Anatomie retroperitonea a jeho obsah

TL;DR: Anatomie Retroperitonea – Klíčové Body

Retroperitoneum je důležitý prostor v břišní dutině, který se nachází za zadním listem parietálního peritonea. Obsahuje mnoho životně důležitých orgánů, cév a nervů. Je ohraničeno bránicí kraniálně, páteří a svaly dorzálně a peritoneem ventrálně.

Mezi jeho primární obsah patří ledviny, nadledviny, močovody, velké cévy jako aorta a vena cava inferior a významné nervové pleteně. Sekundárně jsou zde uloženy dvanáctník a slinivka břišní. Pochopení této oblasti je klíčové pro studenty medicíny a pro klinickou praxi.

Anatomie Retroperitonea a jeho Obsah: Podrobný Rozbor

Retroperitoneum, neboli spatium retroperitoneale, je největší z mimoperitoneálních prostorů v dutině břišní. Nachází se dorzálně od zadního listu parietálního peritonea a je klíčové pro uložení mnoha důležitých orgánů a cév.

Ohraničení Retroperitonea

Prostor retroperitonea má jasně definované hranice:

• Ventránálně: Zadní list peritoneum parietale.
• Dorzálně: Bederní páteř s m. psoas major, svaly zadního úseku břišní stěny (m. quadratus lumborum, m. transversus abdominis), které jsou kryty fascia endoabdominalis.
• Kraniálně: Bránice. Skrz její průchody komunikuje se zadním mediastinem.
• Kaudálně: Přes aditus pelvis přechází zúžením do pánve, kde komunikuje se subperitoneálním prostorem.
• Laterálně: Přiložením parietálního peritonea na fascii endoabdominalis.

Orgány Retroperitonea: Sekundární a Primární

Orgány v retroperitoneu se dělí na sekundárně a primárně retroperitoneální.

Sekundárně retroperitoneální útvary

Tyto orgány byly původně intraperitoneální, ale během vývoje srostly se zadní břišní stěnou:

• Dvanáctník (duodenum) – proximální úsek tenkého střeva. (Více o něm v lekci Peritoneální dutina).
• Slinivka břišní (pancreas) – žláza uložená napříč břišní dutinou ve výši L1-L2.
• Membrana retropancreatica Treitzi – vazivová vrstva za pankreatem, vzniklá přeměnou původního peritonea.

Primárně retroperitoneální útvary: Mediální úsek

Tento úsek přiléhá k páteři a obsahuje největší cévy a jejich větve:

• Aorta abdominalis (průměr > 2 cm)

• Vstupuje přes hiatus aorticus. Sestupuje při levé straně páteře, lehce se přibližuje ke střední čáře.

• Ve výši L4 se dělí na aa. iliacae communes v tzv. bifurcatio aortae.

• Nepárové větve aorty (odstupují z předního obvodu):

• Truncus coeliacus (průměr ≤ 1 cm) – cca 1 cm krátký kmen, odstupuje ve výši dolního okraje Th12.

• a. gastrica sin. – nejslabší, tvoří plica gastropancreatica.

• a. hepatica communis – doprava, tvoří plica hepatopancreatica.

• a. lienalis – doleva podél pankreatu, vstupuje do lig. pancreaticolienale.

• A. mesenterica sup. – odstupuje asi 2 cm pod truncus coeliacus (L1), prochází mezi hlavou pankreatu a processus uncinatus přes duodenum.

• A. mesenterica inf. – odstupuje z úrovně L3, slabší. Její první větev je a. colica sin. s dlouhým vzestupným průběhem v laterálním úseku.

• Párové větve aorty (odstupují spíše z boční strany):

• A. phrenica inf. – často z tr. coeliacus, vystupuje v hiatu, sleduje brániční klenbu.

• A. suprarenalis media – tenká tepna, odstupuje kolmo k nadledvince.

• A. renalis – silná větev (průměr ≤ 1 cm), odstupuje v úrovni dolního okraje L1 do ledvinného hilu.

• A. gonadalis (a. testicularis / a. ovarica) – tenká větev s dlouhým šikmým průběhem. A. ovarica vstupuje do lig. suspensorium ovarii, a. testicularis do tříselného kanálu.

• Aa. lumbales – cca 4 páry segmentálních větví, odstupují z dorzolaterálního povrchu aorty.

• Vena Cava Inferior (dolní dutá žíla, VCI) – nejsilnější céva břicha (průměr až 3 cm).

