádlem: Používá ochranný oděv, rukavice a ústenku a dodržuje zásady hygieny. Při manipulaci s prádlem u lůžka pacienta se používají pouze základní ochranné pomůcky, a to ochranný oděv a rukavice. Po skončení práce provede hygienickou desinfekci rukou.
• Prádlo kontaminované tělními parazity: Ošetří se vhodným insekticidem a po 24 hodinách se předá do prádelny. K ošetření je možné použít desinfekční komoru.
• Transport použitého prádla: Odváží se do prádelny v kontejnerech nebo vozech s uzavřeným ložným prostorem. Vnitřní povrch kontejneru/vozu je snadno omyvatelný, čistí a desinfikuje se vždy po dopravě použitého prádla a vždy před použitím pro jiný účel.
• Čisté prádlo: Při přepravě se chrání před znečištěním a druhotnou kontaminací vhodným obalem (pratelné nebo jednorázové). Přepravuje se v přepravních kovových vozících nebo klecových kontejnerech. Přepravníky a zásobníky se čistí a desinfikují vždy před použitím, nejméně jedenkrát denně. Prádlo se převáží tak, aby nedošlo k poškození obalu a ke křížení čistého a nečistého provozu. Čisté prádlo se skladuje v čistých a pravidelně desinfikovaných skříních nebo regálech v uzavřených skladech čistého prádla.
• Výměna osobního prádla a lůžkovin pacienta: Provádí se podle potřeby, nejméně však jednou týdně, vždy po kontaminaci a po operačním výkonu, popřípadě převazu a vždy po propuštění nebo přeložení pacienta. V ústavech sociální péče se výměna lůžkovin provádí podle potřeby, ale vždy po kontaminaci biologickým materiálem; frekvence obměny je stanovena v provozním řádu zařízení.
• Desinfekce lůžka a matrace: Po propuštění nebo úmrtí pacienta. Nevypratelné, hrubě znečištěné a poškozené matrace a lůžkoviny se vyřadí z používání.
• Třídění použitého prádla: Pokud je to nutné, provádí se bezprostředně pouze v místnosti k tomu určené s přirozeným nebo nuceným větráním, odkládá se přímo do vyčleněných obalů. Při třídění prádla jsou používány osobní ochranné pracovní prostředky.
• Přikrytí lůžka: Po provedené desinfekci a kompletaci lůžkovin se přikryje čistým prostěradlem nebo obalem do příchodu dalšího pacienta.
• Praní osobních ochranných prostředků: Zajišťováno s přihlédnutím k charakteru provozu a riziku přenosu infekčního onemocnění.
• Jednorázový materiál na vyšetřovacích stolech: Používá se na pokrytí vyšetřovacích stolů a lehátek, kde dochází ke styku s obnaženou částí těla pacienta, a je měněn po každém pacientovi.
• Klasifikace prádla z hlediska zdravotního rizika:
• Infekční: Prádlo kontaminované biologickým materiálem a prádlo používané na infekčních odděleních, odděleních TBC a ve veškerých laboratorních provozech (mimo zubní laboratoře).
• Operační: Prádlo z operačních sálů, gynekologicko-porodních sálů, novorozeneckých oddělení, JIP a CHIP.
• Ostatní prádlo.
• Speciální režim: Prádlo kontaminované zářiči (radionuklidy) a cytostatiky, zařazenými jako chemické karcinogeny, podléhá jinému režimu.

Hygienické požadavky na úklid

Úklid všech prostor zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče se provádí denně navlhko, v případě potřeby i častěji. Tomuto způsobu úklidu musí odpovídat podle charakteru provozu podlahová krytina.

• Frekvence úklidu:
• Operační a zákrokové sály: Vždy před začátkem operačního programu a po každém pacientovi.
• Pracoviště akutní lůžkové péče intenzivní a místnosti pro odběr biologického materiálu: Třikrát denně.
• Ostatní pracoviště: Frekvence úklidu je přizpůsobena charakteru provozu.
• Čistící prostředky:
• Pracoviště s akutní lůžkovou péčí standardní: Lze používat běžné čistící prostředky.
• JIP, operační a zákrokové sály, chirurgická a infekční pracoviště, laboratoře, místnosti pro odběr biologického materiálu a invazivní výkony, záchody a koupelny a další pracoviště stanovená provozním řádem: Používají se běžné čistící prostředky a desinfekční přípravky s virucidním účinkem.
• Úklidové prostředky a stroje: Každé pracoviště má vyčleněny podle účelu použití vlastní úklidové prostředky nebo úklidové stroje (výjimkou jsou pouze standardní ambulantní a lůžková oddělení stejného typu a charakteru skladby fyzických osob).
• Kontaminace ploch biologickým materiálem: Provádí se okamžitá dekontaminace potřísněného místa, zejména překrytím buničitou vatou, papírovou jednorázovou utěrkou navlhčenou virucidním desinfekčním roztokem nebo zasypáním absorpčními granulemi s desinfekčním účinkem. Kontaminované místo se očistí obvyklým způsobem.
• Lůžka a matrace: Použitá lůžka a matrace jsou desinfikovány buď v pokoji omytím desinfekčním prostředkem nebo v centrální úpravně lůžek po každém propuštění pacienta.

Nakládání s odpady

• Třídění: Odpad se třídí v místě vzniku.
• Nebezpečný odpad: Ukládá se do označených, oddělených, krytých, uzavíratelných, nepropustných a mechanicky odolných obalů, podle možnosti spalitelných bez nutnosti další manipulace s odpadem. Neukládají se do papírových obalů.
• Ostrý odpad: Ukládá se do označených, spalitelných, pevnostěnných, nepropichnutelných a nepropustných obalů.
• Odstraňování: Nebezpečný odpad vznikající u lůžek pacientů se odstraňuje bezprostředně, z pracoviště se odstraňuje průběžně, nejméně jednou za 24 hodin.
• Skladování: Shromáždění odpadu před jeho konečným odstraněním ve vyhrazeném uzavřeném prostoru je možné nejdéle 3 dny. Skladování nebezpečného odpadu (anatomického a infekčního) je možné po dobu 1 měsíce v mrazícím nebo chlazeném prostoru při teplotě maximálně 8 °C.
• Vysoce infekční odpad: Musí být bezprostředně v přímé návaznosti na jeho vznik upraven dekontaminací certifikovaným technologickým zařízením.

Malování místností

Malování místností zdravotnických zařízení se provádí podle charakteru činnosti:

• Jedenkrát ročně: Zákrokové a operační sály, pracoviště akutní lůžkové péče intenzivní, odběrové místnosti, laboratoře, infekční oddělení, dětská a novorozenecká oddělení.
• Jednou za 2 roky: Ostatní, s výjimkou prostor zdravotnických zařízení nesloužících k poskytování zdravotních služeb.
• Vždy: Dojde-li ke kontaminaci stěn a stropů biologickým materiálem.
• Antibakteriální nátěrové hmoty: V případě aplikace se postupuje podle návodu výrobce.

Zásady pro odběr a vyšetření biologického materiálu

• Odběrové místnosti: Lze provádět v místnostech nebo prostorech určených pro manipulaci s biologickým materiálem, které splňují základní hygienické požadavky.
• Pomůcky: K odběru se používají sterilní zdravotnické prostředky včetně jednorázových rukavic, vždy pouze pro jednu ošetřovanou fyzickou osobu; prostupnost rukavic musí odpovídat jejich použití a míře rizika biologických činitelů.
• Doba odběru: Biologický materiál se odebírá zpravidla před zahájením léčby chemoterapeutiky nebo antimikrobiálními přípravky. U infekčních onemocnění s ohledem na patogenezi (v akutním stadiu). U sérologických vyšetření se odebere druhý vzorek za 2 až 3 týdny po odběru prvního vzorku.
• Ukládání a transport: Do standardizovaných nádob a do dekontaminovatelných přepravek, s vyloučením rizika kontaminace žádanek. Transport tak, aby nedošlo k jeho znehodnocení fyzikálními vlivy a k ohrožení fyzických osob.
• Žádanka o vyšetření: Musí obsahovat jméno, příjmení, rodné číslo, adresu pobytu vyšetřované osoby, identifikační číslo poskytovatele a jeho adresu, jmenovku, podpis a telefonní číslo lékaře, kód zdravotní pojišťovny, druh materiálu, datum a hodinu odběru, datum prvních příznaků infekčního onemocnění, druh antibiotické terapie a její začátek, klinickou diagnózu a požadovaný druh vyšetření.
• Hlášení laboratorního nálezu: Podává se okamžitě poskytovateli zdravotních služeb. Laboratorní nález potvrzující etiologii infekčního onemocnění hlásí laboratoř místně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví podle místa, kde se pacient v době odběru nachází.

Dekontaminace a Desinfekce: Základní procesy pro čistotu

Dekontaminace je soubor postupů, který začíná mechanickou očistou, jež odstraňuje nečistoty a snižuje počet mikroorganismů. Pokud došlo ke kontaminaci biologickým materiálem, je nutné před mechanickou očistu zařadit proces desinfekce. Čistící prostředky s desinfekčním účinkem se aplikují buď ručně, nebo pomocí mycích a čistících strojů, tlakových pistolí, ultrazvukových přístrojů apod. Všechny pomůcky a přístroje se udržují v čistotě. Čistící stroje a jiná zařízení se používají podle návodu výrobce včetně kontroly čistícího procesu.

Desinfekce je soubor opatření ke zneškodňování mikroorganismů pomocí fyzikálních, chemických nebo kombinovaných postupů, které mají přerušit cestu nákazy od zdroje ke vnímavé fyzické osobě. Při volbě postupu desinfekce se vychází ze znalostí cest a mechanismů přenosu infekce a z možnosti ovlivnění účinnosti desinfekce faktory vnějšího prostředí a odolnosti mikroorganismů.

Způsoby desinfekce

Fyzikální desinfekce:

• Var: Var za atmosférického tlaku po dobu nejméně 30 minut; var v přetlakových nádobách po dobu nejméně 20 minut.
• Desinfekce v přístrojích: Při teplotě, která se řídí parametrem A. Přístroje musí zaručit při dané teplotě snížení počtu životaschopných mikroorganismů na desinfikovaném předmětu na předem stanovenou úroveň, která je vhodná pro jeho další použití.
• Nízkoteplotní desinfekce: V desinfekčních zařízeních se provádí podle návodu výrobce.
• Ultrafialové záření: Používá se podle návodu výrobce.
• Filtrace, žíhání, spalování.
• Pasterizace: Zahřátí na 62,5 °C v délce trvání 30 minut.

Chemická desinfekce:

• Příprava roztoků: Desinfekční roztoky se připravují rozpuštěním odměřeného (odváženého) desinfekčního přípravku ve vodě. Připravují se pro každou směnu (8 nebo 12 hodin) čerstvé, podle stupně zatížení biologickým materiálem i častěji. Vícedenní desinfekční přípravky lze použít pouze pro dvoustupňovou desinfekci a vyšší stupeň desinfekce podle návodu výrobce. Při přípravě desinfekčních roztoků se vychází z toho, že jejich názvy jsou slovní známky a přípravky se považují za 100 %.
• Dávkovače: Po spotřebování desinfekčního přípravku v dávkovačích je nutné dávkovač mechanicky omýt, doplnit desinfekčním přípravkem a označit datem doplnění a expirace a názvem desinfekčního přípravku.
• Kontaminace biologickým materiálem: Předměty a povrchy kontaminované biologickým materiálem se desinfikují přípravkem s virucidním účinkem. Při použití desinfekčních přípravků s mycími a čistícími vlastnostmi lze spojit etapu čištění a desinfekce.
• Střídání přípravků: K zabránění vzniku selekce, případně rezistence mikroorganismů vůči přípravku dlouhodobě používanému se střídají desinfekční přípravky s různými aktivními látkami.
• Bezpečnost práce: Při práci s desinfekčními přípravky se dodržují zásady ochrany zdraví a bezpečnosti při práci a používají se osobní ochranné pracovní prostředky. Pracovníci jsou poučeni o zásadách první pomoci.
• Kontakt s potravinami: Předměty, které přicházejí do styku s potravinami, se musí po desinfekci důkladně opláchnout pitnou vodou.
• Kontrola parametrů: Průběžná kontrola parametrů a ověřování účinnosti mycího a desinfekčního procesu v mycích a desinfekčních zařízeních se provádí a dokladuje průběžně, nejméně jednou za 3 měsíce pomocí záznamu ze zařízení nebo fyzikálních nebo chemických indikátorů nebo bioindikátorů.

Fyzikálně-chemická desinfekce:

• Paroformaldehydová komora: Slouží k desinfekci textilu, výrobků z umělých hmot, vlny, kůže a kožešin při teplotě 45 až 75 °C.
• Prací, mycí a čistící stroje: Desinfekce probíhá při teplotě do 60 °C s přísadou chemických desinfekčních přípravků. Časový parametr se řídí návodem výrobce.

Vyšší stupeň desinfekce a dvoustupňová desinfekce

Vyšší stupeň desinfekce jsou postupy, které zaručují usmrcení bakterií, virů, mikroskopických hub a některých bakteriálních spór. Nezaručují však usmrcení ostatních mikroorganismů (například vysoce rezistentních spór) a vývojových stadií zdravotně významných červů a jejich vajíček. Je určen pro zdravotnické prostředky, které nemohou být dostupnými metodami sterilizovány a používají se k výkonům a vyšetřování mikrobiálně fyziologicky neosídlených tělních dutin (např. operační a vyšetřovací endoskopy jiné než digestivní).

• Postup: Před vyšším stupněm desinfekce se předměty očistí (strojně nebo ručně) a osuší. Pokud jsou kontaminovány biologickým materiálem, zařadí se před etapu čištění desinfekce přípravkem s virucidním účinkem. Metoda otření endoskopu se nepovažuje za první stupeň desinfekce. Do desinfekčních roztoků určených k vyššímu stupni desinfekce (desinfekční přípravek s širokým spektrem účinnosti, vždy se sporicidní a tuberkulocidní účinností) se ponoří suché zdravotnické prostředky tak, aby byly naplněny všechny duté části. Ředění a způsob použití desinfekčních přípravků se postupuje podle návodu výrobce. Po vyšším stupni desinfekce je nutný oplach předmětů sterilní vodou k odstranění reziduí chemických látek.
• Skladování: Zdravotnické prostředky podrobené vyššímu stupni desinfekce jsou určeny k okamžitému použití nebo se krátkodobě skladují 8 hodin kryté sterilní rouškou, v uzavřených a označených kazetách nebo ve speciálních skříních.

Dvoustupňová desinfekce: Je určena pro zdravotnické prostředky, které se používají k výkonům ve fyziologicky mikrobiálně osídlených částech těla (digestivní flexibilní a rigidní endoskopy) a které nelze sterilizovat. Používá se desinfekční přípravek s širším spektrem desinfekční účinnosti (alespoň baktericidní, virucidní a na mikroskopické vláknité houby) s následným oplachem vodou čištěnou (Aqua purificata). Zdravotnické prostředky podrobené dvoustupňové desinfekci jsou uloženy shodným způsobem.