• Vzniká soutokem vv. iliacae communes (těsně vpravo od bifurkace aorty).

• Vzestupuje před páteří či při její pravé straně k foramen venae cavae bránice.

• Přítoky VCI (kraniokaudálně): Vv. phrenicae inf., vv. hepaticae, v. suprarenalis dx., v. renalis (levá delší, kříží aortu zpředu, ústí do ní v. suprarenalis sin. a v. ovarica/testicularis sin.), v. testicularis dx./v. ovarica dx., vv. lumbales (kříží aortu zezadu).

• V. portae (hepatis) – nepárový žilní kmen (průměr cca 1,5 cm, délka 7 cm).

• Vzniká za hlavou pankreatu soutokem v. lienalis a v. mesenterica sup.

• Většina průběhu je v lig. hepatoduodenale (intraperitoneálně).

• Přítoky: v. lienalis, v. mesenterica sup., v. mesenterica inf. (nepřímý přes v. lienalis), vv. gastricae dx. et sin., vv. paraumbilicales.

Primárně retroperitoneální útvary: Laterální úsek

Tento úsek spočívá na svalech a obsahuje především ledviny a močovody.

• Ledvina s obaly (srovnáno zepředu dozadu):

• Corpus adiposum pararenale – přední, slabší vrstva tukové tkáně.

• Fascia renalis – přední list (fascia prerenalis) z kolagenního vaziva.

• Capsula adiposa – vrstva tukového vaziva bezprostředně obklopující ledvinu a nadledvinu.

• Ledvina – párový, fazolovitý orgán (12 x 6 x 4 cm), na povrchu má capsula fibrosa.

• V hilu vstupují (odpředu dozadu): v. renalis, a. renalis, ledvinná pánvička, r. retropelvicus.

• Projekce na záda: L ledvinu půlí 12. žebro, P ledvina asi o 2 cm níž. Skeletotopie Th12-L2, hilus dolní okraj L1.

• Syntopie: P ledvina naléhá na játra, duodenum a flexura coli dx.. L ledvina na pankreas, flexura coli sin., žaludek a slezinu. Obě na horním pólu s nadledvinou a dolním pólem na kličky jejuna. Zadní plochy jsou v kontaktu se svaly zadní stěny břišní a s bránicí kraniálně.

• Nadledvina (glandula suprarenalis) – párová žláza (cca 3 cm), leží mediálně mezi hilem a horním pólem ledviny. Má tři tepenné zdroje (a. suprarenalis sup., media, inf.) a jeden žilní odtok (v. suprarenalis dx. přímo do VCI, v. suprarenalis sin. do v. renalis sin.).

• Capsula adiposa – zadní vrstva tukového obalu za ledvinou.

• Fascia renalis – zadní list (fascia retrorenalis).

• Corpus adiposum pararenale – zadní, mohutná vrstva tukové tkáně.

• Kaudálně pod ledvinou:

• Ureter (močovod) – průměr cca 5 mm, sestupuje svisle v paravertebrální čáře. Kříží m. psoas major.

• A. + v. gonadalis – kříží ureter zepředu.

• V. mesenterica inf. – vzestupuje v levém srůstovém poli vlevo od aorty, blízko ureteru. Kříží gonadální tepnu zepředu.

• A. + v. colica sin. – tepna vzestupuje bočně od L ureteru.

• A. + v. colica dx. – vodorovně doprava přes pars descendens nebo horizontalis duodeni.

• Plexus lumbalis (bederní nervová pleteň) – vybrané nervy vystupují z m. psoas major:

• n. iliohypogastricus a n. ilioinguinalis – začínají společným úsekem za ledvinou, šikmo laterokaudálně.

• n. cutaneus femoris lat. – rovnoběžně, kaudálněji.

• n. femoralis – krátký úsek zcela kaudálně, pod lig. inguinale.

• n. genitofemoralis – jediný po předním povrchu m. psoas major, kříží ureter zezadu.

• Aa. iliacae communes – průměr 1/2 aorty (≥ 1 cm), rozbíhají se laterokaudálně, nad linea terminalis. Odstupuje a. iliaca int., pokračuje a. iliaca ext.

• Vv. iliacae communes – doprovázejí tepny, v. iliaca comm. sin. je křížena a. iliaca comm. dx.. Obě jsou kříženy močovodem zhruba v místě odstupu a. iliaca int.

Klíčové Anatomické Struktury v Retroperitoneu (dle ilustrace)

Zde je seznam důležitých struktur pozorovatelných na předním pohledu na levou stranu po odstranění obalů ledvin, což je důležité pro anatomii retroperitonea a jeho obsah maturita.