• Pracovní desinfekční roztoky: Musí se ukládat do uzavřených a označených nádob s uvedením data použitelnosti roztoku. Frekvence výměny vícedenních desinfekčních roztoků je uvedena v návodu k použití jednotlivých přípravků. Po expiraci se provede poslední stupeň desinfekce.

Kontrola a dokumentace desinfekce

Kontrola desinfekce:

• Chemické metody: Kvalitativní a kvantitativní ke stanovení aktivních látek a jejich obsahu v desinfekčních roztocích.
• Mikrobiologické metody: Zjištění účinnosti desinfekčních roztoků nebo mikrobiální kontaminace vydesinfikovaných povrchů (stěry, otisky, oplachy aj.).

Dokumentace desinfekce:

• Kontrola procesu přístrojové desinfekce invazivních a neinvazivních zdravotnických prostředků je doložena automatickým výpisem hodnot přístroje nebo fyzikálním nebo chemickým indikátorem nebo bioindikátorem. Všechny typy těchto přístrojů zařazuje výrobce do třídy zdravotnických prostředků IIb.
• Dokumentace procesu pasterizace je doložena výpisem nebo záznamem fyzikálních parametrů.
• Písemná, popř. elektronická dokumentace mycích a desinfekčních zařízení se archivuje minimálně 5 let od provedení kontroly procesu.
• Při ručních postupech vyššího stupně desinfekce a dvoustupňové desinfekce se účinnost desinfekčního roztoku kontroluje metodou, která garantuje minimální hladinu účinné látky pro účinnou desinfekci. Písemná nebo elektronická dokumentace se archivuje minimálně 5 let od provedení vyššího stupně desinfekce. V deníku vyššího stupně desinfekce je uvedeno datum přípravy desinfekčního roztoku, jméno, příjmení pacienta, název použitého desinfekčního přípravku, koncentrace, expozice, jméno a podpis provádějícího zdravotnického pracovníka, identifikační číslo použitého zdravotnického prostředku. O desinfekčních přípravcích používaných pro dvoustupňovou desinfekci se vede zápis v deníku s datem přípravy pracovního roztoku, jménem pracovníka, koncentrací a expozicí, identifikačním číslem použitého zdravotnického prostředku.

Sterilizace: Nejvyšší úroveň aseptické přípravy

Sterilizace je proces, který vede k usmrcování všech mikroorganismů schopných rozmnožování včetně spór, k nezvratné inaktivaci virů a k usmrcení zdravotně významných červů a jejich vajíček. Přístroje, pomůcky a předměty určené ke sterilizaci a k předsterilizační přípravě se používají v souladu s návodem výrobce.

Poskytovatel zdravotních služeb vytvoří, dokumentuje, zavede a udržuje certifikovaný systém zabezpečení kvality sterilizace včetně systému řízeného uvolňování zdravotnických prostředků.

Nedílnou součástí sterilizace je předsterilizační příprava předmětů, kontrola sterilizačního procesu a sterilizovaného materiálu, monitorování a záznam nastavených parametrů ukazovacími a registračními přístroji zabudovanými ve sterilizátoru a kontrola účinnosti sterilizace nebiologickými a biologickými indikátory. Každý sterilizační cyklus se dokumentuje.

Uvedení sterilizačních přístrojů do provozu, jejich opravy a periodický servis provádějí pouze pověření servisní pracovníci. Technická kontrola sterilizačních přístrojů se provádí v rozsahu stanoveném výrobcem, u přístrojů bez technické dokumentace jednou ročně. Poskytovatel zdravotních služeb zodpovídá za kvalitu sterilizačních médií, správnost sterilizačního procesu a jeho monitorování, proškolení zdravotnických pracovníků vykonávajících sterilizaci, kontrolu sterilizace proškoleným zaměstnancem, kontrolu účinnosti sterilizátorů. Sterilizaci provádějí proškolení zdravotničtí pracovníci. Na centrální sterilizaci zodpovídá za provoz a kvalitu zdravotnický pracovník, který absolvoval specializační vzdělávání nebo certifikovaný kurz.

Při sterilizaci léčiv a pomocných látek se postupuje podle Českého lékopisu.

Důležité pojmy:

• Sterilizační jednotka (STJ): Kvádr o obsahu 54 litrů.
• Tlak (kPa, bar): Absolutní tlak, vztažený k vakuu (normální atmosférický tlak činí 100 kPa, 1 bar).
• Sytá pára: Vodní pára, jejíž teplota a tlak přesně odpovídají křivce sytosti páry.
• Úroveň bezpečné sterility (SAL - Sterility Assurance Level): SAL <= 10⁻⁶ je pravděpodobnost výskytu maximálně jednoho nesterilního předmětu mezi jedním miliónem sterilizovaných.

Předsterilizační příprava

Předsterilizační příprava je soubor činností, který se skládá z desinfekce, mechanické očisty, sušení, setování a balení, předcházející vlastní sterilizaci, jehož výsledkem je čistý, suchý, funkční a zabalený zdravotnický prostředek určený ke sterilizaci. Shodný postup je platný pro flash sterilizaci s výjimkou požadavku na zabalení zdravotnického prostředku.

• Desinfekce a mytí: Přípravky a postupy se volí tak, aby nepoškozovaly ošetřovaný materiál.
• Mechanická očista: Všechny použité nástroje a pomůcky se považují za kontaminované, a jsou-li určeny k opakovanému použití, dekontaminují se ihned po použití.
• Dekontaminace v mycím a desinfekčním zařízení: Probíhá termickým nebo termochemickým způsobem při teplotě, která zaručuje snížení počtu životaschopných mikroorganismů na desinfikovaném předmětu na předem stanovenou úroveň. Průběžná kontrola parametrů se provádí pravidelně pomocí fyzikálních nebo chemických testů nebo bioindikátorů, minimálně jedenkrát týdně (v centrálních sterilizacích a sterilizačních centrech denně). Obsluha kontroluje průběh cyklu. Dokumentace se archivuje min. 5 let. Všechny mycí a desinfekční zařízení patří do třídy zdravotnických prostředků IIb. Validace desinfekčního procesu se provádí v centrálních sterilizacích minimálně jednou ročně.
• Ruční postupy: Po ručním mytí nástrojů a pomůcek po jejich desinfekci v prostředku s virucidní účinností je nutný následný oplach vodou k odstranění případných reziduí použitých látek.
• Čištění ultrazvukem: Používá se k doplnění očisty po předchozím ručním nebo strojovém mytí a desinfekci.
• Sušení a prohlídka: Po provedené dekontaminaci se zdravotnické prostředky před zabalením důkladně osuší, prohlédnou a poškozené vyřadí. Řádné vysušení je důležitým předpokladem požadovaného účinku každého sterilizačního způsobu.
• Balení a uložení do komory: Vložení předmětů určených ke sterilizaci do vhodných obalů (s výjimkou flash sterilizace), které je chrání před mikrobiální kontaminací po sterilizaci. Materiál se do sterilizační komory ukládá tak, aby se umožnilo co nejsnazší pronikání sterilizačního média. Při sterilizaci se komora zaplňuje pouze do 3/4 objemu a materiál se ukládá tak, aby se nedotýkal stěn. Plnění je shodné pro všechny typy sterilizace.
• Oddělený prostor: Pro dekontaminaci použitých nástrojů a pomůcek u operačních sálů musí být k dispozici stavebně oddělený prostor.

Způsoby sterilizace

Sterilizace se smí provádět pouze v certifikovaných sterilizačních přístrojích, fyzikálními nebo chemickými metodami nebo jejich kombinací.

Fyzikální sterilizace

• Sterilizace vlhkým teplem (sytou vodní parou): V parních přístrojích je vhodná pro zdravotnické prostředky z kovu, skla, porcelánu, keramiky, textilu, gumy, plastů a dalších materiálů odolných k parametrům sterilizace. Musí zaručit bezpečný zdravotnický prostředek prostý všech životaschopných agens.
• Parametry sterilizace sytou vodní parou (Teplota / Doba expozice):
• 121 °C / 20 min (s přetlakem 105 kPa/1,05 bar). Povinný BD test a případně vakuový test.
• 134 °C / 4 min (s přetlakem 204 kPa/2,04 bar). Pouze pro nebalené kovové nástroje k okamžitému použití (flash sterilizace) v přístrojích s vakuovým a BD testem, kde se dosahuje ve fázi odvzdušňování tlaku alespoň 13 kPa. Nepoužívá se v C5 a 5C. Flash sterilizační cyklus nesmí být používán pro zdravotnické prostředky s dutinou.
• 134 °C / 7 min (s přetlakem 204 kPa/2,04 bar). Pouze v přístrojích s vakuovým a BD testem, kde se dosahuje ve fázi odvzdušňování tlaku alespoň 13 kPa.
• 134 °C / 10 min (s přetlakem 204 kPa/2,04 bar). Povinný BD test a případně vakuový test.
• 134 °C / 60 min (s přetlakem 204 kPa/2,04 bar). Pro inaktivaci prionů ve spojení s alkalickým mytím. Nástroje, které byly v kontaktu s tkáněmi pacientů s prokázaným onemocněním CJD, musí být zničeny, nesmí se resterilizovat; sterilizace je určena pouze pro nástroje použité u pacientů se suspektním onemocněním.
• Odpovědnost: Poskytovatel zdravotní péče je odpovědný za správnou volbu sterilizačního přístroje, sterilizačního programu a jim odpovídajícího zkušebního tělesa při provádění denního Bowie-Dick testu.
• Parní sterilizátory: Musí být vybaveny antibakteriálním filtrem (výjimku lze připustit u malých stolních sterilizátorů vybavených pouze sterilizačními cykly typu N). Filtr se pravidelně obměňuje podle návodu výrobce.
• Odchylka teploty: Skutečné teploty ve sterilizačním prostoru od nastavené se v průběhu sterilizační expozice pohybuje u přístrojů do 1 sterilizační jednotky v rozmezí 0 °C až +4 °C, u přístrojů větších než 1 sterilizační jednotka v rozmezí 0 °C až +3 °C.
• Sterilizace cirkulujícím (proudícím) horkým vzduchem: Je určena pro zdravotnické prostředky z kovu, skla, porcelánu, keramiky a kameniny. Horkovzdušná sterilizace se provádí v přístrojích s nucenou cirkulací vzduchu při parametrech dle návodu výrobce.
• Parametry sterilizace horkým vzduchem (Teplota / Čas):
• 160 °C / 60 min
• 170 °C / 30 min
• 180 °C / 20 min
• Odchylka teploty: Skutečné teploty ve sterilizačním prostoru od nastavené se v průběhu sterilizační expozice pohybuje v rozmezí -1 °C až +5 °C.
• Sterilizace plazmatem: Využívá plazma vznikajícího ve vysokofrekvenčním nebo vysokonapěťovém elektromagnetickém poli, které ve vysokém vakuu působí na páry peroxidu vodíku nebo jiné chemické látky při parametrech podle návodu výrobce.
• Sterilizace radiační: Musí zaručit při použití daných parametrů pro gama záření bezpečný zdravotnický prostředek prostý všech životaschopných agens v určeném/předepsaném druhu obalu, který zajistí sterilní bariéru. Používá se při průmyslové výrobě sterilních zdravotnických prostředků, případně ke sterilizaci expirovaného zdravotnického materiálu sterilizovaného shodnou metodou.

Chemická sterilizace

Chemická sterilizace je určena pro materiál, který nelze sterilizovat fyzikálními způsoby. Sterilizačním médiem jsou plyny předepsaného složení a koncentrace. Sterilizace probíhá v přístrojích za stanoveného přetlaku nebo podtlaku při teplotě do 80 °C. Pracuje-li přístroj v podtlaku, zavzdušnění komory na konci sterilizačního cyklu probíhá přes antibakteriální filtr.

• Ethylenoxid: Po sterilizaci ethylenoxidem se materiál odvětrává ve zvláštních skříních (aerátorech) nebo alespoň ve vyčleněném uzavřeném dobře odvětrávaném prostoru. Doba odvětrávání záleží na době a kvalitě proplachovací fáze po skončení sterilizační expozice, na druhu sterilizačního média sterilizovaného materiálu, na teplotě a na technickém vybavení odvětrávacího prostoru, jehož těsnost musí být kontrolována před každým sterilizačním cyklem.
• Sterilizační médium: Použité médium a způsob sterilizace musí zaručit bezpečný zdravotnický prostředek prostý všech životaschopných agens v určeném (předepsaném) druhu obalu, který zajistí sterilní bariéru. Rozeznává se sterilizace formaldehydem, sterilizace ethylenoxidem a sterilizační systémy v přístrojích za použití chemických látek (například perkyselin).

Sterilizační obaly a expirační lhůty

Obaly slouží k ochraně vysterilizovaných předmětů před sekundární kontaminací až do jejich použití. Každý obal je systém sterilní bariéry, který musí umožnit proces sterilizace, poskytnout mikrobiální bariéru a umožnit aseptickou manipulaci.

• Jednorázové obaly: Papírové, polyamidové, polypropylenové a kombinované papír–fólie a jiné obaly opatřené procesovým testem se zatavují svárem širokým alespoň 8 mm nebo 2 x 3 mm, není-li vzdálenost svárů od sebe větší než 5 mm, nebo lepením originálního spoje na obalu. Materiál do přířezů se balí standardním způsobem a přelepuje se páskou s procesovým testem. Zdravotnická pomůcka balená do archů papíru nebo netkané textilie obálkovým způsobem do dvojitého obalu se přelepuje lepící páskou s procesovým indikátorem.
• Pevné, opakovaně používané sterilizační obaly: Kazety a kontejnery, které jsou výrobcem označeny jako zdravotnický prostředek. Na každý pevný sterilizační obal je nutno umístit procesový test, kontejnery se používají podle návodu výrobce.
• Označení: Obal s vysterilizovaným materiálem se označuje datem sterilizace, datem expirace vysterilizovaného materiálu dle způsobu uložení a v centrální sterilizaci a sterilizačním centru kódem pracovníka odpovídajícího také za neporušenost obalu a kontrolu procesového testu a šarží sterilizace.
• Typy obalů:
• Primární obal (jednotkový): Utěsněný nebo uzavřený systém obalu, který vytváří mikrobiální bariéru a uzavírá zdravotnický prostředek, vybavený procesovým indikátorem.
• Sekundární obal: Obal obsahující jeden nebo více zdravotnických prostředků, z nichž každý je zabalen ve svém primárním obalu.
• Přepravní obal (transportní): Obal obsahující jednu nebo více jednotek primárních a/nebo sekundárních obalů určený k poskytnutí potřebné ochrany při dopravě a skladování.
• Chráněný vysterilizovaný materiál: Je materiál uskladněný způsobem zabraňujícím zvlhnutí, zaprášení, mechanickému poškození.

Expirace sterilního materiálu se odvozuje podle jednotlivých způsobů sterilizace a použitého typu obalu (dle Tab. 2.4-3):

Vysvětlivky: PS = sterilizace vlhkým teplem, HS = sterilizace proudícím horkým vzduchem, PLS = sterilizace plazmatem, FS = sterilizace formaldehydem, ES = sterilizace ethylenoxidem. [] kontejner s filtrem z termostabilního materiálu, [] speciální kontejner podle doporučení výrobce sterilizátorů, [*] dle doporučení výrobce, [#] vždy dvojité balení do přířezů uzavřít svárem či lepením obě vrstvy, [##] vždy dvojité balení do přířezů.