1. truncus vagalis posterior
2. v. cava inferior
3. n. splanchnicus major
4. ggl. coeliacum
5. truncus coeliacus
6. n. l. coeliaci
7. ggl. aorticorenale
8. ggl. mesentericum superius
9. a. + v. renalis
10. a. mesenterica superior
11. n. l. paraaorticales
12. a. + v. testicularis/ovarica
13. ggl. mesentericum inferior
14. a. mesenterica inferior
15. a. suprarenalis superior
16. a. phrenica inferior
17. glandula suprarenalis
18. a. suprarenalis media
19. a. suprarenalis inferior + v. suprarenalis
20. lig. arcuatum mediale
21. Ledvina
22. n. subcostalis
23. pelvis renalis
24. n. iliohypogastricus
25. v. mesenterica inferior
26. n. ilioinguinalis
27. a. + v. colica sinistra
28. n. genitofemoralis
29. n. cutaneus femoris lateralis
30. Ureter

Lymfatické a Nervové Struktury Retroperitonea

Součástí anatomie retroperitonea a jeho obsah jsou i důležité lymfatické a nervové systémy.

• Nodi lymphatici lumbales – řetězec uzlin podél největších cév (po stranách, před i za). Napojeny na truncus lumbalis.
• Ductus thoracicus – vzniká soutokem trr. lumbales a tr. intestinalis ve výši L1-2, za aortou, někdy jako cisterna chyli. Vstupuje do hiatus aorticus.
• Truncus sympathicus – párový řetězec nervových ganglií s ggll. lumbalia (paravertebrální ganglia) při bocích páteře.
• Prevertebrální ganglia – ventrálně od páteře, přitištěny ke stěně aorty:
• ggl. coeliacum – největší, párové (2-3 cm dlouhé), na boku aorty u odstupu truncus coeliacus.
• ggl. aorticorenale – párové, při odstupu a. renalis.
• ggl. mesentericum sup. – nepárové, zprava při odstupu a. mesenterica sup.
• ggl. mesentericum inf. – nepárové, při odstupu a. mesenterica inf.
• Plexus aorticus abdominalis – vegetativní nervová pleteň podél aorty, spojená se všemi ganglii. Pro horní část v rozsahu truncus coeliacus se používá pojem plexus coeliacus.

Nejčastější Otázky k Anatomii Retroperitonea (FAQ)

Co je hlavní funkcí retroperitonea?

Hlavní funkcí retroperitonea je poskytovat ochranný prostor a stabilní prostředí pro řadu životně důležitých orgánů, cév a nervů. Umožňuje jejich fixaci a zároveň chrání před přímými nárazy, zatímco tukové vrstvy slouží jako izolace a mechanická ochrana.

Jaké orgány jsou primárně retroperitoneální?

Mezi primárně retroperitoneální orgány patří ledviny, nadledviny, močovody, velké cévy jako břišní aorta a dolní dutá žíla, a také bederní nervová pleteň a sympatický kmen. Tyto orgány se vyvíjejí a zůstávají v retroperitoneální poloze po celý život.

Jak se liší primárně a sekundárně retroperitoneální útvary?

Primárně retroperitoneální útvary se vyvíjejí v retroperitoneu a zůstávají tam. Sekundárně retroperitoneální útvary byly původně uloženy intraperitoneálně (uvnitř peritoneální dutiny) s vlastním závěsem, ale během embryonálního vývoje srostly se zadní břišní stěnou a staly se retroperitoneálními. Typickými příklady jsou dvanáctník a slinivka břišní.

Které velké cévy prochází retroperitoneem?

Retroperitoneem prochází nejdůležitější velké cévy břicha: břišní aorta s jejími četnými párovými i nepárovými větvemi (např. truncus coeliacus, a. mesenterica sup., a. renalis) a dolní dutá žíla (vena cava inferior) s jejími hlavními přítoky, jako jsou vv. renales a vv. lumbales.

Proč je znalost retroperitonea důležitá?

Znalost anatomie retroperitonea a jeho obsahu je zásadní pro diagnostiku a léčbu mnoha onemocnění. Pomáhá lékařům při interpretaci zobrazovacích metod, plánování chirurgických zákroků v břišní dutině a pochopení šíření infekcí či nádorů v této komplexní oblasti. Je to klíčová znalost pro každého studenta medicíny a pro klinickou praxi obecně.