Skladování a transport vysterilizovaného materiálu

• Skladování: Obaly s vysterilizovaným materiálem se skladují v odděleních centrální sterilizace a ve sterilizačních centrech v aseptickém prostoru, nejlépe v uzavřených skříních. Na zdravotnickém pracovišti se skladují buď volně (s krátkou expirační dobou), nebo s delší expirací chráněny před prachem v uzavřené skříni, skladovacím kontejneru, zásuvce nebo v dalším obalu. Pro dlouhodobou expiraci se použije dvojitý obal, který se po sterilizaci vkládá do uzavíratelného skladovacího obalu.
• Transport: Obaly s vysterilizovaným materiálem se převáží ve vyčleněných uzavřených přepravkách nebo skříních, aby byly chráněny před poškozením a znečištěním.

Kontrola účinnosti sterilizačních přístrojů

Za kontrolu účinnosti sterilizačních přístrojů odpovídá provozovatel. Kontrola se provádí biologickými systémy, nebiologickými systémy a fyzikálními systémy. Všechny systémy musí zaručit kontrolu účinnosti sterilizačního cyklu, dosažení sterility vysterilizovaných zdravotnických prostředků a tím jejich bezpečnost při dalším použití.

Biologické systémy: Upravují požadavky na sterilizaci a uvádí specifické požadavky na zkušební organismy, suspenze, naočkované nosiče, biologické indikátory a metody kultivace. Zkušební systémy procesu a biologické indikátory se používají podle návodu výrobce. Postup při zkoušení účinnosti parních, horkovzdušných a plynových sterilizátorů biologickými indikátory bez použití zkušebního tělesa se řídí příslušnou standardní metodikou pro porézní a pevné zdravotnické prostředky. U plazmových sterilizátorů se postupuje stejně jako u plynových. Pro zdravotnické prostředky s dutinou se musí kontrola provádět přes testovací těleso.

• Průkaz sterilizační účinnosti: Pomocí multiparametrových zkušebních systémů procesu minimálně třídy 4 nebo biologických indikátorů se vždy provádí při současném sledování fyzikálních a chemických parametrů sterilizace. Pokud je kterýkoli parametr mimo stanovenou mez, sterilizační cyklus se vždy hodnotí jako nevyhovující.
• Frekvence použití biologických indikátorů:
• U nových přístrojů a přístrojů po opravě nebo přemístění: před jejich uvedením do provozu.
• Ihned při jakékoli pochybnosti o sterilizační účinnosti přístroje.
• Jedenkrát za měsíc: u sterilizátorů umístěných na odděleních centrální sterilizace či sterilizačních centrech, operačních sálech, operačním traktu a na pracovištích, která sterilizují materiál pro jiná pracoviště.
• U všech ostatních sterilizátorů ne starších 10 let: nejpozději po 200 sterilizačních cyklech, nejméně však jedenkrát za rok.
• U sterilizátorů starších 10 let: nejpozději po 100 sterilizačních cyklech, nejméně však jedenkrát za půl roku.

Nebiologické systémy (chemické indikátory): Upravují požadavky na sterilizaci a zkušební metody procesu pro chemické indikátory, které se pomocí fyzikální a/nebo chemické změny látek ve sterilizačním procesu používají k monitorování dosažení jednoho nebo více proměnných parametrů. Jejich funkce není závislá na přítomnosti nebo nepřítomnosti živých organismů. Používají se v souladu s návodem výrobce. Pro všechny zdravotnické prostředky s dutinou se musí kontrola vždy provádět zkušebním tělesem.

• Bowie-Dick test (BD test): Je testem správného odvzdušnění a pronikavosti páry. Provádí se před zahájením prvního sterilizačního cyklu, a to při sterilizačním cyklu bez vsázky. V případě sterilizace zdravotnických předmětů s dutinou se musí kontrola provádět vždy s použitím zkušebního tělesa.
• Chemické testy procesové: Barevnou změnou reagují již jen na přítomnost sterilizačního média. Slouží k rozlišení materiálu připraveného ke sterilizaci a již vysterilizovaného. Tímto testem se označuje každý jednotkový obal.
• Chemické testy sterilizace: Jsou určeny k průkazu splnění všech parametrů sterilizačního cyklu. U parních sterilizátorů do 1 STJ se na každou vsázku používá minimálně jeden takovýto test, od 2 do 5 STJ minimálně 2 testy, od 6 do 10 STJ minimálně 3 testy a nad 10 STJ minimálně 4 testy, které se ukládají do míst, kam sterilizační médium nejhůře proniká. U plynových a plazmových sterilizátorů se na každých 10 balení používá jeden chemický test sterilizace. U horkovzdušných sterilizátorů do objemu komory 60 litrů se používá jeden test, nad 60 litrů 2 testy, nad 120 litrů 3 testy.

Fyzikální systémy:

• Denní vakuový test: Je testem těsnosti přístroje a je zabudován v programovém vybavení přístroje.
• Aparatury ukazovací nebo zapisovací: K měření teploty (čidla s odporovými teploměry, termistory či termočlánky) a/nebo čidla tlaku nebo elektronickými systémy. Slouží k průběžnému měření těchto veličin během sterilizačního cyklu, popřípadě ke kontrole vestavěných měřicích přístrojů.

Pokud je kontrola účinnosti sterilizačního přístroje opakovaně nevyhovující, provede se technická kontrola přístroje v rozsahu přejímací zkoušky.

Validace sterilizačního procesu

Validace je sestavení jednotlivých fází sterilizačního cyklu, jeho dokumentace a potvrzení, že při správné obsluze je zaručena reprodukovatelnost sterilizačního cyklu. Musí zaručit, že každý sterilizační cyklus poskytne prostředky pro zdravotní péči, které se budou shodovat s předem stanovenými specifikacemi. Frekvence validace je minimálně jednou ročně pro sterilizační přístroje umístěné na pracovišti centrální sterilizace, sterilizačním centru nebo pracovišti, které sterilizuje pro více subjektů.

Dokumentace sterilizace

O kontrole sterilizace se vede dokumentace procesu sterilizace a záznamy o tom, že prostředek byl vystaven sterilizačnímu procesu. Kontrolu provádí zdravotnický pracovník nebo pověřené osoby (orgány ochrany veřejného zdraví, zdravotní ústavy, držitelé autorizace).

Monitorování sterilizačního cyklu:

• Fyzická osoba zodpovědná za sterilizaci sleduje na zabudovaných měřicích přístrojích, zda sterilizační cyklus probíhá podle zvoleného programu; pro splnění této podmínky nelze provádět sterilizaci po pracovní době, kdy personál není přítomen.
• Kontroluje zaznamenávané hodnoty a vyhodnocuje je po skončení sterilizačního cyklu, pokud je sterilizátor vybaven zapisovačem nebo tiskárnou.

Úspěšnost sterilizace se dokládá:

• Zápisem do sterilizačního deníku nebo podepsaným záznamem registračního přístroje.
• Podepsaným výstupem z tiskárny.
• Datovaným písemným vyhodnocením chemického indikátoru sterilizace v každé vsázce.
• Datovaným písemným denním vyhodnocením Bowie-Dick testu, je-li v programovém vybavení přístroje a uložením testu do dokumentace (s výjimkou ambulantních zdravotnických zařízení jednotlivých lékařů – netýká se chirurgických oborů, kde se test průniku páry provádí jednou týdně včetně dokumentace).
• Datovaným písemným vyhodnocením denního vakuového testu, je-li v programovém vybavení přístroje.

Archivace: Písemná dokumentace sterilizace se archivuje minimálně 5 let od provedení sterilizačního cyklu.

Hygienické Zabezpečení Rukou ve Zdravotní Péči: Základní kámen prevence

Hygiena rukou je klíčová pro minimalizaci šíření infekcí a je upravena Metodickým pokynem MZ ČR č. 4 Věstníku (částka 5/2012), který vychází ze směrnice WHO „Hygiena rukou ve zdravotnictví, první globální výzva ke zvýšení bezpečnosti pacientů“. Hygienické postupy ve zdravotnických zařízeních by se bez správné péče o ruce neobešly.

Klíčové pojmy a definice související s hygienou rukou

• Alkoholový desinfekční přípravek na ruce: Tekutá, gelová nebo pěnová forma určená k aplikaci na ruce, obsahuje alkohol jako účinnou látku k inaktivaci mikroorganismů a/nebo dočasnému potlačení jejich růstu.
• Antiseptikum: Antimikrobiální látka inaktivující mikroorganismy nebo potlačující jejich růst, která se používá pro ošetření pokožky a sliznic.
• Biocidní přípravek: Účinná látka nebo přípravek obsahující jednu nebo více účinných látek určený k hubení, odpuzování, zneškodňování, zabránění účinku nebo dosažení jiného regulačního účinku na jakýkoli škodlivý organismus chemickým nebo biologickým způsobem; Používají se oznámené desinfekční přípravky pro účely tohoto předpisu.
• Compliance - sledování správného provádění hygieny rukou při poskytování péče: Dodržování jednotlivých indikací a postupů v souladu s předpisy ČSN, EN, ISO, národními předpisy a ověřenými doporučeními k praktickému zabezpečení hygieny rukou.
• Detergent: Povrchově aktivní látka s čisticím účinkem.
• Desinfekce rukou: Aplikace desinfekčního přípravku na ruce s cílem omezit nebo potlačit růst mikroorganismů bez potřeby zdroje vody, oplachu a osušení rukou.
• Hygiena rukou: Obecný pojem zahrnující jakoukoli činnost spojenou s očistou rukou.
• Hygienická desinfekce rukou: Redukce množství tranzientní / přechodné mikroflóry z pokožky rukou bez nutné účinnosti na rezidentní / stálou mikroflóru pokožky, s cílem přerušení cesty přenosu mikroorganismů.
• Hygienické mytí rukou: Odstranění nečistoty a snížení množství tranzientní / přechodné mikroflóry bez nutné účinnosti na rezidentní / stálou mikroflóru pokožky, mycími přípravky.
• Chirurgická desinfekce rukou: Redukce množství přechodné / tranzientní i stálé / rezidentní mikroflóry na pokožce rukou a předloktí.
• Mytí rukou: Mytí rukou mýdlem - mechanické odstranění viditelné nečistoty a částečně přechodné mikroflóry z pokožky rukou.
• Místo poskytování zdravotní péče: Pojem spojený s vymezením klíčových situací pro hygienu rukou. Odpovídá místu, kde se společně vyskytují tři prvky: pacient, zdravotník a činnost zahrnující kontakt s pacientem (v zóně pacienta). Je požadováno, aby desinfekční přípravky (alkoholová desinfekce rukou) byly snadno dosažitelné, bez nutnosti opuštění zóny pacienta.
• Mýdlo: Detergent neobsahující žádné látky s antimikrobiálním účinkem.
• Mytí rukou před chirurgickou desinfekcí rukou / chirurgické mytí rukou: Označuje chirurgickou přípravu rukou / předoperační přípravu rukou / s použitím mýdla a vody. Cílem je mechanické odstranění nečistot a částečně přechodné mikroflóry z pokožky rukou a předloktí před chirurgickou desinfekcí.
• Oblast nemocničního prostředí: Zahrnuje všechny povrchy zdravotnického zařízení, které se nacházejí mimo zónu pacienta. Zahrnuje ostatní pacienty a jejich zóny a veškeré nemocniční prostředí. Je charakterizována přítomností celé řady různých mikroorganismů včetně multirezistentních mikroorganismů.
• Odpad ze zdravotnických zařízení (kód druhu odpadu 180103): Odpady, na jejichž sběr a odstraňování jsou kladeny zvláštní požadavky s ohledem na prevenci infekce.
• Péče o ruce: Činnosti snižující riziko poškození nebo podráždění pokožky.
• Používání rukavic – Ochranné osobní prostředky: Rukavice jsou osobním ochranným pracovním prostředkem.
• Rezidentní (stálá) mikroflóra kůže: Mikroorganismy vyskytující se v hlubších vrstvách epidermis, ve vývodech potních mazových žláz, okolí nehtů a na povrchu kůže.
• Tranzientní (přechodná) mikroflóra kůže: Mikroorganismy kolonizující povrch kůže rukou; jejich množství a poměr je odrazem mikrobiálního zatížení prostředí a charakteru vykonávané práce.
• Zóna pacienta: Zahrnuje konkrétního pacienta a jeho bezprostřední okolí. Konkrétně zahrnuje: pacientovu intaktní pokožku, všechny neživé objekty, kterých se pacient dotýká nebo jsou s ním v přímém fyzickém kontaktu (např. zábrany, stolek, lůžkoviny, židle, infuzní sety, monitory, ovládací prvky a další zdravotnické vybavení).

Indikace pro hygienu rukou: Kdy si mýt ruce nebo je desinfikovat?

• Mytí rukou mýdlem a vodou: Vždy při viditelném znečištění a po použití toalety. Je jediným způsobem dekontaminace při podezření nebo průkazu expozice potenciálním sporulujícím patogenům, včetně případů epidemie vyvolané Clostridium difficile.

• Hygienická desinfekce rukou (alkoholový desinfekční přípravek): Je nejvhodnějším prostředkem desinfekce na ruce bez viditelného znečištění. Indikována ve všech následujících klinických situacích:

• před kontaktem a po kontaktu s pacientem;

• před manipulací s invazivními pomůckami, bez ohledu na to, zda se používají rukavice či nikoli;

• po náhodném kontaktu s tělesnými tekutinami, exkrety, sliznicemi, porušenou pokožkou nebo obvazy;

• v případě ošetřování kontaminované části těla a následném přechodu na jinou část těla v průběhu péče o jednoho pacienta;

• po kontaktu s neživými povrchy a předměty (včetně zdravotnického vybavení) nacházejícími se v bezprostředním okolí pacienta;

• po sejmutí sterilních nebo nesterilních rukavic;

• při bariérové ošetřovatelské technice.

• Obecné zásady: Pokud není alkoholová desinfekce vhodná, myjí se ruce mýdlem a vodou. Hygiena rukou se provádí vždy před manipulací s léky a před přípravou jídla alkoholovým desinfekčním prostředkem, v indikovaných případech mýdlem. Mýdlo a alkoholový desinfekční přípravek by neměly být používány současně. Alkoholové přípravky se vždy aplikují na suché ruce.

Techniky hygieny rukou: Správný postup

Mytí rukou (hygienické mytí rukou) - ČSN EN 1499

Prostředky a pomůcky: tekutý mycí přípravek z dávkovače, tekuté mýdlo apod.; tekoucí pitná a teplá voda; ručníky pro jedno použití uložené v krytém zásobníku.

Postup:

1. Navlhčit ruce vodou.
2. Aplikovat dostatek mýdla na pokrytí celého povrchu rukou a s malým množstvím vody ho napěnit.
3. Mýt ruce minimálně 30 vteřin.
4. Opláchnout ruce tekoucí vodou.
5. Ruce si pečlivě osušit ručníkem na jedno použití.
6. Vyhýbat se používání horké vody; opakované vystavování kůže horké vodě může zvýšit riziko poškození pokožky.

Hygienická desinfekce rukou - ČSN EN 1500

Prostředky a pomůcky: alkoholový desinfekční přípravek určený k hygienické desinfekci rukou; desinfekční přípravek v dávkovači s popisem přípravku, datem plnění a expirace (na stěně, na konstrukci lůžka, stolku pacienta); desinfekční přípravky v individuálním (kapesním) balení. V případě nutnosti (např. alergie) lze nahradit alkoholové desinfekční přípravky i přípravky s jinou účinnou látkou. Postup pro alkoholovou desinfekci rukou a postup při aplikaci vodných roztoků se významně odlišuje, u vodných roztoků se musí ruce ponořit na dobu stanovenou výrobcem, obvykle po dobu 1 minuty. Postupy nelze kombinovat.

Postup:

1. Alkoholový desinfekční přípravek vtírat na suchou pokožku v množství cca 3 ml po dobu minimálně 20 vteřin a vyšší nebo upravené národním předpisem.
2. Ruce musí být po celou dobu trvání postupu dostatečně vlhké.
3. Přípravek aplikovat na suchou pokožku rukou a nechat zcela zaschnout.
4. Ruce neoplachovat ani neotírat.

Poznámka: Při správném provedení je hygienická desinfekce rukou při běžném ošetřovatelském kontaktu mezi jednotlivými pacienty šetrnější, účinnější a lépe tolerována než mytí rukou.

Mytí rukou před chirurgickou desinfekcí rukou

Prostředky a pomůcky: tekutý mycí přípravek z dávkovače; tekoucí teplá voda z vodovodní baterie s ovládáním bez přímého kontaktu prsty rukou; jednorázový kartáček - v případě potřeby pouze na lůžka nehtů - první chirurgické mytí; ručníky / roušky pro jedno použití uložené v krytém zásobníku.

Postup: Je shodný s postupem pro mytí rukou po dobu 1 minuty rozšířený o mytí předloktí. Jednorázový kartáček používat na okolí nehtů, nehtové rýhy a špičky prstů jen v případě viditelného znečištění.

Chirurgická desinfekce rukou - ČSN EN 12791

Kdy se provádí: Vždy před zahájením operačního programu, mezi jednotlivými operacemi, při porušení celistvosti nebo výměně rukavic během operace. V ambulantních zdravotnických provozech před započetím invazivních výkonů.

Prostředky a pomůcky: tekutý alkoholový nebo vhodný desinfekční přípravek určený k chirurgické desinfekci rukou v dávkovači s popisem přípravku, datem plnění a expirace.

Postup:

1. Alkoholový desinfekční přípravek vtírat v množství cca 10 ml po dobu stanovenou výrobcem nebo národním předpisem.
2. Vtírat do suché pokožky rukou a předloktí opakovaně (směrem od špiček prstů k loktům, od špiček prstů do poloviny předloktí a od špiček prstů po zápěstí), do úplného zaschnutí.
3. Ruce musí být vlhké po celou dobu expozice.
4. Ruce neoplachovat ani neutírat.

Přípravky k mytí a desinfekci rukou

Desinfekční přípravky musí být účinné, šetrné s obsahem zvlhčovací a pěstící/regenerační složky, dobře aplikovatelné. Mycí a desinfekční prostředky na ruce musí splňovat požadavky stanovené v příslušné ČSN EN. Mycí přípravky obsahující pouze detergent nemají desinfekční účinek, nesnižují v požadované míře počty bakterií a virů při mytí rukou.

Používání rukavic: Ochranné osobní prostředky

Rukavice jsou osobní ochranný pracovní prostředek, které zajišťují mechanickou bariéru, která:

• snižuje riziko šíření mikroorganismů v nemocničním prostředí a riziko přenosu infekce zdrav. personálem na pacienty a z pacientů na zdravotnický personál;
• snižuje riziko kontaminace rukou zdravotnického personálu biologickým materiálem.

Zásady používání rukavic

• Rukavice navlékat až po dokonalém zaschnutí desinfekčního přípravku.
• Jeden pár rukavic nelze používat pro péči o více než jednoho pacienta.
• Rukavice používat pouze v indikovaných případech, jinak se stávají významným rizikem pro přenos mikroorganismů.
• Jednorázové rukavice svlékat ihned po činnosti, pro kterou byly použity.
• Použité rukavice je třeba likvidovat jako nebezpečný odpad ze zdravotnických zařízení.
• Poškozené rukavice se nesmí používat.
• Rukavice neposkytují kompletní ochranu proti kontaminaci rukou, proto je po sejmutí rukavic vždy nutné provést mytí rukou nebo hygienickou desinfekci rukou podle indikace.
• Používání rukavic nenahrazuje nutnost provádět hygienu rukou.

Typy rukavic

• Vyšetřovací rukavice (nesterilní nebo sterilní).
• Chirurgické sterilní rukavice se specifickými vlastnostmi (tloušťka, elasticita, pevnost).
• Rukavice pro práci v jiném riziku než biologickém (chemoterapeutika, antiradiační), rukavice pro práci s pomůckami, znečištěnými biologickým materiálem.

Výběr rukavic je závislý na charakteru činnosti.

Indikace k používání rukavic při poskytování péče

Při práci, která vyžaduje používání rukavic, musí rukavice poskytovat ochranu před rizikem, které je s touto prací spojeno. Poškozené rukavice se nesmí používat.

• Indikace k použití vyšetřovacích rukavic (nesterilních):
• např. vyšetřování fyziologicky nesterilních dutin (k úkonům bez rizika narušení celistvosti sliznic);
• kontakt s krví, sekrety a exkrety, sliznicemi a neintaktní pokožkou;
• potenciální přítomnost vysoce infekčních, nebezpečných nebo multirezistentních mikroorganismů;
• zavádění a odstraňování periferních venózních katétrů;
• odběr krve a dalšího biologického materiálu;
• rozpojování setů;
• vaginální vyšetření;
• odsávání endotracheální cévkou;
• koupel pacienta na lůžku.
• Kontakt s prostředím pacienta: vyprazdňování emitních misek; manipulace a čištění použitých nástrojů; manipulace s odpadem; při výměně lůžkovin; čištění rozlitých tělních tekutin.
• Indikace použití sterilních rukavic:
• např. provádění chirurgických výkonů;
• invazivní radiologické výkony;
• zajišťování centrálních cévních vstupů (např. centrální venózní katetrizace);
• výkony týkající se dutin (s výjimkou přirozeně nesterilních tělních dutin);
• příprava parenterální výživy a chemoterapeutických přípravků.
• Není indikováno použití rukavic:
• např. situace, kde není předpoklad expozice krvi a tělními tekutinami nebo kontaminované prostředí.
• Kontakt s pacientem: měření krevního tlaku a pulzu; oblékání pacienta; transport pacienta; péče o oči a uši (bez sekrece).
• Kontakt v pracovním prostředí: používání telefonu; zápis do dokumentace; perorální podávání léků; distribuce a sběr stravy; napojování na neinvazivní oxygenoterapii; manipulace s nábytkem.

Další aspekty hygieny rukou: Nošení šperků a úprava nehtů

• Nošení šperků na rukou: Není přípustné při všech činnostech spojených s přímým poskytováním péče pacientům (kde je prováděna chirurgická nebo hygienická desinfekce rukou). V operačních provozech nesmí zdravotničtí pracovníci nosit na rukou hodinky.
• Úprava nehtů: Přirozené nehty musí být upravené, krátké a čisté. Úprava nehtů nesmí ohrožovat zdravotní stav pacienta zejména s ohledem na možné šíření nemocničních nákaz a nesmí bránit poskytování zdravotní péče v plném rozsahu. Tento požadavek se týká všech zdravotnických pracovníků, kteří přímo poskytují péči pacientům. Takto udržované ruce jsou základem pro provádění účinné hygieny rukou.

Hygienická Péče o Pacienta: Komfort, důstojnost a prevence

Péče o čistotu těla a pravidelné vyprazdňování se řadí k základním kulturním potřebám každého člověka. Chodící pacienti si tuto potřebu zajišťují sami, ležící, zejména nehybní pacienti, jsou odkázáni na pomoc ostatních. Je žádoucí vést pacienty k soběstačnosti, aby o čistotu svého těla pečovali co nejvíce sami. To se nevylučuje s tím, že jim není poskytnuto vše potřebné k zajištění jejich psychického i fyzického komfortu, pokud to sami nezvládnou či nechtějí zvládnout.

Hygiena je soubor pravidel a postupů, který je potřebný k podpoře i k ochraně zdraví. Jedná se vlastně o udržování osobní čistoty. Péče o tělesnou čistotu uspokojuje lidské potřeby a dále vypovídá o duševním světě jedince, o jeho náladě, spokojenosti či nespokojenosti, o psychických vlastnostech. Neupravený zevnějšek může naznačovat duševní nepohodu a nízkou sebeúctu.

Dalším účelem hygienické péče je udržení a zlepšení ochranné funkce kůže, která je důležitá v prevenci vzniku dekubitů. Hygienická péče se provádí pravidelně.

S nárůstem přílivu cizinců v současné době se stále více otevírá otázka hygienické péče o tyto pacienty. Při péči o pacienty z různých kultur a zemí musí sestra (zdravotničtí pracovníci) znát a v nezbytně nutné míře respektovat daná specifika v této oblasti. Nedílnou součástí kultury je i náboženství, které jí více či méně prostupuje. Náboženství ovlivňuje například i pravidla užívání koupel (např. zákaz koupel v období menstruace), některá náboženství považují člověka za očištěného, jen tehdy, pokud vykonal tělesnou hygienu pod tekoucí vodou, což může být někdy problém provést u pacienta, který je připoután na nemocniční lůžko.

Základní složky hygienické péče o pacienta

Do základní hygienické péče patří:

• péče o čisté ložní prádlo;
• běžné denní mytí rukou;
• ranní a večerní toaleta;
• celková koupel v koupelně;
• celková koupel na sprchovém lůžku;
• celková koupel na lůžku;
• čištění zubů a péče o dutinu ústní (včetně umělého chrupu);
• zvláštní péče o dutinu ústní;
• holení vousů;
• hygienické vyprazdňování;
• ošetření znečištěného pacienta;
• prevence a ošetření opruzenin a proleženin;
• stříhání nehtů;
• péče o vlasy;
• koupel kojence;
• Baby masáž.

Osobní a ložní prádlo

Pacient je oblečen ve vlastním nočním prádle v ústavním pyžamu nebo v košili. V nemocnici pacienti rovněž potřebují župan, dle potřeby je jim vyměňován. Málo pohybliví pacienti mají košili, která se obléká zepředu na zádech se zavazuje na tkanice (tzv. „andělíček“). Požadavkem na ústavní prádlo je čistota, celistvost, přiměřená velikost, se všemi tkanicemi a knoflíky. Je pomáháno těm pacientům, kteří sami nejsou schopni se převléknout do čistého prádla.

• Postup převlékání: Má-li pacient zdravé končetiny, obléká se nejdříve kabátek pyžama a potom kalhoty. Knoflíky se mu pomohou zapnout. Košile se zřasí a přetáhne přes hlavu, postupně se obléknou oba rukávy a košile se stáhne přes trup, aby se nikde nevytvořily záhyby. Má-li pacient poškozenou jednu z končetin, obléká se tato končetina jako první. Druhá se potom lépe přizpůsobí pohybu. U méně pohyblivého pacienta je vhodnější, pokud je převlékán dvěma zdravotnickými pracovníky – je to pro něj méně namáhavé a šetrnější.
• Ponožky: Často bývá problémem i oblékání ponožek. V případě, že pacient není schopen toto zvládnout, pomáhá mu sestra.
• Ložní prádlo: Vyměňuje se dle potřeby.

Závěr

Hygienické postupy ve zdravotnických zařízeních představují komplexní systém opatření, která jsou naprosto klíčová pro ochranu pacientů i zdravotnického personálu před infekčními onemocněními. Důsledné dodržování těchto zásad – od správné hygieny rukou, přes efektivní desinfekci a sterilizaci, až po promyšlenou péči o pacienta a prostředí – je nezbytností pro bezpečné a kvalitní poskytování zdravotní péče. Věříme, že tento rozbor a shrnutí vám poskytlo pevné základy pro pochopení a aplikaci těchto životně důležitých principů ve vaší praxi i pro úspěšnou maturitu.

Často Kladené Otázky (FAQ) k hygienickým postupům ve zdravotnictví

Co je to nemocniční nákaza a jaké má důsledky?

Nemocniční nákaza (nozokomiální infekce) je nákaza, která vznikla v souvislosti s pobytem nebo výkony ve zdravotnickém zařízení. Může mít endogenní (vlastní mikroorganismy pacienta) nebo exogenní (z vnějšího prostředí, personálu, jiného pacienta) původ. Důsledky jsou závažné: zhoršuje základní onemocnění, může vést k trvalým následkům či úmrtí, prodlužuje hospitalizaci a léčbu, a generuje značné finanční náklady.

Jaké jsou hlavní způsoby prevence nozokomiálních nákaz?

Hlavní prevence nozokomiálních nákaz spočívá v komplexním dodržování hygienických požadavků. To zahrnuje přísnou hygienu rukou personálu, používání osobních ochranných prostředků, správnou dekontaminaci, desinfekci a sterilizaci nástrojů a prostředí, dodržování aseptických postupů při invazivních výkonech, adekvátní nakládání s prádlem a odpady a také sledování a hlášení výskytu nákaz. Důležité je i vhodné umístění pacientů s ohledem na riziko přenosu infekce.

Jak se správně provádí hygienická desinfekce rukou?

Hygienická desinfekce rukou se provádí aplikací alkoholového desinfekčního přípravku na suchou pokožku rukou v množství cca 3 ml. Přípravek se vtírá po dobu minimálně 20 vteřin, dokud ruce nejsou zcela suché. Ruce se neoplachují ani neotírají. Tento postup je indikován, když ruce nejsou viditelně znečištěné, a je účinnější a šetrnější než mytí mýdlem a vodou pro běžný ošetřovatelský kontakt.

Jaké jsou rozdíly mezi desinfekcí a sterilizací?

Desinfekce je soubor opatření ke zneškodňování mikroorganismů (bakterií, virů, hub), které má přerušit cestu nákazy. Neusmrcuje však všechny spóry a vývojová stadia červů. Sterilizace je vyšší stupeň dekontaminace, který vede k usmrcování všech mikroorganismů schopných rozmnožování, včetně spór, a k nezvratné inaktivaci virů a usmrcení zdravotně významných červů a jejich vajíček. Cílem sterilizace je dosažení úrovně bezpečné sterility (SAL <= 10⁻⁶).

Jaké jsou požadavky na manipulaci s prádlem ve zdravotnických zařízeních?

Prádlo se třídí v místě použití dle stupně znečištění a druhu, a ukládá se do obalů bránících kontaminaci okolí. Personál manipulující s prádlem musí používat ochranný oděv a rukavice. Použité prádlo se skladuje ve vyčleněném, větratelném prostoru a transportuje v uzavřených, desinfikovatelných kontejnerech. Čisté prádlo se chrání před znečištěním a skladuje v čistých, desinfikovaných skříních. Výměna prádla pacienta se provádí dle potřeby, minimálně jednou týdně nebo po kontaminaci.